První krůčky 2

Předmluva.
Vážení akademici, docenti a kolegové průzkumníci ženských i mužských těl, předkládám vám další poznámky k výzkumnému projektu. Teď otázka. Může mít láska ke kozám vliv na rozpad režimu?

První krůčky 2

Mám rád kozy a už jako malé dítě jsem byl veden k lásce k těmto zvířatům. Kladný vztah ke kozám mi je vlastní od narození. U dítěte z malé vesnice coby kamenem dohodil od Budějc, nešlo snad jinak. Pět kilo stále řvoucí porodní váhy něco spořádá a tak jsem byl po vysátí mateřského mléka přesměrován na kozí. Osobně mi to bylo fuk, koza jako koza, hlavně, že bylo co do huby.

Naše rodina byla taková ta chudá vesnická, statek, louky, pole, krávy, koně, ovce, všemožná drůbež na dvoře a samozřejmě kozy, tedy jen do doby, než komunisti řekli, že bez toho všeho nám bude líp. Opravdu bylo. Babičku s dědou to zabilo, táta se stal nádražákem, mamka členkou strany aby nám zajistila nové bydlení, 3+1 v paneláku. Statek osiřel a jen o víkendech žil jako dřív, rodina se scházela, chalupařila a nadávala na komanče. Důležité ale bylo, že už se nikdo nemusel dřít, hrbit hřbet, veškerou námahu včetně ukradených strojů vzalo na svá bedra JZD Rovnost a Spravedlnost a všichni ruku v ruce měli hovno. Místo pasení koz jsem chodil na trávu králíkům a stal se ze mne pionýr mladý chovatel. Protože mi jsou, ale kozy asi souzeny, staly se prvopočátkem mého rozvracení socialistického zřízení a vyhazovu z pionýrské organizace.

Dnešní děti mají vše tak trochu usnadněné. V případě zájmu o sex nebo erotiku několikrát kliknou myší a už mají na monitoru hýbací obrázky s možností zvětšení, kde „TO" dělají zvířátka, lidé popřípadě všichni dohromady, nebo prošmejdí ložnici rodičů a za hurónského smíchu sledují domácí péčko na DVD. Sexuální výchova je taky trochu jiná než za mé docházky do základní devítileté školy. Hodina sexuální výchovy probíhala ve dvaceti minutách, kde nám lékař ukázal pohlavní ústrojí muže a ženy s dovětkem, že souložit je špatné, chlapcům i děvčatům zvlášť. Pak odešel do kabinetu přefiknout mladou soudružku učitelku, která měla tyto nevděčné hodiny na starost. A tak nám nezbývalo nic jiného, než pochytit něco od starších kamarádů, sourozenců, / já mám starší sestru / nebo samostudiem s holkami ze třídy, taková Lutovská, Nešetřilová … ty toho měly ke studiu vážně dost. Nebo Dáda, která vedle mne seděla čtyři roky v poslední lavici pro blbce, to byl materiál, ach jo. Skoro každé ráno jsem ji zdravil větou, „dá mi dnes Dáda ráda?" a ona mi odpovídala, „Dáda dnes ráda dá, ale ne tobě, debile." Sladká kozatá Dáda. Díky kozám jsem byl ve čtrnácti letech bujný a urostlý junák s rašícím knírem, vlastně junák ne, pionýr.

Socialistická morálka nebyla zrovna příznivcem erotiky a sexu, když tak jen skrytého, domácího, proč a zač by jinak zasloužilé matky dostávaly ocenění a metály od soudruha prezidenta. Prostě, souložit doma se smělo, ba co víc, muselo, byla to povinnost, ovšem příjemná, leč v mém věku nepoznaná. Více souložení, více pionýrů, svazáků, větší hovno.

Nějakým nedopatřením přišel do kin Švédský film, „Dvě dívky v jednom pyžamu", do patnácti let mládeži nepřístupný. Od starších kamarádů jsem se dozvěděl, že je to samá koza. Pro mne jasná výzva vyzkoušet bdělost a ostražitost uvaděček. Říci si doma o šest korun na nepřístupný film nešlo, nezbývalo tedy než využít rychlé brigády a vyfouknout tátovi několik králičích kožek, které střádal mamce na kožich. Promiň, mami. Kus za tři padesát, bílá za bůra. V den návštěvy kina jsem se pod vlivem očekávání krásných zážitků doma přeřekl a na otázku, kam se chystám takhle večer, jsem řekl, že chystáme u mladých chovatelů výstavu mladých koz, místo mladých králíků. Táta se nedůvěřivě podíval a pak řekl, že z těch komančů jednou zblbnou všichni. Uf, to bylo o kozu, takovou jakou měla nebo vlastně neměla spolužačka Ladová, jedničkářka hledající v hodinách zeměpisu Vltavu u Bratislavy. Mohla si to dovolit, tatínek byl pupík z okresu a určitě by ty pitomé řeky kvůli prospěchu dcery nechal přejmenovat.

U pokladny bylo živo, bodejť ne, kozy se staly lákadlem pro celé Budějce. Kamarád a spolužák Zdeněk Syrovátka, přezdívaný Kokoška pro své zazazadrhávání, chtěl koupit lístky, ale nechtěl jsem zpozdit nákupem lístků představení nebo nedej bože přijít o nějakou kozu která by mohla vyskočit z plátna hned po týdeníku zabývajícím se úspěchy sovětského zemědělství na Sibiři / o tom až jindy /. Uvaděčka si nás vůbec nevšimla, všimla si nás ale soudružka učitelka Zemánková, která seděla hned za mnou a jen sykla, že si to zítra ve škole vyřídíme. Děj filmu si nepamatuji, prostě si mi vykouřil z hlavy jako výhružka Zemánkové, jen ty ňadra, prsa, kozy, kůzlátka a dudy vidím stále před sebou. Byl to zážitek, na který se nezapomíná, srovnatelný snad jen s první noční polucí, která následovala. Soudružka učitelka Zemánková nás druhý den odchytla jako škodnou hned ráno před školou a odtáhla do ředitelny před nastoupený učitelský sbor. Dvojku z chování a odebrání pionýrského šátku, samozřejmě slavnostní, před nastoupenou pionýrskou skupinou, jsem nesl statečně. Když už mi bylo souzeno být tím trestancem a vyvrhelem společnosti, šel jsem na film ještě pětkrát. Králičích kožek ubývalo s počtem návštěv kina, ještěže začalo globální oteplování, jinak by mi mamka následující zimu bez kožichu jistě umrzla.