Něco jako láska

V životě bych neřekla, že mi někdy bude tolik chybět něčí smích, něčí hlas; že budu tolik postrádat něčí oči, něčí ruce, něčí vlasy, něčí zpěv; že budu tak moc toužit po něčím úsměvu, po něčím pohlazení, něčím objetí a polibku. Nenapadlo by mě, jak moc budu postrádat vůni a hebkost něčích vlasů a něžnost něčích očí.
Nikdo by mě nepřesvědčil, že budu občas večer brečet; že začnu nenávidět jaro kvůli zamilovaným dvojicím všude kolem; že si budu opakovat něčí věty slovo po slovu a nikdy nebudu vědět, jestli mi pak bude líp nebo hůř; že budu narážet do sloupů kvůli svému permanentnímu snění s otevřenýma očima; že často nebudu moct usnout; že někdo pro mě bude daleko důležitější než celý zbytek světa; že téměř každé slovo vyvolá ty nejneuvěřitelnější asociace a rychle se dostanu k něčímu jménu.
Nečekala bych, že si díky někomu budu připadat krásná, chytrá a tak šťastná.
Nevěřila bych, že někdy budu do někoho tak šíleně zamilovaná.
A že se mi po tobě bude tolik stýskat.