Kniha v 21. století

Kniha v 21. století

Kniha v 21. století. Drtivá většina dotázaných, v jakémkoliv průzkumu, vždy odpoví, že nečte. Na otázku: „Proč tomu tak je?“ odvětí otázkou: „Proč bychom měli?“ A to je kámen úrazu pro knihu v dnešní době. V první řadě je to technika, která knihu pomalu utlačuje. Od vynálezu rádia, až po televizi, a nakonec až po internet. Všechny tyto technicky vyspělé věci dodávají uživateli to, co mu kniha nedá. Jednoduchost, poněvadž moderní člověk je líný se nad čímkoli zdlouhavě zamýšlet. Rychlost, jelikož přečíst knihu trvá naprosté většině lidí i několik týdnů, ba dokonce měsíců. A hlavně, a to je můj osobní názor, je to medializace a dostupnost. Internet, filmy, seriály a dokonce i hudba mají mnohem větší reklamu než jakákoli kniha na moderním trhu. Snad jen Tolkienův román Pán Prstenů a Rowingové příběhy o Harrym Potterovi zaznamenaly výraznější úspěch. Jenomže natočené filmy se posléze staly ještě většími fenomény než samotná kniha. Navíc málokdo uvedené knihy přečetl, i když tvrdí, že Pán prstenů a Harry Potter se mu líbí. Přitom si ale neuvědomuje, že film nikdy není schopen zachytit knihu v tom pravém a originálním obrazu.

Nedá se říct, že by snad ubylo čtenářů. Jen noví nepřibývají v takovém množství. Zejména z mladší generace se na knihu obrátí asi jeden z deseti lidí, a to jen tehdy, má-li v rodině někoho, kdo mu občas knihu ukáže. Dnešní postavení knihy je podle mě dosti tristní a situace se bude nadále zhoršovat. Každý z nás by si měl uvědomit, že jsou to malé krůčky k primitivismu lidstva. Ideální důkaz je na slovní zásobě. Film si vystačí sotva s polovinou slov, která jsou použita v knize. Nehledě na to, že americké filmy si postačí na šedesát procent se slovem „fuck“. Přiznám se, že jsem ještě nenarazil na anglicky psanou knihu, ve které by toto slovo bylo alespoň jedenkrát použito.

Tyto problémy mě vedou i k uvažování nad tím, jak obtížné je v dnešní době vydat knihu. Ať už je to poezie, próza, drama či komedie. Nakladatelé hledají něco nového, co by mohlo mít alespoň teoretickou šanci uspět, a proto je pro spisovatele mnohem těžší prosadit se. Pokud spisovatel již nemá alespoň malé jméno, má to velice obtížné. Navíc tu vyplývá na povrch i otázka, jak vlastně spisovatel musí psát, aby se mu něco vydalo? Pokud bude kniha použitelná jako předloha pro film, pak má šanci. Například spisovatel Michal Vievegh v podstatě nepíše jinak. A také proto se dá považovat za jednoho z nejznámějších spisovatelů moderní doby. Netroufám si hodnotit uměleckou úroveň jeho děl, nýbrž z vlastní zkušenosti vím, že jeho díla se u ostatních autorů nepotýkají s přílišným obdivem. Právě za jeho přispění k použití knihy, de facto jen jako předlohy pro scénář k filmu. Dá se tu namítnout, že kritika od ostatních autorů je dána pouhou závistí. I to je možné, ale o tom si už každý soudný člověk musí udělat názor zcela sám.

Zabýval-li jsem se doposud jen dnešní dobou, není vůbec od věci připomenout, jak si kniha stála v době jejího největšího významu. Pro mnohé lidi je to nepochopitelné, ale ano. Kniha měla postavení srovnatelné s televizí nebo internetem. Navíc představovala něco, čeho televize, ani žádný jiný technický vynález, nemůže dosáhnout. Kniha byla pojítkem národa. Jeho svědomím, jeho sílou a jeho vírou. Kniha byla jedinou účinnou zbraní proti útlaku, který naši zem postihl, a všem autorům této doby patří velký dík a obdiv, protože to byli právě oni, kteří udrželi český národ nad vodou v těch nejtěžších dobách. Mnohým může přijít až směšné, když přikládám knize takovou váhu, ale pokud se zamyslíme, je to naprosto pochopitelné a logické, jelikož kniha nutila lidi právě k tomu, od čeho internet a televize odrazuje. Nutnost přemýšlení. Vytrvalost a chtění. Chtění dostat se ke knize. Dnes se filmy přidávají jako příloha k novinám. Kniha se dřív půjčovala potají. To je rozdíl, jako nebe a dudy. Vyjmenovávat další příklady by zabralo několik stránek.

V době, o které píši, jsem nežil, a tudíž si nedovoluji posuzovat, jak obtížné bylo tehdy vydat knihu. V té době mělo vydávání jiné problémy než dnes. Tehdy to byla hlavně nutnost utajení. Alespoň tedy v drtivé většině knih. Netroufám si ani porovnávat úroveň starších děl s těmi dnešními, jelikož nejsem žádný literární kritik. Pouze si dovolím tvrdit, že jako amatérský spisovatel bych chtěl žít dříve. Ptáte se proč? Kvůli významu tehdejší knihy. A o tom si každý musí udělat obrázek sám.

Nabízí se mi porovnání těchto pomyslných dob. Přítomnosti s minulostí. Většinu rozdílů už jsem uvedl. Ale i přesto považuji za svou povinnost některé zopakovat. Je to hlavně význam knihy, který stále upadá. Dnes se lidé podívají pouze do odborné literatury a to také není vždy pravidlem. A všechno to vede právě k primitivismu. Člověk se jednoduše stává hloupým. Není schopen pochopit souvislejší text. Pojmy metafora, symbolismus a jím podobné jsou pro něj španělskou vesnicí. Navíc není ani sto napsat kloudný text. Neumí se vyjadřovat. Slovní zásoba upadá na úroveň Tarzana. Nejsmutnější na tom je fakt, že člověk to činí naprosto dobrovolně a vůbec mu to nevadí. Jak řekl Albert Einstein: „Nevím, jakými zbraněmi se bude bojovat ve druhé světové válce, ale ve třetí se bude bojovat klacky.“ I tento výrok většina lidí chápe pouze v souvislosti se zbraněmi, ale už si neuvědomují hlubší význam a složitější cesty k tomu, aby se lidstvo vrátilo do pravěku. Nemusíme nutně zničit planetu. Stačí, když necháme zakrnět své vlastní mozky.

Můj osobní názor není ten, že pro zlepšení situace by se měl zakázat internet, televize, ani nic podobného. Sám mám technické vynálezy ve své podstatě rád. Jediné řešení je, že se každý jedinec zamyslí sám nad sebou. Jakým směrem se pak budou ubírat myšlenkové pochody jednotlivých mozků, neovlivní nikdo z nás. Myslím si, že z napsaného textu je snad zbytečné psát můj názor na knihy a na to, zda by lidé měli číst. Nakonec, proč vám ulehčovat zamyšlení se nad tímto trapně jednoduchým a krátkým textem?