Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
moje rodina Publikoval(a): Vendelinka | Ostatní » Ostatní
...Taky Ti rozumím.....na "svoje"děti nikdy nezapomenu,dali jsme si
navzájem hodně.....teď už je to pryč,ale v srdci to je navždy.Tak
přeji,ať ta vaše rodina žije hodně dlouho a prospívá......Ji.
moje rodina Publikoval(a): Vendelinka | Ostatní » Ostatní
Ahoj, úplně ti rozumím. Taky jsem hrozně ráda jezdila na tábory, hlavně na ty menší, jen pár stanů s podsadou, tee-pee a totem, večer táboráky s kytarou, noční hry, hlídky, jídlo z ešusů,... Paráda! :)
Prokletí básníci Publikoval(a): Vendelinka | Úvahy » Ze života
Ahoj, díky za přečtení, nechtěla jsem nijak poučovat nebo kritizovat, byly to jen takové moje postřehy. Měj se fajn! Andrea
Prokletí básníci Publikoval(a): Vendelinka | Úvahy » Ze života
Ahoj Vendelínko,
přečetla jsem si tvůj článek – píšeš, že by měl být k pousmání, ale já ti nevím, mám z něj spíše trochu rozporuplné pocity. Zdá se mi, že možná až příliš paušalizuješ. Ono ti sice, když máš rodinu, chodíš do práce a máš povinnosti s tím vším spojené, na nějaké velké dobrodružství nebo rebelantství nezbývá tolik času, jako když si „jen“ chodíš do školy a jinak žádné velké starosti či povinnosti nemáš. Přesto si nemyslím (nebo to ze svého okolí tak nevnímám), že by všichni (ať svobodní nebo s rodinou) jen seděli doma a tupě zírali na kdejaký přihlouplý seriál. To bys spoustě lidí asi křivdila.
Nikomu neberu právo na to, nějakým způsobem se projevovat (být sprejerem nebo vyznávat punk apod.), odlišovat se, vymykat se, pokud má tu potřebu. Taky ráda občas něčím provokuji. Pokud je to v určitých mezích, aby tím člověk neobtěžoval ostatní, tak proč ne?
Rozhodně se ale nemůžu ztotožnit s tím, že provokovat v minulém režimu byl nějaký vodvaz. Určitě to chtělo velkou odvahu a pevné nervy. Nevím, jestli bys chtěla žít v neustálém strachu z toho, kdy ti u dveří zazvoní StB, provede důkladnou prohlídku bytu a odvede tě na několik hodin trvající výslech, třeba i uprostřed noci. A že vyslýchací metody nebyla žádná procházka růžovou zahradou! A nebyl to jen strach o sebe, ale i o celou rodinu.
Nejsem si jistá tím, že ti lidé chtěli nějak šokovat, chtěli si jen žít po svém, svobodně a nebýt omezováni diktátem režimu. Možná, kdybys tu dobu zažila, mluvila bys jinak.
Každopádně ti přeji, ať tě to tvé rebelantství naplňuje a ať si splníš, po čem toužíš.
Andrea