Výběr autora Schedir

vysoko na moři visí černý měsíc  jak těžká kotva uprostřed vlnících se hvězd   a pod ním - na nebi třpytí se bledá loď jak plamen svíce tísněn

Oheň tančí, plane, rusé češe vlasy,  spony, co se přetrhaly, pouta - železné časy. Zapomněla mysl, mozek chytrost skrývá,  za skly tlustých brýl

„Škola – základ života!“ říkají nám stále naši rodiče, prarodiče, nebo učitelé. Ale myslím, že tohle rčení by možná mělo být formulováno jinak -

Miluju vůni těch anglických vřesovišť.  Miluju lístečky černého čaje. Musím se, můj milý, vrátit zpátky do míst,  tam, kde plod jabloňě Starosti zr