Výběr autora mara539

Rozprostřela jsem mapu, co je podobná tvému tělu. Tvé ticho – hluboké oceány, mezi ostrovy slov, rozprostřeny.   Každé slovo je bod na mapě, kaž

Rodíme se jako hrnky z hlíny, němí, prázdní v první chvíli. Život nás hněte, tvaruje a leptá, jak čas, co námi protéká.   Jeden se třpytí, druhý

Je tma, a já jsem ta kdo tady sedí,  
Déšť mi šeptá příběhy v listech, co ví. 
Každá kapka, každý zvuk je známý,  
Plamen svíčky kreslí

Podzim. Vím, že je únor, ale co už.

Podzim je jako malíř, list za listem maluje, tady žlutá, tuhle rudá, kousek dál obě. Jako plátno celý les, když domaluje, list utrhne a ten se k ze

Má nejmilejší

V zahradě tiché pod závojem noci, setkali se dva, láskou spojeni. Ona květinou, on stínem za křovím, sposeni pohledem, co všechno poví   Dlaně se