Komentáře přijaté

o páté... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

ale vždyť v každém je cosi božského...

dnes s dětmi jsme vařili něco, co se vlastně požít dá, ale já je učila slovo jako... zázrak...
někdy si člověk na kost uvědomuje koho zastupuje a pak se mu oči rozzáří, protože nikoho... protože to uku, uku teto, není o duplicitě, ale o tom, že dotek je to víc, víc, víc , stejně jako zájem...

za pár let si mě nebudou pamatovat a třeba dřív, ale třeba ten dotek, to něco už navždy... kdo ví... já je všechny uchovávám...

https://www.youtube.com/watch?v=ELTVP4aqWAI

čaj je vždy v pohotovosti :-)

13.05.2017 03:48:00 | zelená vílareagovat

in sekt... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

jsou ty noci zázrak nebo zhouba?
zázrak jasně... :))

hop:-)))
na svačinku..

13.05.2017 03:34:53 | zelená vílareagovat

s úctou... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

nevím jak to děláš, že tě kdokoli tady miluje nebo zbožňuje nebo nenávidí... nu, přeju ti to :-))))

někdo mě přesně tohle za komentáře... :-)))
https://www.youtube.com/watch?v=zGxlamMQ5XI

s úctou...

13.05.2017 03:26:26 | zelená vílareagovat

roztroušený... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ostatní

vědomuji si
že nic z toho
co si myslím že vím
není pravda
zrovna jako to
že nic nevím
je jedním z mnoha
co bych nemohl vědět…

podivuhodné místo
uchovává vše co si pamatuji
opouštím stínové okraje mdlé napodobeniny
zkouším rozsvítit
světlo zablikalo a zhaslo…

kolik je asi potřeba pokusů na výměnu žárovky?


:-)

ještě pořád svítí...

13.05.2017 03:08:05 | zelená vílareagovat

gradient složitosti... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ostatní

partner se na mě zlobí, vlastně nemluví už třetí den... trávíš moc času s někým, komu nedokážu přijít na chuť... vím, jen některé tahy prostě nepřetrhneš... ¨

dnes jsem byla u dětí...Káčko už tam se mnou chodit nechce :-) asi to i ona chápe to moje jít tam, sednout si a být, vnímat..


,,to nic
to jsou jen poznámky pod čarou
trochu obtěžují
ale ke konstrukci jsou nezbytné
když měřím nepřítomné,,…

,,Myslíš že to absentované může být rychlejší než světlo?,,

nezaměnitelnost...

13.05.2017 03:05:10 | zelená vílareagovat

estétiká... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

noční svět je zázračnej, nejen tady... v těch místech, kde jde o nejvíc...
roztančenost všeho v okamžiku... zázračně...
našla jsem ironii tak velikou, že se sama tomu divím a podléhám...
našla jsem smutek natolik fatální, že hledám cesty z toho vyjít do nekonečna...
našla jsem konečnost natolik zištnou, že hledám kousky nekonečnosti...

jsem ironická natolik, že to je na ostří nože...
o pravdivosti ani nemluvím...
jsem ostrá jako břitva... i když to není nutný, jenže já tu nutnost vím...

kráva se zaníceným vemenem... :-))

opak je pravdou... nedávno mi kamarád objal a řekl neboj se... schoulila jsem se pod jeho křídla a byla... nebojím se, pronesla jsem ... já vím, ale tak pojď a zavři oči... hebký to bylo.. celoživotně hebký... :-)

do sfér barevné snové euforie
roztančených obrazů
které mi dodávají nebývalou odvahu
užít si každou z nevšedních chvil
do kterých se vědomě
či podvědomě dokážu s tebou vypravit…

13.05.2017 02:55:46 | zelená vílareagovat

nízkočasem... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

v mé pracovní ojedinělosti na onkologii jsem poznala dámu... doktorku... která mi s každým dnem společně tam viděla a vnímala vše ze mě, co bylo... děsilo mě to... ale milovala jsem ty její chvíle, kdy přišla a ptala se na názor i když nemusela... mosty jsme spolu přestavovaly v údolí... moře uměly tehdy vypít, jen pro okamžik...

odhrnul jsem něco zeminy
a pomalu došel k ní se slovy
zrovna jsem uvažoval
že máme pilulky na hlavu
obličej strach poprsí úzkost
ledviny závislost
nejen na alkoholu
srdce plíce
stanovisko na životní tvorbu
jak najít východisko
z nouze
ale pro zasmání sami sobě
to ne…

staly jsme se přítelkyněmi...
kdykoli přijela sem nebo já k ní jsme do noci povídaly...dodnes...
nedávno přijela s manželem, víš, jestli chceš cokoli poseď s ní já jdu spát... a my debatovali do rána... pak mi Eví řekl, nevěřil jsem, ale měla pravdu, měla.. jojojo naslouchat jsem vždy uměla... jen lze to i naopak? občas jsem se ptala...

až jsme se přistihli
že přijímáme extrémy
jako něco běžného
než se nad nimi zamyslíme…

a rozesmáli se…


:-)

13.05.2017 02:38:58 | zelená vílareagovat

s démonicky tvárnou... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

nánosy dětství... :-)
kdo je v kostkách vymaže... dnes s dětmi dělám, vím, jak malí s svobodomyslní jsou i ta moje holka... a o to víc mi někdy bodá to vše, tak níže postavené... zasahuješ přímo do středu...jak moc křehcí jsou, ti moji malí, jak cokoli je rozesměje, jak cokoli jim dá...
možná pro to vše ty noci miluju, snad v těch chvílích si uvědomuju to doopravdy... to že přijde ráno, že se rozední... :-)

vezmi si tuhle živou kostku
z obsidiánu
je určená k tomu
aby představovala pravdu a učení
vzácné zářící a křehké věci
co značí šíření světla
kdekoli kde sloužíš
a také je ostrá
aby ti připomínala
ve vší skromnosti
že vědomosti
mohou být nebezpečné...

