Výběr autora Matahaja

Vidění na silnici z Julinčina údolí do Horní Nebeské Rybné v srpnu Léta Páně 2020.

V poledne lípy zháší
co slunci dáno
travám se od ùst práší
je nedospáno

v půlnoci ale světlo
stříbrnou tykv

On o ostřici pořezal se měsíc nad ránem u rybníka vykrvácel bledě krad světlo slunci, kradl ho i ze svic a nehty ostříhal si, ale už jen v sedě  

On z nemanic a ona z nemilova on z jejích zřítelnic a ona z jeho slova   a jeden ze druhého a oba z větru polí jsou času minulého však v příto

Tak jednou se mi zdálo, že hodně bylo málo, o snech se ví, že hýbou osudem, a jen sny zbydou nám, až už tu nebudem.

Kde ze stodoly vane šupí pan Morse z makovic vytlouká noty, padají jak lupy a z nás už zbývá jenom polovic   odkud sem bože jenom spadla ta ,kte