Deprese jak sviňa
Deprese jak sviňa
Doma je to trochu lepší. Dcerky se hádají o počítač jako vždycky a Jana jde opět pravidelně vyhodit peníze za sportku. Tentokrát prý cítí výhru jako prase lanýže. „Jestli nevyhrajeme alespoň třicet miliónů, tak jsme v pr...,“ smutně oznámila a vyšla z hnusného paneláku do hnusného počasí.
Zapnul jsem si televizi... a zase jsem ji vypnul. Psát se mi nechce, protože cítím, jak můj mozek odmítá spolupracovat. Knihovna je moje spása. Sáhnul jsem po Anthony Robbinsovi. Tak copak mi, ty kluku chytrá, poradíš v téhle odporné podzimní chvíli? Dcerky ve vedlejší místnosti v boji o počítač používají ostřejší slova, ale přesto jsem se pohroužil do knihy:
„Je důležité si uvědomit,“ radí mi můj chytrý Anthony, „že deprese se vám nepřihodí. Depresi „nechytíte“. Vytvoříte ji stejně, jako cokoli jiného v životě. Depresi tak dlouho pěstujete, až vám krásně vykvete. (Není myšlena maniodepresivita, nýbrž její mírnější sestřička – česky zvaná nasranost.) Je dobré říkat si strašidelné věci strašidelným vnitřním tónem. Ještě se to může vylepšit, když svěsíte ramena a budete koukat do země. Musíme usilovně přemýšlet o těch nejhorších věcech, které by se nám mohly přihodit. Když srazíme hladinu krevního cukru alkoholem, drogama a kouřením, pak se výsledek mnohem vylepší. Deprese jak sviňa. Na vytvoření kvalitní deprese je nutno se neflákat, je to dřina! Někteří lidé se do tohoto stavu dostávají tak často, že už je pro ně velmi snadné ho docílit. Plyne z toho totiž tolik druhotných výhod! Například soucit jiných lidí, obskakování a posluhování. Žijí v depresi tak dlouho, že se v ní nakonec cítí docela pohodlně. Identifikovali se s tímto stavem.“
Cvakly dveře bytu – Jana je už zpátky. Stránku v knize jsem založil nezaplacenou složenkou. Manželka je zmáčená, ale ŠŤASTNÁ!
„Neseš třicet miliónů, sportkaři?“ ptám se už sedmnáctý rok stejně.
„Vyhráli jsme,“ řve mi Jana radostně do ucha.
„Nekecej! Kolik?“
„Sedmdesát korun.“
Komentáře (20)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
...nasranost je u mně zuřivost s adrenalinem,takže spíš ten projev euforie,kdy lítají i trošku ostřejší tóny/něco jako dcerky o PC/,to u nás bývá veseleji;-)deprese mám teď a šem lítoštivá a šmutná a štrašně čumáková...a proto lezu číst tebe,dear Aťane,because mám hned veselejší výraz...ještě zkusím narovnat ta ramena...až spolknu další prášek;-D
17.10.2007 07:45:00 | Žqáry
Pro hlodavce výňatek dost důležité věty, kterou možná přehlédl: (Není myšlena maniodepresivita, nýbrž její mírnější sestřička – česky zvaná nasranost.)
01.10.2007 20:35:00 | Aťan
Tož to znám, sem také sadil a ho..., vlastně nic. Hlavně že nám chutná kamaráde.
Žena říká, "vyhoděné peníze, láska je láska."
01.10.2007 11:27:00 | stryc
Tedy to je pecka!! Řehtám se tu v půl jedné v noci jako blázen! Ty mi dáváš. Vyhráli jsme !!!!! 70 korun!!:-)))
01.10.2007 01:25:00 | vandule
Po mnoha úvahodiskusních myšlenkách konečně skutečná úvaha, líbí se mi :-)
Hlodavci rozumím... Ale jak tak dnes u Tebe čtu, jde jako obvykle o humornou nadsázku prachobyčejné podzimní melancholie, kterou každý z nás nazývá prostě depkou... :-)
Posílám Ti kýblík růžové barvy (použij na šedivé dny) a levandulový polštář na dobré usínání... snad se budou hodit :-)))
01.10.2007 00:04:00 | Levandule
to je skoro jako návod: "Jak být sprývný EMO!"....:)
konec super...
30.09.2007 20:48:00 | Trdlo
Vsadila jsem si před 27 lety :-) na jednu kartu :-)) a vyhrála, héééč ;-) Vyhrála jsem chlapa, jehož cena je k nezaplacení ;-)
27.09.2007 21:30:00 | no
jo a o poledni pauze jsem byla nakupovat a udelala jsem si malou radost v drogerii za pritelovy penizky.
27.09.2007 15:52:00 | widder
i me uz podzimni deprese letos navstivila,
ale moc dlouho si nepobyla,
nasla se asi nejaka duse jina...
Divejme se na svet radostne, vzdyt uz brzy budou Vanoce. Tak zni rada ma:-)
27.09.2007 15:50:00 | widder
Mno tak my dostali od známých nějakých 300 Kč a měli jsme si jen vsadit... mno tak co tak jsme si vsadili a vyhráli 500 :-D
27.09.2007 14:53:00 | Eclipse
Kamarádka Petra sází denně 10 šťastných, Sportku 2x týdně, už se vrhla i na Euromiliony, ráno číhá, že zazvoní telefon, aby do něj mohla vychrlit: "Haló, tady Impulsovi" - prý jí kartářka předpověděla, že tutově vyhraje obrovské prachy a zachrání sebe i mne...
Dokud Péťa žije v naději a tudíž nepropadá totální depce je život fajn a já tímto děkuji všem sázkovým podnikům!
(Jen by mne zajímalo, jakou od nich dostává ta kartářka provizi...) :-))
27.09.2007 08:52:00 | Judita
Fakticky moc krasne a ve finaleč i napinave i ja vzdycky vyhraju starou bacfkoru...
26.09.2007 23:37:00 | carodejka