13.05.2017 02:25:40 | zelená vílareagovat

v prstenci... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

málo lidí umí tohle, smočit paletu do úsměvu a dát to dál... asi předloni jsme s mojí kamarádkou seděli na terase u mě doma, popíjely víno a jedly oříšky... muži a děti byli pryč a my si užívaly tuhle samotu... kecaly jsme o všem pojídali kešu oříšky a já se úsměvem zbavovala otázek o plašiči krtků co byl na zahradě... :-)o půlnoci má přítelkyně pronesla, ty fakt nic neslyšíš? ne, lhala jsem :) o něco později jsem pronesla jsou tu plašiče krtků a to lidé neslyší... já jo.... a to jsi asi krtek :-))) je jemná a drsná, je... někdy vyloženě bolí, ale je moje, moje kamarádka i když je krtek... :-)) jemná... průzračná... drsná o bolící...

13.05.2017 02:14:36 | zelená vílareagovat

rozuzlení... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

obrazce, snad nás zacelí.. :-)
myslím, že poslední dobou miluju posezení s dětmi... tak jemně sdělují, pojď, buď, přemýšlej, mysli, ... není nic předtím ani později, je teď a teď jsme spolu... zacelují mi myšlenky špatný, když do nich zabloudím...moje dcera je naprostej drsňák v tom, naprosto syrově mi ukazuje co a jak... drsně mi prokazuje tu stránku věci, že černá je černá a bílá je bílá... a radost v jakékoli formě... je tak negativní, že mi z ní nabíhá husí kůže a zrovna tak v radosti...učí mí toho moc...mamíííí néééé, mamííííí jooooo...nedávno u nás byli kamarádi a ona seděla u stolu s hlavním slovem, Káčko spát, neeeee... kamarád mi povídá ta vaše otevřenost mezi vámi dvěma je geniální... myslíš? někdy mám chuť ji rozkouskovat... a pak ji milovat ještě o kousek víc... :-)

13.05.2017 01:43:01 | zelená vílareagovat

tažený... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

pod tvými slovy vlastně asi rozmrzá i ten nejzmzlejší systém zmrznutí, co kdy zmrznul... :-)))

13.05.2017 01:26:53 | zelená vílareagovat

pozdně... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

tečkovatej svět ... zachumlanej do propozicí síly, co se drobí do čístic naprosto obyčejný síly, síly ojedinělosti brouzdat a vědět, brouzdat a vidět, brouzdat a cítit... :-)

13.05.2017 01:23:07 | zelená vílareagovat

vesnicky zimní... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

krásný procitnutí... detailů...jako že hrnek s čajem hřeje a voní tak, že se ti zavírají oči a že cítíš teplo, protože existuje...
vůně, čarokrásná příležitost se zastavit a prostě cítit...
dotek zevnitř, který víš, že nezůstal jen tak přešlý protože má to víc v sobě... víc...

13.05.2017 01:18:24 | zelená vílareagovat

v náhledu za zástěnu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

nedávno jsme s kamarádem dělali sobě disko devadesátek... šmarjá my se nasmáli... :-) třeba pouštěl zagorku a když pouštěl https://www.youtube.com/watch?v=MzU3QFpLY-I , tak to už jsme šli do kolen :-)))

13.05.2017 01:00:51 | zelená vílareagovat

a celý další neklid... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

nedávno a celkem jistě jsem se z úst mého kamaráda dozvěděla, že byly chvíle, kdy chtěl to tady zabalit... usmíval se u toho vyprávění, jak jako se střelit do hlavy, aby to bylo zásadní a aby z toho nebyl moc velkej bordel... pozorovala jsem tohohle pána, jak gestikuluje, jak se usmívá a mračí, jak drží sklenku červeného, jak občas po mně dloubne okem... překvapená, udivená jsem vstřebávala tohle vyprávění tohohle energickýho, sebevědomýho, charizmatickýho chlápka, který mi už nějaký ten pátek provází živej...jak tenhle nevěřící pátek vypráví o psycholožce, o stavech, kdy nemůžeš nic, o pomoci... o víře...srdce křičelo na poplach, že... pouštěl muziku do uší a mně se dralo do očí to uvědomění, že tenhle blázen, tenhle živočišnej člověk chtěl si vystřelit mozek z hlavy... vzpomínala jsem na chvíle, kdy byl šťastnej, kdy zářil, dívala jsem se na fotku, co jsem vyfotila před spousty lety a vzpomínala jsem na to, jak jsem mu ji před nějakými x lety dávala na silnici k narozeninám... rděl se tehdy... šla s ním tolik let a tolika místy a i v tomhle domě má své místo... a uvědomila jsem si, že i tenhle chlápek s úsměvem světce, s jiskrami v očích, tenhle sebevědomej kluk, je křehkej jako papír... tenhle člověk, co na mě občas řval jako tygr, tenhle člověk, co byl netrpělivej, když mě něco učil a smál se mému remcání o patentu na moudrost... ten, co mi občas říkal, pojď, vykašleme se na úkoly a půjdeme se projít... a tak jsme šli... ten co se mnou válel sudy z kopců... ten, který i v tichu byl slyšet... ten, co se vždy tak bál, že mě ztratí... kamarád, kolega, přítel... ten, co mě měl vždy obyčejně rád... tak tohle číslo chtělo odejít? jako fakt?
Evičko, Evičko, víš? a já nevěděla, poprvé nevěděla...

13.05.2017 00:48:50 | zelená vílareagovat