Co chceš?

Co vlastně chceš?
No tak! Povídej! Čekám na to už tak strašně dlouho! Až mi vysvětlíš vše co má být vysvětleno,protože to mi dlužíš! Co chceš když říkáš,že je Ti to líto,co chceš,když říkáš,že nemůžeš zapomenout?
Co chceš když zdravíš s andělským úsměvem,co chceš když se rádoby zajímáš? Co chceš když povídáš,co chceš když se díváš svýma modrýma očima až do duše?
Říkáš,že chceš mě...Vždycky jsem myslela,že nejdůležitější je to co chceš Ty.Možná je to pravda,ale teď jsem si jistá tím co NECHCI JÁ.
Nechci čekat každý den a doufat.
Nechci sedět sama u telefonu.
Nechci plýtvat kapesníky.
Nechci jen němě koukat do zdi a představovat si.
Nechci už o tom snít.
Nechci už o tom mluvit.
Nechci už to chtít!
Nechci už být s Tebou,nemůžu..
A tak jako ses omlouval Ty,omlouvám se teď já.
Omlouvám se,že je příliš pozdě.
Omlouvám se,že už nesnesu bolest..Tu která mě svírala při každém pohledu na tebe s jinou.Při pohledu na tebe jak jsi šťastný..i nešťastný..
Omlouvám se,žes mě poznal.
Omlouvám se,že jsem Tě milovala...