Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Asi už vzpomínám moc často... Publikoval(a): lucy1 | Úvahy » Ze života
Musím říci, že mě to docela dojalo...=/ Je to velice smutné, ale krásně napsané...
Pokud se nemýlím, bylo to psáno o nějakém zvířátku..(pejskovi, kočičce...).
Je mi to velmi líto, ale jedno mě potěšilo, ani po roce a 3ch měsících jste nezapoměla.
Nezapoměla jste na to, že i zvířátka toho pro nás tolik dělají, prostě jsou nám nejlepšími přáteli, kolikrát nám oni rozumí více, než kdokoli jiný na Světě!
Chválím Vám to, že jste nezapoměla!
A jinak i krásně napsáno! =0)
Asi už vzpomínám moc často... Publikoval(a): lucy1 | Úvahy » Ze života
Gramatické chybky nezmenšují význam slov, která proudí z Tvého srdce... Obsah je tak trochu dětsky naivní, Ty jsi již velká holka. Jenže všichni víme, že to je na lidském životě nádherné, že přestože rosteme, dospíváme, stárneme... udržujeme si v sobě své dětské pohledy a pocity... z těch se můžeme poučit... abychom my podobným způsobem, nebo jiným, neubližovali lidem okolo sebe. A přestože z mnohého cítíme křivdu a bolest, sami ji pak také působíme, i když třeba jiným způsobem... Stále se máme co učit... Máme na to celý život.
Malý úryvek Publikoval(a): lucy1 | Povídky » Ze života
Máš tam zase chybičky... Stejně jako v posledním týdnu svého života... který jakoby zrychleně proletěl všemi těmi roky, co Tě znám. Všemi Tvými náladami a chováním...
Zraješ. Zraješ jako víno na domě, kde bydlíme. A já Ti moc přeji, abys přežila plíseň, která jej každoročně ohrožuje a brání dobré sklizni.
Tahle kulička hroznu (Tvé dílko)úspěšně dozrála a chutná šťávou životního přemýšlení ;-)
Malý úryvek Publikoval(a): lucy1 | Povídky » Ze života
A mně se to líbí - možná s trochou nostalgie...?
Jednou.... Publikoval(a): lucy1 | Úvahy » Ostatní
Mám ráda tuhle Tvoji polovinu srdce, která přemýšlí, píše, čte, maluje, miluje, tvoří, hladí a je veselá :-)
SBOHEM Publikoval(a): lucy1 | Povídky » Ostatní
To je smutný..Hádám,že je to podle skutečné události..Málem jsem u toho brečela...Taky jsem si to prožila...Každý den jsem chodila do stáje...Byla tam krásna kladrubská klisna jménem Nununu.Všichni jí říkali Nu a já jsem se do ní zamilovala.Možná bych i mohla říct,že jsem ji měla radši než svého kluka.Ona mi rozuměla a každý den jsem si s ní povídala.Lpěla jsem na ní a byla pro mně vším.A pak jsem jednou přišla do stáje a Nunu tam nebyla.V jejím boxu stál nějaký lipicán.Nejdříve jsem si myslela,že ji prostě přemístili.Ale když jsem šla k vedoucímu,potkala jsem kamarádku a ta mi řekla,že je jí to hrozně líto,ale že Nunu odvezli.Bez toho,aniž by mi to kdokoliv řekl.A přitom všichni věděli,že jí mám tak ráda.Stačila by zmínka.Nunu byla pryč.Už nikdy jsem jí neviděla.Nikdy jsem o ní neslyšela a nikdy už jsem jí nemohla říct,že ji mám ráda a že se mi po ní stýská..
SBOHEM Publikoval(a): lucy1 | Povídky » Ostatní
Je to zvláštní, že bolest přináší tolik citu... Víš, že jsi mi teď mnohem bližší? Uvědomuješ si spoustu věcí, spoustu tónů života...
Všechna životní bolest přichází proto, abych na ní vnitřně rostli... Kdo se "zasekne" a nechá v sobě z té bolesti jen negativní pocity... stává se hořkým nebo zlým ap. člověkem... Ale kdo i v bolesti cítí, že ho ten druhý obdaroval, cítí vděk, a cítí lásku... stává se bohatším, i když přichází o ten svůj nejvzácnější drahokam... A to z Tebe teď cítím... :-*
SBOHEM Publikoval(a): lucy1 | Povídky » Ostatní
st - ne za to, jak jsi to napsala, ale za to, co cítíš a co jsi chtěla říct. Je mi moc líto, že nemám ty pitomý prachy...
Můj sen Publikoval(a): lucy1 | Povídky » Ze života
Lucko, sama tu rozviřuješ, co se děje doma, já to fakt zapotřebí nemám... Nemůžu za Tvé chaotické nenálady, když uprostřed svého rebelství, odporu a drzostí řekneš informaci, která je faktická a já ji v tom Tvém monologu vzdoru přeslechnu - sama si za to můžeš, víš...
Zato sobotní den a večer byl úžasný, byla jsi skvělá, pracovitá, tvořivá, příjemná...
Ty jsi tvůrcem svých dní, soukromí i úvah a komentářů zde na literu... snažím se Ti být jen zrcadlem... třeba jednou pochopíš...
Můj sen Publikoval(a): lucy1 | Povídky » Ze života
Napsala jsi úvahu na liter, k ní patří komentáře. Píšeme si zde o Tvých názorech v ní, nikoliv o něčem z domova. Pokud jsou pro Tebe Tvoje názory kraviny, tak prosím, je to Tvoje věc - ale moje názory kravinami rozhodně nejsou. Tvoje útoky, že mě baví psát o kravinách, jsou hloupé. I komentáře ukazují, jací jsme lidé, stejně jako naše dílka... a v běžném životě rozhovory, skutky a řešení různých situací...
