Samota....

Samota všedních dní, samota víkendů.... Samota tichých nocí a hlučných večerů. Ale copak je samota? Není pravda, že člověk může být sám, i když je zrovna obklopen spoustou lidí? A není pravda, že když chce člověk být sám, nikdy mu samota není dopřána? Samota se nevyznačuje tím, že by okolo nebyl žádný člověk, žádný rušivý element. Samota je duševní stav. Často jsme k samotě nedobrovolně odsouzeni a často nemáme dost sil se jí bránit. A na druhou stranu mnohdy bychom rádi byli sami a nemůžeme. Nebo říkáme, že chceme aby nás všichni nechali a zároveň toužíme po objetí a nikdo to nedokáže pochopit.
Také můžeme být úplně sami, to znamená, že v našem okolí nikdo není, nebo se můžeme cítit osamocení. Buď proto, že nikdo z okolních lidí nám nerozumí, nebo proto, že nemáme partnera, že nemáme člověka, u kterého bychom cítili bezpečí. Člověk má podvědomě ze samoty strach, nechce být sám protože samotný jedinec je hodně zranitelný. Jsme-li sami, víme, že nám nikdo nepomůže v nesnázích, nikdo nás neutěší v našich slabých chvilkách. Samota dává prostor fantasii. Pokud nás napadne něco ve společnosti jiných lidí, musíme být aspoň chvíli sami aby náš nápad vykrystalizoval a abychom si s ním odpovídajícím způsobem poradili. V těchto chvílích nemáme rádi jakékoli rušivé elementy. Mnozí si sice třeba pustí rádio nebo nějakou hudbu, ale ve skutečnosti ji nevnímáme, vnímáme jen svou inspiraci, svůj nápad, tok svých myšlenek. Toto je případ kdy nám samota může prospět.
Může ale samota škodit? Třeba když je člověk dlouho sám, spí sám v prázdném domě? Já tvrdím že může. Ze začátku jste v pohodě, nevadí vám že jste stále o samotě, možná si samotu užíváte. Ale po určité době – pro někoho to jsou týdny, pro jiné měsíce nebo roky – nám samota začne vadit. Špatně se nám usíná, v noci se probouzíme a nevíme proč. Nebo se probouzíme při sebemenším zvuku, například když kolem domu projede auto. Ráno se budíme rozlámaní a se strachem procházíme byt, není-li někde něco jinak než jsme to dávali. Kontrolujeme klíč v zámku a večer ho dáváme do specifické polohy abychom ráno mohli určit, zda s ním nikdo nepohnul. Přes den děláme cokoliv abychom se zabavili. Jenže co dělat když je celý dům uklizený, venku prší a na vaření nemáme ani pomyšlení? Někdo řekne číst. Dobře, i číst se dá ve dnech samoty, ale sami snad uznáte, že číst nejde bez přestávky celý den. A pokud tvrdíte, že jde, myslím, že si brzy zničíte oči. Také jde poslouchat hudbu. Ano, hudba je úžasná věc a propůjčuje klid. Při poslech hudby lze zapomenout na strach ze samoty a z temnoty. Ale poslouchat hudbu celý den? A nic při tom nedělat? Žádný fyzický pohyb? To přeci nejde, to by se člověk musel zbláznit.
Samota jde brát také jako stav bez přítele, stav bez člověka, kterého máme rádi a který má rád nás. Sami tímto způsobem můžeme být kdekoliv, i mezi spoustou lidí. Tato samota je horší protože nás pronásleduje všude. Jakmile se s někým seznámíme, oblíbíme si někoho a on nás, nejsme sami. A nejsme sami i když kolem nás nikdo není, i když svého přítele nemůžeme zrovna zkontaktovat pomocí telefonu nebo jakkoliv jinak. Prostě nejsme sami protože víme že náš přítel na nás myslí a že pokus se nám něco stane, on nám pomůže. Pokud nás zasáhne nějaká pohroma, můžeme se o něj opřít, obejme nás a nechá abychom se v jeho náruči uklidnili...
A co říci závěrem? Samota je metla lidstva. A nejen lidstva, ani zvířata nemají rády samotu. Když jsme sami, napadají nás chmurné myšlenky a deprese, slunce pro nás ve chvílích samoty nesvítí, častěji nás bolí hlava.... Nebuďte sami nebo se z toho zblázníte.... Ze samoty všedních dní, samoty víkendů.... Samoty tichých nocí a hlučných večerů...