Cesta ke smrti

Ztrácím se ve vlastních snech,
jak svíce, která dohořívá
a ztrácí naději,
a ztrácí dech,
sobě se vysměji,
na počest všech,
připíjím vínem,
po bílých zdech,
maluji splínem
a na druhý břeh
jdu se svým stínem.

Počítám střípky svého života,
jak žebrák, který ztratil vše
a pak naříká,
a pak samota,
mě zamyká.
Ničí mě prázdnota,
trhá mi duši,
lanem mě omotá
a do jejich uší,
o pomoc skřehotám,
všichni jsou hluší.

Umírám ve svém jediném světě,
jak dítě v náručí matky
a v jediné slze,
a v jediné větě,
umírám v mlze.
A na svém hřbetě,
napsáno krví,
na písmo nehledě,
že všichni mrtví,
pomstí se škaredě.
Pomstí se smrtí.