Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
immatérielle... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
..není ten Všehomír všehoschopný?...../smích/....Ji.
immatérielle... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...šalamounské....Ji.
immatérielle... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...nedávno jsem viděl toho Všehomíra, jak utekl bez zaplacení...
...a jednou zahrada rozkvete v té poušti…. Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...co uniká,bude zachyceno.....co bylo zachyceno,unikne.....Ji.
zaměření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...tam zrcadlí se i neřečené....po vlnkách kruhových to podstatné
dopluje...../úsměv/...Ji.
...a jednou zahrada rozkvete v té poušti…. Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
To je ale chytré, dát poslední větu na začátek.;-)
Škoda jen,že poušť už kvetla a byla i mořem.I když historie se stále opakuje.
24.03.2015 17:24:31 | Malá mořská vílareagovat
la veille au soir... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
v neděli mě nenarozené koňské mimino koplo do dlaně... zjemněla jsem... a pohladila... Viky vydrž, ještě chvilku a ty její hebké oči mi pohladili... Kateřinka skotačí, že musí porod vidět... mamíííí budu tady... jojo, to víš že jo... Ajina tam bezelstně běhá a já si říkám, ty koni jeden koní, jestli ji kopneš ucítíš, co je to msta... :-) zatím ji žádnej nekopnul... dnes mi kamarád vařil kafe a říká, hele je jí jedenenáct, Stelle budou dva... a??? myslíš vážně, že k moři pojede s námi?? nepochybuju... nech ji doma... nikdy... zvládne to?? neřídí, zvládne... a co když... nebude žádný když... Pavel, ale?? není žádný ale.. a jestli jo, tak při mně... zvládneš to Eví?? ... ještě smetanu ... Evo?? dneska si dám cukr.. ty?? joo hodně cukru... Eví?? vidíš jí?? je v pohodě, je stejně závislá jako já a bude tady se mnou... Evi, ne... DOSt... a jeho oči zněžněly... chytám ho za bradu se slovy dost... A proč to říkám?? protože ji miluju... :-)))
24.03.2015 00:17:49 | zelená vílareagovat
na Dunottaru... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
dnes mi kamarád říká, hele v sobotu jdu na trénink zkoušky lesní... smála jsem se... hmmm, předpokládám, že jdeš v zelené... když jsem odcházela, podrážel mi nohy, počkej myslím to vážně, pojedeš v sobotu se Stellou se mnou?? no jasněěě...co je v plánu??? teplej králík a v hubě... no se smíchem říkám to dám :-)) chytil mě kolem pasu a říká, ale nedělám si legraci, ozvu se ti... se smíchem jsem se vysmekla a říkám jasně, ozvi se.. jdu do toho... chytil mě za vlasy a dal pusu na krk, se nevykroutíš a trénuj a zítra ti tedy volat nebudu... doma jsem si sedla ke Stelle a říkám jí, no, nemáš to lehký holka, ale nezkusit to znamená prohrát... ty si dáš králíka a já si dám hranolky?? BEREŠ?? ... uvidíme, jenom nechápu proč ty králíci nemohu být studený :-)))
23.03.2015 23:59:56 | zelená vílareagovat
byla neomítnutá... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
toč se toč... ještě, ještě, ještě...
23.03.2015 23:45:49 | zelená vílareagovat
fait accompli... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
pohlť ji taky... :-)a třeba jsi to už udělal... :-)
23.03.2015 23:36:45 | zelená vílareagovat
tam kdesi v kraji nach sní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
je jedno místo v Krušných horách, kde jsem létala... seděla jsem u toho domu, co nikdy nebyl a nikdy nebude můj, pak jsem se odhodlala, otevřela jsem dveře a okny se kochala.. sedla jsem si ke krbu a tam snila... chtěla jsem tohle místo s tím domem mít, vlastnit... už ne nechci, sedím na kameni před domem a říkám těm krávám, co se tam pasou, vždyť tohle všechno je moje víc, než je možný... mech tam je přívětivej a já se v něm válím jako v peřině... o barák dál se pasou koně... zelená je tu něžná a mně v těchto chvílích nic nechybí...
23.03.2015 23:34:25 | zelená vílareagovat
zaměření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Ale bacha na ledňáčky, všechy vypískaj:-D.
žbluňk
23.03.2015 21:12:55 | Malá mořská vílareagovat
zaměření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
zrovna v pátek jsem byla u rybníka a čekala tam na přátele, jenže jsme se špatně domluvili a já stála na druhé straně než oni... po půl hodině čekání jsem jim volala a našli jsme se... :-) a máš pravdu, to jsou ta osobní pole, která velmi respektuju a každý ho má jinak... a já zjišťuji, že i s každým ho mám jinak :-)...můj kamarád má tendence se dotýkat, když ho vidím a trávím s ním čas, trvalo mi nějakou dobu než jsem to přijala, jako součást jeho, že tu a tam tě chytí za ruku, plácne po zadku, pohladí po tváři, po krku, dá pusu na krk... nejdřív mi to vyvádělo z míry, ale on to tak prostě má... já mám svůj osobní prostor ráda a ne každého nechám do něj vstoupit... :-)
23.03.2015 13:31:30 | zelená vílareagovat
zaměření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Posílat zprávy přes rybník je nejlepší navečer. Jednou jsem si takhle tiše houkla a ozvalo se mi kachní zakvákání. Možná tam na druhém břehu seděl hastrman. Nebo kachna. :O) Kdysi jsem si taky krásně pomlčela. Uprostřed jezírka, na zpola potopeném kmeni, pod malým vodopádem. Zbyla mi fotka, protože mě někdo fotil. Vzpomínka na okamžik, kdy mi bylo dobře. Ne že by teď nebylo. Jenom trochu jinak. Člověk se mockrát znova narodí už v tom jednom životě. Ty tvoje fantazie jsou opravdu krásné. No facht. :O)
23.03.2015 10:07:39 | reagovat
zaměření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
..se zmrzlou hladinou