Otázka
Otázka
Ale dosáhnu-li toho, co chci, teprve až potom, co to přestanu hltavě chtít (protože taková jsou 'pravidla' vesmíru - nebo čeho chcete), nebude ta "odměna" vykoupena příliš velkou bolestí?
Komentáře (23)
Komentujících (19)
Doporučit
Tisk
Samozřejmě,zapoměla jsem uvést,že všechno co jsem tu napsala je jen můj názor.Mě to takhle hezky funguje.
16.02.2011 04:56:00 | Iv
Co říká la loba je sice pravda,ale kdybychom byli všichni jako Ježíš,nevim co bychom na Zemi dělali.Mohli bychom si kázat navzájem a pak si to všechno vzájemně odkejvat.
Myslím,že biologie nás neklame,ale směruje tam, kam přesně potřebujeme.Beru ji jako hlas podvědomí.
16.02.2011 04:53:00 | Iv
Naučit se být sám sebou chvíli trvá,to by ses toho obětí dlouho nedočkal.
Řiď se pocity a city a ne rozumem.Od toho si lidé pomáhají,každý od někoho něco chce,takže když Ti někdo obětí,nebo vztah a lásku neodmítne,také si od Tebe něco vezme.A když zjistíš,že chceš být zas sám,no tak budeš,to by Ti nedalo zůstat v něčem co tě nebaví a ten druhý už mezitím taky dostal co potřeboval a je potřeba jít dál.Myslím si že hlavně mezilidskými vztahy se člověk učí být sám sebou,dokud jsem se řídila rozumem a přemýšlela jestli není špatné to,nebo ono,stálo to za houby.Je lepší spontánně nechat všemu volný průběh,samozřejmě dopadá to všelijak,ale vždycky z toho vzejde nějaké ponaučení a člověk napravuje svoje chyby.O tom si myslím,že život je.
A když svým jednáním člověk nechtěně někomu ublíží,není problém se omluvit a napravit to.
Pokud někoho nezabiješ :-)
Abys věděl co skutečně chceš,poznáš jen když to vyzkoušíš.
Jen nikoho do ničeho nenutit a hlavně sebe.
Když dostaneš to co si chtěl až když o to nestojíš,tak je to na nic,protože už to nepotřebuješ.
Člověk není na světě proto aby se trápil,ale žil,prožíval,zkoušel,napravoval se a byl šťastný,pokud možno.
16.02.2011 04:46:00 | Iv
Pravda je že pokud se nepřijmeš a nenajdeš štěstí v samotě v partnerství to fungovat nebude.Navíc jsem přesvědčená že biologie nás klame abychom si mysleli že někoho potřebujeme...a často k druhému utíkáme aby nám potvrdil svou láskou naši existenci aby jsme se ho zoufala drželi a pořád se ujišťovali že ještě jsme a někdo o nás stojí...Ne nikdo nás nemiluje a nikdo o nás nestojí...to čemu se obecně říká v lidské společnosti Láska je obchod,závislost a bezmocnost se strachem...Kdo dokáže milovat jako Ježíš?Dát vše a nic nežádat?Nežárlit,dát svobodu a přitom být také svobodný a nepokořený...?
17.10.2010 13:31:00 | la loba
Člověče..hm.Můj názor..asi bude bohémskej.Když to je (objetí mil.os),tak buď poživačný..Aby v dobách,kdy není,bylo z čeho čerpat..Vím,zní to primitivně..Moc to s tou úvahou nesouvisí,ale to mě napadlo..Momontálně můj životní styl.. :)
15.05.2009 14:10:00 | Sleepwalker
prahneš po lásce tolik? může totiž nastan že kvůli ní ztratíš sám sebe...
31.10.2008 16:16:00 | anima alba
Sakra to mi povídej,
Já taky nevím, ale jak mám vědět, když jsem to ještě nevyzkoušel ...
