Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
o střechách a tak... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...když se něco chce zastřešit...tak je v tom pocit bezpečí,který
je nabízen......tak až uvidím střechu v krajině.....vytane mi na mysli
jo.....je a bude to dobrý......Ji./úsměv/....nechci být jak "zmoklá
slípka"..../smích/
klovy bez zobání... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Není nad zooooooooooooooom. Cvak
klovy bez zobání... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Moc povedené! Ostatně jako vždy.
Za pár minut vyrážím na lov optickou čočkou a tvé rady si prosím beru s sebou.Díky za ně.
jaké je to doufat?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
... snít o něčem nepravděpodobném má své jméno, říká se tomu naděje...právě proto, že se může stát pravděpodobnou...
15.11.2015 03:32:12 | zelená vílareagovat
léto na severu bývá krátké... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
vzpomínka zabalená do celofánu... a když ji kdykoli rozbalíš září... a má stejnou přirozenost i intenzitu... :-)zázračné...¨
kdysi jsme dělali jednu aukční akci pro jednu školu pro postižené děti a za výtěžek si mohli nakoupit pomůcky na terapii i psem, co jsme zaváděli tam a i pro terapie vůbec... byla jsem nervní, aby to klaplo... byla jsem nervní z toho, že to mám s kolegou uvádět...cestou tam jsem v autě nepromluvila ani slovo, pozoroval mě občasným pohledem... vystoupila jsem a utíkala na záchod... tam na sebe hodila dlaně vody a začala to připravovat...od fotek, co jsem si přála mít kolem, po loga, po lístky na dražbu,...a pak přišla chvíle se převléknout, to už jsem bělela v obličeji, neseděla mi podprsenka pod šaty a tak jsem šla bez ní... a šeptám kolegovi mohu tak?? začal se chechtat, ale jasně...a já stydlivě budeš moderovat sám, chytil mi za ruku a já musela... tehdy jsme vydražili spousty peněz... a já byla šťastná...cestou zpátky jsem v jednom úseku řekla kolegovi zastav... zastavil a já v těch šatech a lodičkách a v noci se prošla potokem co tekl kolem cesty domů...tiše mi pozoroval a pak mi přinesl ponožky a beze slova mi je podal...posadila jsem se na trávu a oblékla si je a začala se chechtat... on taky...chytil mi za ruku a řekl pojď, přiblížíme se a dáme si panáka... v těch ponožkách a večerních šatech jsem odťapala ve vinárně i na záchod a pak pronesla... povedlo se!!!
15.11.2015 03:18:13 | zelená vílareagovat
uvolnění... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
nesejčkuj příteli na pohřbívání je času...a času a času...
bílá a v ní pozorovat světlo je dokonalý, není totiž často zcela vidět, ale pak je průzračný a křehký... a taky trpím úchylkou na nehty... prostě nenalakované nehty je pro mě průšvih... a chodím na ně k mužské populaci :-) má vkus, nezdobí jen upravuje...a taky je jemnej...:-)a )plně toleruje, že si u toho čtu a já plesám v sobě, že nemusím mluvit... :-)))a mohu si číst...
15.11.2015 02:54:25 | zelená vílareagovat
Co bude k jídlu?... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
šmankote já nákyp neradu... jdu zabít a sníst krále... amen... :-)))
15.11.2015 02:43:54 | zelená vílareagovat
tam kdes kabát ztěžklý jinovatkou… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
je snadnější psát než mluvit, zlobit se než se veselit, stát než jít, nalézt než hledat a snadnější je nenávidět než milovat.... ale snadnější ještě neznamená krásnější... :-)
15.11.2015 02:40:25 | zelená vílareagovat
beznoží... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
co je to za nadání, když obrací svět vzhůru nohama,takže míň znamená víc a víc znamená míň?
15.11.2015 02:29:57 | zelená vílareagovat
v tanci proměn... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
tančící elixír... už nějaký pátek znám paní Irenu, je to neuvěřitelná energie, pozitivizmu, úsměvu... pomáhá mi.. poslala jsem ji za jednou pacientkou po mozkové příhodě, aby pomohla s trénováním paměti, slov, situací... šla jsem se za nimi podívat a chvilku stála drze za přiotevřenými dveřmi a slyšela jsem, jak trénují... a paní Irenu, ne nejste hloupá, jste šikovná, tak ještě jednou, co je zde napsáno..křeslo, výborně a kdepak je na obrázku?? v tu chvíli jsem vešla a posadila jsem se do něj... vítaly mě, Ájina šla k nim a já seděla a pozorovala je... úžasná interakce a nechala sem u nich i toho psa, i když jsem s ním měla plán jiný, ale nakonec tu jemnou motoriku zvládly beze mě... jen jsem zasáhla v obrázcích a odpovědích... a pak se opět posadila pozorujíce je tři spolu... Ájina jakoby kontrolovala situaci pohledy ke mně... usmívala jsem se tomu krásnu práce, nevědomé práce pacienta... a mé drahé Irenky, která ve výtahu popotáhla s odpovědí můžeme si popovídat, mám deprese... v těchto chvílích o nich neví... září...
15.11.2015 02:11:36 | zelená vílareagovat
s železnou nocí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
hmmm noc... má drahá přítelkyně... vzdávám ti hold, tvému tichu, tvému prociťování, všiml sis, že v noci se odkrývá to, co ve dne je zakryté? kdysi jsem v noci otevírala okno a občas do noci křičela: Proč??? už to nedělám...ale okno otevírám pořád...
15.11.2015 01:51:08 | zelená vílareagovat
taillé... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
... užívat... den se ti odnahatí, jako odpkopnutí peřiny pod peřinou...
15.11.2015 01:36:52 | zelená vílareagovat
o střechách a tak... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
když potkám něco známého objeveného, tak jsem ráda, totiž objevím vždy něco, co jsem do nynějška neobjevila :-)
ani nevím, zda když potkám střechu, začnu pod ní stavět dům s základy, prostě na ní vylezu a budu se dívat... nad i pod :-)a ten pohled si užiju...
15.11.2015 00:57:20 | zelená vílareagovat
o střechách a tak... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Inu, možná to chce... být důsledným, a stavět trpělivě a od základu. Postavit domek, co roste na slunci a v tichu noci spí, ale není beze snů. Domek na lukách mezi lesy, kde ulicemi jsou údolí a zelené stezky chodníky, abychom domů přicházeli s vůní země na šatech. Domek, v němž nemusíme skládat svoje křídla, abychom mohli projít dveřmi, a neskláněli hlavu, abychom nenarazili do stropu, ani se nebáli dýchat, aby nepopraskaly zdi a nezhroutily se. Domek, v němž přebývají láska i svoboda zároveň.
Tvá báseň mě oslovila, Enigmane, má blízko k fantazii, kterou mám ráda.
Děkuji Ti, básničku si, prosím, ukládám :-)
14.11.2015 07:24:24 | Helen Zaurakreagovat
o střechách a tak... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
mě inspirovalo k novému pohledu na moji střechu a našla jsem v ní díru.Přidej ještě inspiraci jak přijít k získání jackpotu na novou :-))
13.11.2015 18:13:56 | střelkyně1reagovat