Výběr autora zlatka

napsala jsem ji své holce, kdyz me podrazila

Zahradou mrtvou jednou spolu půjdem,
tam kde je věčná noc a nikdy nezačína den,
Potoky jak černé stuhy zemí protékají,
půjdeme

nevděčné koniny

Dáváš pít vodě, přijme ji s lehkostí.
Co se ti vrátí?
Jen pocit marnosti.



Ti slepí koně, tvou víru od

zkousim sem dat starsi basne, jestli ma smysl psat dal

            Uchvácena světlem

hledím do oken cizích bytů,

pohlcena teplem,

přívalem infantilních citů.
<