Tvá vzedmutá řeka vtrhla
do mých slabin
zatopila břehy soudnosti
docela jsem zapomněl
že umím plavat -
bezradný teď polykám potměšilé
rozchechtané andělíčky...
samotu - to vděčné moře
nekonečného bezhlesí
bičují neurvale vichry výzev
nečekané bouře zdivočelých
Milostí...
no je to jasný...Tobě taky, tak je to dobrý...říkám: "je to dobrý!, Frráčku milý, dobrý...no taková ze sportu, právě taková plavecká...zdravím srdečně, vm
03.02.2025 02:35:54 | mapato
Jiří Tvá řeka mě přiměla se přihlásit a dát jí ST***... něžný jsi dnes :*
25.01.2025 18:32:43 | Malá mořská víla
...To je úplná poetická "povodeň"Frráčku milý........vystřihl jsi to krásně......Ji./úsměv/
24.01.2025 20:45:47 | jitoush
Tak tahle je, Frráčku! Dostal jsi mě, dostala mne...zachytila se řádkama a nepustí. Vracet se k ní budu a poplavu s proudem:-) Nebo proti? Klidně tak i tak, hlavně ať nejsem jako ta sekera:-)**
23.01.2025 23:21:53 | cappuccinogirl
a nauč též plovat kozičky své milé-ať jste všechny vždy rozpustile tvůrčí-bez prodlev věčně živé**
25.01.2025 08:13:08 | Frr
Toto je hodně povedené. Moc se mi to líbí! Ústředním tématem básně je samota, kterou nám básník metaforicky odhaluje v básnickém tónu tonutí. Báseň je hodně soudržná a krásně propojená - Řeka, tonutí, moře...
Líbí se mi to natolik, že si ji přidávám do oblíbených děl.
23.01.2025 21:23:32 | malé srdce
hlava zapomněla - nitru to došlo záhy
když zdivočelé bezhlesí vzedmulo řek si sáhy :)**
23.01.2025 15:50:16 | šuměnka