hezkému pomůžeme rádi a tomu ošklivému se schováme

na šíleně rušné ulici nad muzeem pražským kolem tramvají a slepá dívka s bílou holí se mě ptá na ulici. a uspěchaný pracující s časem na poslední chvíli jako já stejně neodmítne. mladá dívka se zkřiveným obličejem a s důlky po očích.
na čt. dvojce jsem jednou viděl organizaci, co pomáhala rodičům a opatrovníkům při začlenění jejich postižených svěřenců, kteří trpěli kolikráte krj. kosmetickými vadami jako je neschopnost ovládat obličejové svaly. ono permanentní slintání a jiné jinakosti, co křičí do dáli zdánlivě malicherné, které znepříjemňují veřejný život natolik, že je pro ně nadlidským úsilím ustát jiné znechucující obličeje nás „normálních“.
a tato organizace dokázala svou rehabilitací šitou na míru mnohé pacienty zlidštit pro své okolí.
samozřejmě, že pitomci se mohou opřít do výrazu „zlidšit“ a kázat mi o morálce, aniž by ovšem byli postaveni před onen problém vskutku kosmetický, který ovšem nabývá dosti velikých psychologických zábran.
odbočím. byl jsem pracovně na dívčím turnaji florbalovém a tam jedna snad ještě mohu říci brankářka a ne gól-man-ka, dosti nehezká, se pousmála a i s rovnátkama byla z ní najednou pohledná žába.
už zas slyším pitomce, co mě zatracují do horoucích pekel za to, že posílám slepé dívky do kurzů mimiky. a to jen proto, že běžný jedinec není denně vystaven těmto setkáním. přesvědčit a pomoci těmto lidem v ne medicínských patrech žití.
moralisté se určitě postaví proti exteriérovým preferencím s poukazem na vnitřní krásu a snad nikdy nepochopí, co jsou to prvotní sympatie a zábrany přerůstající do psychosomatických nemocí obludných rozměrů a sebevražd.
pojmenováním některých jen zdánlivě malicherností se dostáváme do předstádia vyřešení, které je pro tyto postižené mnohdy zásadní. mají zajisté svůj vnitřní život plný citů a také se chtějí líbit.
chápem to? a chceme to chápat?