27.10.2008 07:41:00 | anti-HERO
zde prosim muj nazor: laska je forma egoismu ... "milujeme", protoze NAM to dela dobre ... jakmile prestane, prestavame milovat ... to, co nas boli, je nenaplnena touha po tom krasnem pocitu, co se vnas rozleval ... nastesti jsme vsichni stejni, neni si co vycitat ... pouze laska k diteti je bezpodminecna a tudiz neegoisticka
15.10.2008 19:50:00 | janewe
Nebude.Ono to vůbec není o samotě. Je to o tom chtění a vlastnění... milovat někoho bez toho chtít ho jen pro sebe ti nakonec dá obrovskou svobodu. Ale nejdřív opravdu musíš být sám se sebou, a mít rád sám sebe. Je to běh na dlouhou trať, ale když to zvládneš, otevřou se netušené prostory. Takhle do komentu se mi to blbě píše, není to na pár slov.
02.10.2008 14:00:00 | Triffid Kolbe
nebude - uleví se ti - já taky směřuju vstříc samotě a cítím se mnohem líp -
25.06.2008 19:09:00 | shakespeares
Ano, myslím, že cítím o čem mluvíš. Ale tak nějak cítím, že tudy cesta nevede. Sama sebe poznávám teprve tehdy/chování ve vypjatých situacích/ a tak tuším, že sám sebe člověk nikdy nepozná. Ostatně má na sebepoznávání celý život. Co se týče lásky, souhlasím s Evinečkou. Napsala to za mne. Ale navíc bych napsala pokud je v tom kalkul a obava, nebude to pravá láska a bude lepší zapomenout, Ostatně máš na to také celý život.
20.06.2008 08:09:00 | SZN
Člověk si přitahuje člověka, kterého si zaslouží. Povrchní muž si najde opět jen povrchní ženu. Nepovrchní muž si najde opět jen nepovrchní ženu. Jinak to prostě nejde. Další otázkou je, zda vůbec někoho potřebujeme, tedy druhé pohlaví. Pokud poznáš sám sebe, tedy vlastně své ne-já, věřím, že už k životu nepotřebuješ druhé pohlaví, neb už tam není žádná potřeba, člověku nechybí druhá polarita, je vnitřně naplněn a vědom si své prázdné povahy. Je jen otázkou co příjde první, jestli tvé poznání nebo tvá přítelkyně. Je to takový závod kdo z koho tě zachytí dříve. ;) A i s přítelkyní stejného ražení jde vnitřně růst, toho bych se nebál. ;)
19.06.2008 19:35:00 | Dao de
» Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné »
***Ale také se řídím tímto***
» Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene »
Myslím si, že na tom něco bude!
19.06.2008 19:26:00 | Ewineccka
si myslím, ale nevím jistě, když budeš s někým tak bude pro Tebe taky zrcadlem ... může Ti pomoct vidět věci, které sám před sebou nevidíš ...
si myslím, že někdo potřebuje jedno hlavní zrcadlo pro celý život a jinej může potřebovat mnoho zrkadel ...
jestli se člověk může změnit, tak se můžou změnit i jeho potřeby na zrcadla ...
a nakonec se naučít nebát se být sam sebou a tudíž nebude mu záležet jestli má nebo nemá právě to jedno zrcadlo .. protože všechno a všichni mu budou zrcadla
myslím že k zamyšlení jsou i tyto článečky
http://jitrnizeme.cz/view.php?nazevclanku=zavazky-monogamniho-vztahu&cisloclanku=2003112302
http://jitrnizeme.cz/view.php?nazevclanku=vztahy-quot-volneho-tance-quot&cisloclanku=2003121502
http://jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2004050301
19.06.2008 09:57:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Nebude, páč nejdřív poznat sám sebe není žádná bolest, ani oběť - nýbrž nutnost. Ovšem nesmí ti to trvat věčně. :-)) Po objevení "vnitřku" je ještě větší labůžo objevování "vnějšku". Napsalo se o tom hodně chytrých knížek a nevím o nikom, komu by tahle metoda uškodila. Zdravím a držím palce... (taky se v tom plácám, konce nevidno :-)
19.06.2008 08:38:00 | Aťan
mám podobné dilema, tuhle úvahu už jsem si také vnitřně procházel. Přemýšlíme prostě stejně ;)
Nevím, prostě nevím. ;)
19.06.2008 08:02:00 | Dao de