BÁSNICKÉ STŘEVO 2

 

                                                        BÁSNICKÉ STŘEVO 2

 

 

Ne, neděste se.  Nebude to žádné pokračování předchozího příspěvku, humoru už bylo dost. Tentokrát to vezmu odjinud a vážně. Ta humorná odbočka a reakce či nereakce na ni mě samovolně přivedly k  zamyšlení nad tím,  v jaké společnosti jsem se to vlastně na Literu ocitl a co tu pohledávám. Byl jsem totiž docela zvědavý,  kým a jak bude ten předchozí fejeton přijat. Byla to sice naprosto spontánní záležitost, ale to téma se ukázalo jako překvapivě vrstevnaté a když jsem to psal, tak aniž bych chtěl kohokoliv z literáků adresně karikovat, samozřejmě se mi různí autoři a dojmy z jejich děl hlavou míhali. Bez toho se asi žádná tvorba neobejde, aby se v ní neodrážely nějaké reálné předobrazy, i když pak se to samozřejmě v tom básnickém střevě různě rozštěpí, semele a zase slepí dohromady a v konečném výstupu je pak z každého něco, i ze mě samotného.

 

Pokud se v tom tedy někdo našel, alespoň částečně, je to fajn – rozhodně to ale nebylo myšleno jako  zesměšňování kohokoliv. A pokud ano, tak v tom byla nejen ironie, ale především sebeironie, která je nedílnou součástí mé osobnosti.  Možná mi to nebudete všichni věřit, ale já si opravdu vážím doslova všech literáků, kteří něco publikují, pokud sem tedy nedávají zrovna nějaké falešné či nenávistné komentáře. Ale i tam někdy mívám pochopení – vždy se za tím snažím najít nějakou polehčující okolnost, nikdo nejsme bez chyby ani bez viny a všichni míváme své slabší chvilky. Někdo udrží  žárlivost,  nevraživost, přezíravost, pohrdání či nějakou jinou negativní tenzi  v sobě a nemá potřebu kopat veřejně do druhých, jiný to napětí ze sebe musí dostat ven a na jiné se neohlíží. To se mi samozřejmě nelíbí, ale bez znalosti  konkrétního člověka se těžko soudí a odsuzuje – třeba to může být někdo, kdo sám volá o pomoc na poušti a potřebuje spíš podat ruku, jen to neumí jinak sdělit. Už jen tím, že jsme tu takový dost velký klub virtuálních osobností, které se zde nějak předvádějí (a vždycky je v tom tedy určitá manipulace se svým obrazem), se nelze zcela spolehlivě vůči tomu či onomu vyhraňovat. Tedy samozřejmě lze, ale je to víc než ošidné.

 

Když jsem byl na Liter před časem nalákán jinou virtuální osobou, která mě tu pak zanechala napospas všemu a zdekovala se, nevím vlastně ani proč, bylo to zdejší prostředí pro mě něco úplně nového, neznámého. Do té doby jsem vůbec netušil, že podobné servery vůbec existují, že se amatérští psavci někde takto seskupují. V mém okolí nikdo nikdy nevěděl, že taky píšu, neví to vlastně dosud, a i když jsem už v životě pár skutečných básníků či básnířek potkal, nikdy jsem se jim o této své vlastní „úchylce“ nezmínil, hrozně bych se styděl. Přivítání jsem tu zažil skvělé, poprvé v životě mé výtvory někdo kladně přijal, i nějaké tipy hned přišly, při každé další zavěšené básni jsem byl zpočátku nervózní jako malý kluk. Po uvítacích tipech samozřejmě přišel útlum, byl jsem i zklamaný, cítil jsem se nedoceněný, když něco nebylo přijato tak, jak bych si to sám představoval. Musel jsem zabojovat sám se sebou, připustit si, že jsou tu lepší, talentovanější a úspěšnější než já, začít hledat v sobě víc vnitřní pokory. Časem se mi to podařilo a i v tak pokročilém věku jsem díky tomu snad dokázal cosi malinko vylepšit i ve své vlastní osobnosti – jaký div.   

 

Taky ale samozřejmě vím, že si mě tu mnozí už dávno zařadili do nějaké neměnné škatulky, některým třeba i ležím v žaludku, a nepíšu to proto, že by mi vadilo, že mě netipují. Chvíli mi to sice trvalo, než jsem pochopil, že zdejší společenství je i nějak strukturované, občas jsem nechápal přátelské narážky na zdejší skupinkaření, ale dnes už tak nějak tuším, kdo se tu víceméně zabarikádoval v nějaké výlučné pozici těch „jediných pravých“. Nějakou dobu mě to dráždilo - když někdo nosí  nos moc vysoko nahoru, tak mám chuť na něj pro změnu udělat dlouhý nos já, ale i to už beru spíš jako folklór a nechává mě to v klidu. 

 

Nechci ale  ani předstírat, že mi nedělá radost každý tip, který dostanu. Musel jsem se ale propracovat k pochopení, nejen že mezi tipy a kvalitu textu nelze klást jednoznačně rovnítko, ale že to ani nevadí, když se tu rozdávají leckdy tipy jen z čirého kamarádství. Že se v tipování projevuje spousta nejrůznějších vlivů, je totiž naprosto legitimní a přirozené. Ono už jen sám fakt, že se tu navzájem hodnotí autoři, je velmi zvláštní. Občas jsem se už v životě dostal i mezi profesionální umělce (výtvarníky, tanečníky, herce, zpěváky) a vím, jak by si mezi sebou nejraději většinou vyškrábali oči a každý v podstatě uznává jen sám sebe a zřídka kdy i někoho jiného. Snad nikde jinde se tak krutě nežárlí na úspěchy druhých, jako právě v umělecké branži. Malinko to přeháním, ale zas tak moc ne. Takže už jenom to, že si na Literu spousta autorů navzájem přeje a dokáže rozdávat tipy nejen svým kamarádům, ale i „konkurentům“, je téměř přírodní úkaz. A když se na to člověk podívá z této stránky, tak je Liter vlastně ve své podstatě noblesnější společnost než skutečná „umělecká smetánka“.

