Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Hračka Publikoval(a): brodequin | Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné
Moc pěkné, moh' bys občas "zastavit čas" víc si pohrát s myšlenkama dítěte, vždyť právě jejich fantazie je nezměrná. Velmi by se to šiklo do tvého stylu. Nemám co vytknout (tohle nebyla výtka, pouze doporučení:-)
Hračka Publikoval(a): brodequin | Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné
Jů ta se teda povedla, krásně vystižené!!!
24.12.2006 14:07:00 | JahodováJahodareagovat
Hračka Publikoval(a): brodequin | Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné
nádhera...horor jak má být:o)
Tichý přítel Publikoval(a): brodequin | Povídky » Humor
tak konecne jiz jsem prihlasen a mohu dat plny pocet...dobry mroz adam
09.12.2006 22:27:00 | dobry mrožreagovat
bezejména Publikoval(a): brodequin | Básně » Láska
náhodou, já dostat takový vyznání, tak svýmu miláčkovi skočím kolem krku a ulíbám ho:) já si myslím, že je to i tak moc pěkný.. a hlavně.. snad psaný s citem
Hračka Publikoval(a): brodequin | Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné
tohleje první hororová povídka, kterou jsem četla a zrovna jsem narazil,a na tak skvelou...:)
bezejména Publikoval(a): brodequin | Básně » Láska
umělecky podprůměrné, obsahově sladkobolné, ve vyznání málo originální a silné, ...přidej více osobitosti, nebo si jen tak piš pro své potěšení a vylévání citů, to zavlažuje duši, ta pak neusychá na nedostatek emočnosti...
Žebrák Publikoval(a): brodequin | Povídky » Ze života
Děkuju za odpověď. Utvrdil jsi mě v dojmu, ževíš, o čem mluvíš. Já jsem chtěl jenom přidat jednu poznámku k tomu, jak píšeš, že je divný, když si dva měsíce od seznámení řeknou, že se milují.
Já jsem se s mojí ženou seznámil v únoru 2005. Jeden týden jsme se seznámili, další víkend trošku blíže poznali a začali si tykat, další víkend jsme byli v kině, další týden na večeři, pak v úterý nato jsme spolu začali chodit (to byl začátek března). V dubnu jsem ji požádal o ruku, v květnu jsem požádal o ruku její rodiče a v září 2005 jsme se (z lásky) brali... A náš vztah je čím dál lepší, protože nejprve tu byla přikázaná láska, cit se narodil a protože má dobré prostředí, tak roste...
Děkuji Ti za debatu, bylo to podnětné, asi z toho bude brzy nová úvaha...
Žebrák Publikoval(a): brodequin | Povídky » Ze života
Děkuji za komentáře. Vážím si Tvého názoru i když s ním samozřejmě těžko budu souhlasit. Ale je lepší slyšet odlišnou konstrukci podloženou jasnými věcnými argumenty, než komentář diletanta.
Víš kolego spisovateli, já nechci obhajovat křesťanství, já obhajuji názory, které mu daly vzniknout. Obhajuji hodnoty, které jsou s ním spojené. Obhajuji výsledky, které požaduje. Neobhajuji křesťany, ani sebe ne. Ale prostě věřím, že Ježíš to měl dobře vymyšlené a je to věc, která funguje.
A co se týče lásky? Já vím, že v člověku se rodí cit. Někdy dokonce prudce vzplane, pak se mu říká zamilovanost, ale jistě víš, že city se časem vytrácejí. Je snadné cítit lásku k dívce, které je dvacet, je do mě zamilovaná, má krásné oči, ramena, boky, prsa... Ale milovat ji i za dvacet let, kdy má 80 kilo, prsa až na břicho, povadlou pleť a chodí v teplákách, to už chce kus přikázání. Víš, že nejvíc párů se rozvádí po deseti - patnácti letech? Proč asi? Protože jednomu vychladly city. Ale láska, ta by měla zůstat i přesto. Ale prostě deska si lidé myslí, že když jim vychladnou city, mohou přestat milovat a jít jinam... Při svatbě také slibujeme lásku. Jak můžeš slíbit něco, co neovlivníš? Co je jen hormonální nebo chemická reakce?
Já věřím v obrácený postup. Nejprve máme mít lásku. Tu, kterou si přikážeme. Tu můžeme mít i k lidem,,kteří ji neopětují. A až bude opětována, pak ať se narodí cit. A protože je zde láska, ten cit nevyhasne tak snadno, dá se znovu rozfoukat, dá se vybičovat k žáru, k plameni, k věčnosti. Takže nejprve milovat mozkem, pak srdcem a nakonec tělem...
Ale každopádně si vážím Tvého pohledu. Držím palce v životě i další tvorbě...
Boj Publikoval(a): brodequin | Povídky » Historické
Četlo se to hezky. Myslím, že to vůbec nebylo špatné, dovol mi však pár poznámek:
1. Je lépe, když uvádíš míry ve stopách a palcích. Působí to starobyle, v podobných případech to dodá nádech dávnověku
2. Máš tam barbary, trochu to působí jako fantasy, ale pak se tam objevuje válka s Angličany, to by možná chtělo trochu rozvést. pokud se jedná o fanasy, vynech angličany a pokud jde o historickou povídku, v tom případě tam máš faktické chyby co se týče velení v bitvě.
3. Teď to nejdůležitější - Lučištníci nemohou vystřelit na nepřítele velkým obloukem, to by mu neublížilo. Nevím, jak se tohle dostalo do povědomí lidí, ale šíp, aby měl průraznost, musí letět nízkým onloukem a na kratší vzdálenost. Představ si, že jsi v brnění a z výšky 30m (100 stop) na tebe spadne 80 cm dlouhý klacík s kouskem železa na hrotu. To ti prostě nemůže ublížit.
A další věc. Pokud se proti nepříteli rozjíždí jízda, musí použít kopí. Jinak jsou tam zbyteční. Efekt jízdy spočívá v rychlém nájezdu, rozražení nepřátelských řad kopími a pak teprve přicházejí ke slovu meče. Pokud všichni použijí jenom meče, jsou pro smích.
Líbí se mi, jak píšeš. Ta povídka měla cosi do sebe, navodila náladu, měla pointu. To tady moc povídek nemá. Ale autora nedělá jen řemeslně dobrá práce, ale především znalost prostředí a orientace v něm. Rozhodně pokračuj v psaní, ale než začneš, nejprve si o tom něco nastuduj...