Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Uzavřené komunity Publikoval(a): Střelec | Úvahy » Politické
Dvě možné námitky:
1) článek je proti (patrně zastupitelské) demokracii, ale nezmiňuje samozřejmé věci, které máme přímo na očích, ale právě proto je možná nevidíme. Historie jednoznačně prokázala, že demokratické státy nejenže zajišťují nejvyšší ekonomickou úroveň pro co nejširší počet obyvatel, ale právě demokratické režimy také nejlépe chrání svobodu a nejméně své obyvatelstvo neprávem perzekuují. Jakákoliv alternativa demokracie vždy přinesla vysokou míru násilí. Historie dále prokazuje, že demokratické státy zřídkakdy válčí mezi sebou. Pokud některý stát rozpoutal válku, zpravidla to byl stát nedemokratický. I současná ohniska napětí a ozbrojených konfliktů jsou spojena se státy nebo režimy, které nejsou demokratické (Islámský stát, Rusko-Ukrajina, Severní Korea). Pokud tedy demokracii budeme šířit, eliminuje riziko válečných konfliktů.
2) Článek mylně směšuje zájmy privátní a zájmy veřejné. Ano, dobře se bude prosazovat, co rád dělám ve volném čase, neboť takový zájem je logicky menšinový. Proto se např. lidem s alergií na lepek dobře prosadí alergenová vyhláška, neboť na takovém tématu se menšina jasně shodne. Stejně tak gayům a lesbičkám se lépe prosazují jejich práva apod. Hůře se však diskutuje nad oněmi veřejnými zájmy, protože tady jde o zájmy všech proti všem. Příkladem je třeba zdravotní péče - tu potřebujeme každý, i lidé zdraví, a přirozeně proto každý máme zájem na péči co nejkvalitnější, ale zároveň co nejdostupnější, tedy co nejlevnější. To je samozřejmě protichůdné. Podobné je to s důchodovým systémem, systémem daňovým, ochranou životního prostředí apod. A od toho je právě demokratická politika, aby tyto VEŘEJNÉ problémy rozhodovala a diskutovala na principu vlády většiny, ochrany menšin a zejména nenásilí.
Jistě, demokracie není dokonalá, ale lepší systém není (W. Churchill). Honba za pokud možno dokonalým vládním systémem naopak vždy ve výsledku znamenala ještě větší chaos a úpadek (komunismus, nacismus).
Sto let republiky Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za komentář a čtení.
K první části Vašeho názoru: existence legií není nijak popřena a je v článku zmíněna. Podstata první části mého názoru spočívá v tom, že Československo vzniklo politickým jednáním, nikoliv v důsledku určitého společného českého historického zážitku. Za ten lze považovat až mnichovskou krizi v r. 1938.
Druhé části Vašeho názoru ne zcela rozumím. Slova "socialismus" a "komunismus" v článku nezmiňuji. Vztah Čechů ke komunismu, který jsme si v r. 1946 sami zvolili (na rozdíl od Poláků, Maďarů, Rusů), by vydal na samostatný článek, opět k české povaze nepříliš přiznivý.
K závěru komentáře: kritika ještě nutně neznamená "plivání". To je přesně ten český pohled na věc, který v článku také zmiňuji, tedy, že je podle nás jen jeden správný názor. A nedávno zesnulý pedagog Zdeněk Mahler řekl, že kdo má svůj národ rád, musí na něj být občas i tvrdý.
Sto let republiky Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Kdo neskáče, není Čech.
Sto let republiky Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za komentář. V podstatné části nejde samozřejmě o mé původní myšlenky, vycházím i z některých statí českých historiků, např. od J. Tesaře, V. Prečana atd.
