Výběr autora GiovaniDaVinci

      Láskou pokálen sedím na bezejmenném hrobě a vzpomínám: na nikoho   Kolik příběhů leží kolem svíčky už vyhasly -jen ty na baterky to "ji

      Mlžný háv rád se v něm schovávám   žlutý konťáky dole i nahoře   - lampy se tak snaží   ale...      

¨Věnováno

    měl jsem jeden poklad a namísto, abych jej vykopal vysvobodil mlátil jsem krumpáčem   jenže ta schránka  byla tak křehká... a já (asi až

      Mucholapky
oběšeny na vlastních vnitřnostech
jež stále tráví
čas na jednom místě   -           moje malá sbírka  ztracenýc

      Oharky a střípky bělima
kontrastujíce se zažloutlým filtrem
Zbývající 'zuby nehty' drží se bdělosti
Sbírá několik ostatků

Prosím, zkuste si přečíst alespoň 3 krát, pak na chvilku zavřete oči a myslete na nic... Děkuji

      Ticho v objetí s šerem.
Zima po stěnách stéká vstříc podlaze,
jež je podchlazená, sleduje strop, jak se potí.
Mucholapky polap

Nemohl jsem odolat a musel se vypsat...

      "V Českých Budějovicích by chtěl žít každý"
(Včetně mě teda!)
-Říkám si, když jdu s kurevsky těžkým nákupem domů
zatímco mě

    Rozhodl jsem se, že se na nějaký čas odmlčím (na jak dlouho, to nevím).
Nechci dělat divadlo, jak velkolepě odcházím, to rozhodně ne, jen

      Všechny moje lásky
jsou teď zabalené v papírové krabici
s nápisem "archiv"
Jenže na archivní víno nemám prachy
a tak kupu

      Býval jsem zlatý klučina
ale pak mě stříbro slávy
zlákalo až k zoufalství
Nakonec jsem si odlil bronzový zvon
- a čekám,

      29 let za 4 roky bych si měl podle rozvrhu nést svůj kříž 29 let ..to už mi bylo deset  když máma s tátou smutně sledovali smutnou tvář

      Popel si sedá do větru
jako ztracené vzpomínky
Kam asi letí?
Vlastně na něj vzpomínám
i když se rozptýlil
Tak
j

Věnováno mkince - jsi úžasná! (Po několika letech rýmuji, tak snad to nebude trapas) :-))

      Tohle už není tvoje!
Řekl mi AI Bůh
Hrabal jsem do včelího roje
- všechny štípance mám na dluh.
Kdysi jsem byl moudrý sta

      Třímám v ruce hrst antidepresiv
- a další "anti..."
A tak si říkám:
je to vlastně deset nábojů
které nabiju do žaludku

      Vždycky mě trochu děsily
připomínají mi smrt
I přesto, že jdou blbě zapálit
lidé skrze plamen vzpomínají Přesto na hřbitov ch

      Starala se o raněné - nepřála si téci krev - a tak vlastníma rukama tlačila na rány, zašívala hluboké řezy, utěšovala. Mnohokrát v boji, sam

      ...bez moře vodky neztroskotáš
Prý si jednou každej až na dno sáhnem
myslím, že jsem tam byl
jen kameny a bahno
přál js

      Nádherná žena
smutna až na kost
pozoruje
jak koruny stromů
zametají mraky
a jak Slunce slibuje
že se brzy vrátí

      Čí propiska je v cizích rukách? Kdo to píše
na toaleťák táhlé balady
a pak si jimi vytře? Je otázka za deset milionů
opravdu

      Modlím se
ano, dostal jsem se až k tomu
Modlím se za dívku, která byla malá
drobounká
menší, než všechno zlo kolem
k