 

O tipování by se tu daly napsat ještě spousty odstavců, co vlastně vyjadřuje, co vše se v něm promítá atd., ale k tomu se vrátím možná jindy – specifikem Literu je totiž také to, že delší věci se tu moc nečtou. ;-)  Ale jednu věc na sebe ještě prozradím  – rozdávám hodně tipů. Ne však snad proto, že bych očekával, že mi je někdo vrátí, ale proto, že vím, jak to většinu autorů povzbudí. A když v tom textu zahlédnu něčí skutečné nitro, které je čímsi zajímavé, tak pokud  to není vysloveně neuměle zpracované, rád alespoň tip dám. A to i těm, o kterých vím, že nikdy od nich žádný sám nedostanu. Samozřejmě tuším, kdo mě tu z těch či oněch důvodů nemusí, ale beru to jako překonání sama sebe, že se tím nenechám tak docela ovlivnit. Mám proto ve svých oblíbených více než 80 autorů, i ty „zabarikádované“, aby mi náhodou něco zajímavého neuteklo. Žere mi to strašně moc času, ale zatím mě to baví, i když si musím nějak líp začít svůj čas organizovat, no uvidím, jak se s tím nadále vypořádám...

 

Taky vím, jak povzbudí autora komentář – je příjemné vědět, že jsem někomu stál za napsání několika slov, rád to tedy udělám i druhým. Mám ale jednu neřest a chápu, že tím možná leckoho dráždím - umisťuju zde téměř jen samé pozitivní komentáře. Zpočátku jsem to zkusil i s dobře míněnou a docela nevinnou kritičností, schytal jsem to ale vzápětí od příznivce autorky tak hloupou a ošklivou replikou, takovým odplivnutím, které se mě jako citlivého člověka hluboce dotklo, že jsem pochopil, že ani pro přátelskou kritiku není na Literu vhodná živná půda. Tedy pokud to není někdo vysloveně  už natolik blízký, že to správně on či spíš jeho okolí pochopí. To ale na druhou stranu neznamená, že ty pozitivní komentáře falšuju – prostě komentuju zpravidla jen to, co se mi opravdu líbí (hlavně obsahově, ale i formou), a za vším, co napíšu, si skutečně stojím. Takže ať se nenechá nikdo mýlit – každý můj komentář je zdůvodněný a podložený argumenty - pokud by chtěl se mnou nad nimi někdo vést polemiku, jsem na to připraven. Ani občasné jemné narážky stranou mě tak nemohou vyvést z míry. Až bude na Literu zvykem přijímat bez negativních emocí  i kritičtější soudy, klidně se zapojím víc taky. Stejně si ale myslím, že na amatérském serveru je smysluplnější ta pozitivní motivace. Nezbytným předpokladem  „úspěchu“ je totiž to, aby se autor přestal za svou tvorbu stydět, aby se naplno otevřel. A když se mu něco povede a někdo jiný to pochválí, tak mu rostou křídla. A když pak vidím, že po povzbudivých komentářích se někdo těmi pomyslnými křídly dokáže silněji a bez zbytečného studu rozmachovat,  tak z toho mám dobrý pocit i já.  Kdybych sám dostával zpočátku spíš negativní komentáře, nevím, jestli bych se toho svého autorského studu vůbec kdy zbavil - vím tedy, o čem mluvím. I když teď už jsem odolnější a už mě ani žádná kritika nemůže od psaní odradit – sem s ní!

 

A pro dnešek úplně poslední poznámka – strašně mě vytáčí, když tady někteří varují nováčky před tím, že na Literu se nedá číst dobrá poezie. To je lež jako věž! Je tady řada opravdu kvalitních autorů (samozřejmě tím nemyslím sebe), od kterých je možné se lecčemu přiučit. Nevím sice, jak to učení jde třeba zrovna mně, ale inspiruju se, poměřuju  a snažím poučit od mnohých i já. Není třeba se bát ani srovnávání s oficiální kulturou – ta je totiž dnes tak děsivě podřízena komerčním zájmům, že si myslím, že to, co se tiskne, je často méně hodnotné než to, co si lze přečíst tady. A ten trend se podle mne bude dlouhodobě zhoršovat – skutečné umění bude mít stále méně oficiální nálepku a bude se po něm muset pátrat spíš v  „nezávislých“ a svobodnějších zdrojích, třeba zrovna na Literu.  Ale o tom a jiných nesouvislých blábolech, které mě ještě pálí na jazyku, třeba zase někdy příště.

 

P.S. Nedělám si patent na rozum ani na pravdu. Pokud se tu objeví jakákoliv, a to i nesouhlasná diskuze (s výjimkou nesnášenlivých a urážlivých replik na kohokoliv), neurazím se. Naopak. A záměrně také nikoho nejmenuju – nejde mi o osobní rovinu. Myslím, že Liter si zaslouží věcnou diskuzi, bez osobních invektiv,  narážek či urážek.

 

 

Praha, 27.11.2013  

 

http://www.youtube.com/watch?v=vls0jn9D08o