Můj sen Publikoval(a): lucy1 | Povídky » Ze života
Kůň není jako Ty, protože je zvíře a Ty jsi člověk. Lišíte se jak tělesně, tak psychicky a povahově, životem.
Vidíš, zase píšeš, že nechápeš strach jiného člověka. Chápeš jen své pocity, emoce...
Smutné umí být jakékoliv zvíře, nejen kůň, se vztekem je to podobné.
Budeš bojovat za své? To my přece víme... Jen je smutné, že často nečestnými zbraněmi... Ty kůň naštěstí nepoužívá, že?
Můj sen Publikoval(a): lucy1 | Povídky » Ze života
Luci, nikdo Ti nebere, že koně miluješ, takových lidí je přece spousta... A že je stejný jako Ty? Tak to v žádném případě :-)))
A že ho máš radši než lidi, protože neporoučí? To beru jako takový Tvůj dětský vtip,že?
Kůň v Tvém životě nemůže být nikdy lepší než člověk, nedá Ti najíst, nedá Ti střechu nad hlavou, nezajistí Ti oblečení, nepomůže s úkolem do školy, neuvaří Ti večeři, nesměje se s Tebou legračním příhodám, nekouká s Tebou na televizi, neobjímá se s Tebou, nepovídá si... Bylo by docela fajn, kdyby sis vážila věcí, které každý nemá a které bereš jako samozřejmost a ještě cítíš z člověka takovou ukřivděnost, protože není jen němým společníkem Tvých nálad, stesků a snů... A přesto Tvým společníkem člověk je každodenním, každohodinovým... Kůň je jen zpestření a koníčkem ve Tvém životě, jednou možná i Tvojí prací. Ale nikdy nenahradí člověka. A to netvrdím, že nemůže být Tvým přítelem. Já měla také psa, kterému jsem vše svěřovala. Ale je to takové snadné přátelství, přátelství se zvířetem, protože Ti neřekne svůj názor, protože Tě nevaruje před hloupými či nerozvážnými rozhodnutími, protože Ti ve skutečnosti - v praxi - vlastně není schopen pomoci. To je relita, Lucko, proti které je zbytečné bojovat, protože nad ní nezvítězí Tvé různě zabarvené pocity, které jsou za týden, rok ... jiné...
Můj sen Publikoval(a): lucy1 | Povídky » Ze života
Lucko, vůbec jsem nepsala, že mě štveš, vidíš, jak si názor jiného člověka umíš krásně překroutit? Psala jsem jen svůj názor na Tvoji úvahu, a psala jsem ho v souvislosti jak Tě znám... a za Tvými slovy vidím víc než cizí čtenář... Jak se chceš jinak dozvědět odpověď na svoji poslední větu a otázku ve své vlastní úvaze?
"Jak je možné, že vnímám jen své myšlenky a nevím, co si o mně myslí jiní?"
Jen jsem napsala svůj názor a s Tvým i nadále nesouhlasím. To, že máš ráda koně víc než lidi je Tvůj životní omyl, který Ti ještě hodně zkomplikuje život.
Proč si kladeš otázky, na které vlastně nechceš slyšet odpověď???
Můj sen Publikoval(a): lucy1 | Povídky » Ze života
Jednou pochopíš, že sny jsou občas jinde, než skutečnost... Ale je dobré na ně nezapomínat a nepřestávat snít, i když nás životní cesty vedou jinudy, než jsme původně chtěli...
Nelíbí se mi srovnávat lásku ke koni se životem, láskou k člověku, důvěrou, moudrostí, přátelstvím, vírou a podporou. To jsou rozdílné věci a touto záměnou znehodnocuješ obsah těch slov...
Toužíš po pocitu, abys byla středem zájmu, když jedeš závod a vítězíš... Sedíš u PC a za sebou slyšíš hlasy a nemluví o Tobě...
Přitom se Ti každý den věnujeme, mluvíme s Tebou a Ty často mluvíš do toho, co si říkáme s tátou my nebo do filmu, na který se díváme, nevnímáš, že se svět netočí jen kolem Tebe. Když naopak v něčem rušíme my Tebe, urážíš se...
Připadá mi, že máš velký problém se sebestředností, s rozlišením hranic své svobody a jiných, své sebelásky a lásky jiných lidí kolem Tebe. Občas to zvládáš na jedničku, občas to nezvládáš vůbec a svůj vztek povyšuješ nad názory a bytí nás ostatních. Je to chování, které máš v povaze, nyní trochu souvisí s obdobím dospíváním, a každopádně se to zlepšuje. Avšak stále máš na čem v tomto smyslu pracovat... Pak Ti to nebude přinášet pocity, že si Tě nikdo nevšímá, že nechceš "být", že nejsi šťastná... To jsou pocity, které plně neodpovídají realitě, nejsou správné ani spravedlivé... Ale třeba to jednou pochopíš...
Každopádně Ti moc přeji splnění svého snu - studovat a žít s koňmi... :-)
Pro mojí sestřičku Publikoval(a): lucy1 | Úvahy » Ze života
Připadá mi škoda, když sourozenecký vztah má převážně jen "úklidovou" náplň. Máte obě na víc, trošku se to občas daří, že si spolu popovídáte jako kamarádky... ale šlo by to zlepšit daleko víc a dát vztahu úplně jiný obsah... Ale to je jen na vás dvou...