Co je to demokracie? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Tradiční společenství měla výhodu v tom, že byla tzv. politicky zdrženlivá, tedy skutečně se starala jen o to nejnutnější (např. obranu obce a dodržování zákona). Poutem takové tradiční společnosti byl právě ideologicky neutrální zákon, který zajišťoval vzájemné soužití. Jak naznačuješ v posledním komentáři, modernita je však typická tím, že do politického rozhodování vtáhla široké masy prostřednictvím neustálého rozšiřování volebního práva. Prvotním průkopníkem v tomto byla Velká francouzská revoluce, která zavedla pojem "lidu", resp. "občanů". Tito noví občané usilovali o novou společnost, kterou ovládne heslo "svoboda, rovnost, bratrství". Bohužel pod tímto heslem se začali vraždit údajní nepřátelé revoluce, což v tehdejší Francii byli příslušníci šlechty a duchovenstva. Francouzská revoluce má v tomto kontextu na svědomí několik stovek politických vražd, což je ve srovnání s 20. stoletím velmi malé číslo. Podstata poprav na konci 18. století ve Francii ve srovnání s pozdějšími politickými krutostmi je však stejná. I následné velké politické ideologie (komunismus, fašismus) totiž převzaly tuto revolucionářskou hru na nepřátele údajně toho správného lidu, byť modifikovaně. Pro komunisty byli oněmi nepřáteli kulaci či buržoazie, pro fašisty pak všichni ti, kdo se revoluce nechtěli účastnit, pro nacisty Židé. Francouzská revoluce ve jménu odmítnutí tradice a v zájmu údajné svobody tak spustila vlnu nenávisti vrcholící masovým politickým vražděním v koncentrácích nebo gulazích. Problém je, že tento moderní politický vývoj již zpět nevezmeme, proto bychom alespoň měli chránit dnešní umírněnou zastupitelskou demokracii před těmi, kdo znovu a opět jak jinak než ve jménu lidu chtějí zavádět údajné politické reformy, třeba v podobě demokracie přímé. Ostatně zdůvodnění "lidi to chtěj" nebo "lidi to vidí" ráda používá i řada dnešních tzv. nových politiků.... Ve skutečnosti na jejich argumentaci nic nového není.
Co je to demokracie? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Bohužel je zvláštní lidskou vlastností chuť neustále proti někomu/něčemu bojovat. Demokracie a kapitalismus však vlastně nenabízí nic jiného než konzumní blahobyt a pohodlí, což začne po čase nudit. To je živnou půdou pro různé dobrodruhy a nápadníky moci, kteří nabízí šlechetný a údajně duchovně povznášející boj za pokrok, za ozdravění, proti korupci, proti vnějšímu nepříteli, proti tradičním stranám atd. Bohužel ani anarchie není onou alternativou, protože neodstraní tuto stinnou stránku lidského charakteru. Již jen samotná existence práva a politického systému dokazuje, že člověk nad sebou potřebuje dohled, jinak by velké ryby sežřaly ty malé. Anarchismus jako politická ideologie proto nikdy v historii nebyl využit. Nějak veřejně se rozhodovat musí, např. jak vysoké budou daně, zda postavit stadion nebo opravit chodník apod. Demokracie jako způsob vládnutí a správy veřejných věcí v tomto smyslu na rozdíl od všech jiných forem vládnutí nabízí pravidelnou výměnu politiků, tedy jakési okysličování politiky. To jiné způsoby vlády neumí.
Co je to demokracie? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Pokud tedy není tou správnou variantou pravidelná volba politiků, tedy demokracie, je její alternativou pouze nějaká forma diktatury, kde politiky nevybereme nebo možná jen na začátku. Následně je bude je vybírat jen úzký okruh stranický (např. husákovské Československo, SSSR), okruh rodinný (např. Ceausescovo Rumunsko) nebo vůdce bude doživotní (např. nacistické Německo). Pro naše ego je však takový diktátorský systém pohodlnější, neboť v něm vůbec nerozhodujeme, rozhodují jiní a my si nad politikou pouze alibisticky umyjeme ruce. Demokracie je proto pro naše svědomí nepříjemná tím, že za politiky my všichni tak trochu odpovídáme.