Po růžích
Po růžích
Šel městem tiše, bez bolesti,
nádoba pro pravdu a déšť,
okraje ulic přetékaly
v dláždění ryčel slovem kov,
měl číslo domu na zápěstí,
tisíckrát prošel hrází hvězd,
mnohokrát oči utíkaly,
hledaly rodný stín a krov.
Růže se v čase polámaly,
zbyl po nich trn a polibek
na blízká setrvání ve dvou,
kdy zbývá bez druhého třetí,
touhy se osikami chvěly
propastná samota hlasivek,
kdy ústa líbat zapomenou
slovem i činem na úpatí.
Strach neměl tváře ani jména,
žil ze své vlastní podstaty,
která se s šaty nesvleče
s chutí se zakousne do nahoty
v modlitbách padal na kolena
když vyrůstala bez táty,
prosili čas ať pouteče
odpustky pro zrnko jistoty.
Našli se jinak než čekali,
od hlavy k patě proměnění,
věděli pouhým pohledem,
četli se popaměti,
dotekem v prostoru stříhali
kadeře času, prostor snění,
v posledním zápasu s osudem
padli si do objetí
dnem
Komentáře (23)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
milý Jiří, to jde až pod kůži...citlivý, krásný, krásný konec...co si vnímavý čtenář může přát víc?...hezký den, milý Jiří...m
26.08.2020 12:22:28 | mapato
Milý Mapato, děkuji Ti za tak vstřícný komentář, co si jen autor může více přát nežli vnímavého čtenáře.Krásný den i Tobě, příteli.
27.08.2020 23:54:33 | Akrij8
Tvé texty jsou spojením síly intelemtu a citu Jiří...a nezbývá než říci díky a bravo...:)
19.08.2020 23:10:00 | Malá mořská víla
To já děkuji,má milá Vílko mořská. Těší mě, že Tě báseň oslovila. Já jen píši, čtenář hledá, oživuje, přemýšlí a cítí se mnou a to je teprve ta pravá krása, díky Ti za ni.
19.08.2020 23:14:51 | Akrij8
jako vždy dobrý text Akri ,)
ale tohle nejvíc je nadčasová info v textu a moc se mi líbí...
Našli se jinak než čekali,
od hlavy k patě proměnění,
věděli pouhým pohledem,
četli se popaměti,
dotekem v prostoru stříhali
kadeře času, prostor snění,
v posledním zápasu s osudem
padli si do objetí
dnem
19.08.2020 18:14:43 | xoxoxo
Děkuji Ti, milá Xo, tak to jsem hluboce poctěn.Děkuji za komentář i milé navštívení.Teprve čtenář vdechne básni život, děkuji za něj.
19.08.2020 23:06:33 | Akrij8
POLIBEK KVETOUCÍCH RŮŽÍ, KDY JEJICH TRNY DOSUD NĚŽNĚ HLADÍ...:-D ST*
19.08.2020 11:51:54 | Frr
Děkuji Ti, Jiří, máš pravdu, trny někdy umí i pohladit, možná tím spíše vzpomínáme.
19.08.2020 23:01:51 | Akrij8
Krásná, velká ... číslo domu na zápěstí, propastná samota hlasivek, růže trn i polibek...
19.08.2020 11:22:19 | Vivien
Děkuji, milá Vivien za Tvé navštívení, komentář i zalíbení v básni, moc si toho vážím.
19.08.2020 23:00:51 | Akrij8
....niterností dojala....strunky životních údělů a obejmuté všechny bolesti,co rozpustí se v pohledu očí a v doteku až do srdce. .....Jiří,opět to Tvé. ...Ji./úsměv/
19.08.2020 09:10:01 | jitoush
Děkuji Ti, má milá Jitřenko, jsem rád, že se Tě tak blízce dotkla a že vnímáš plnou hudbu strun.
19.08.2020 22:59:52 | Akrij8
Životem tolik poutí
..když dvě duše si jsou souzené
.. stačí jen obejmutí
a vše je rázem sečtené.
Moc krásná Jiříku. *ST ;-)
19.08.2020 09:02:44 | jenommarie
Děkuji Ti, milá Maruško, jsem rád, že se Ti zalíbila, Tvůj komentář je sám o sobě krásným dílkem.
19.08.2020 22:58:04 | Akrij8
Já jsem ráda..ty jsi rád..a můžeme..tancovat :-D..moc díky Jiříku a měj krásné dny;-)
20.08.2020 07:48:29 | jenommarie
Za mě dobré :o)
19.08.2020 07:49:31 | Crazymike