Žít život svůj, svých blízkých, nebo půl napůl ?

.
No tak dumám a dumám, zda jsem jej žila správně a nikomu tím neublížila.

Říká se, měj rád sám sebe a jen tak budeš umět mít rád i lidi kolem sebe a své blízké.

Je tedy člověk sobecký, když jej chce trochu věnovat občas i sám sobě?
Svým zálibám, svým koníčkům, svým přátelům ?

Ale pokud se tedy člověk má mít rád, aby věděl, co to je a uměl tak mít rád i své blízké, musí se přeci také věnovat i sobě, ne?

Já svůj život žiji napůl za sebe a napůl za rodinu. Vše, co mé děti potřebovali od své matky dostali, pozornost, spoustu mého času, péči a lásku.
Totéž ode mě dostali i moji partneři.

A já jsem od nich na oplátku vyžadovala a vyžaduji, aby mi nechali prostor i pro sebe. Pro mé záliby a koníčky.
Bylo a je to špatně? Jsem snad sobecká?

Jsem toho názoru, že člověk má právo na to žít i svůj život a ne jej celý věnovat druhým a prakticky být jejich obětí.

Ano je to tvrdý výraz - obětí, ale já cítím, že bych to tak viděla.

Tak co vy na to? Jak prožíváte vy své životy a máte pocit, že je to tak správně?