Kavárna

Seděli v kavárně. On si četl noviny a ona si ho prohlížela... tady spolu měli svou první schůzku - a potom zde sedávali pořád, u tohohle malého kulatého stolečku se třemi židlemi naproti velkého okna, přes které pozorovala okolní svět... nikdy spolu v těchto chvílích nemluvili, oba se dívali ven, ale cítili, že jsou si blízcí, že jsou jako jedna duše, že jsou jeden velký celek složený ze dvou částí, které se navzájem doplňují - jakoby dva lidé hráli na klavír v dokonalém souznění...

A teď? Četl si! Nezajímal ho ten kousek ulice, kterou už tak důvěrně znal, chtěl pozorovat celý svět z šedivých stránek novin.. ztratil to kouzlo.. proč všechno musí jednou pominout?! Proč všechno hezké trvá tak krátce??
Jak to bývá s velkými impérii, nakonec se rozpadnou, i když své doby byla ta nejskvostnější díla.. oni byli také takové impérium, zdánlivě postavené na těch nejpevnějších základech - jenže přišlo zemětřesení a -

uchopila svou kabelku, vstala a zamířila ke dveřím.. naposledy se ještě otočila a zjistila, že on pláče - vida, ještě něco zbylo.. a vyšla z kavárny a ze sutin zbořeného města...