Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Trapas v cizině Publikoval(a): Penzista | Povídky » Ostatní
Ale jo, nebylo to špatný, jen ta přímá řeč se mi zdá až moc spisovná.
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
No, tak jako jsou tam části , co ti jdou a odsejpaj a pak takové , kde to drhne.... ale hlavně mě tam zas prostě fackují takové ty věci jako přesná míra sochy a to ještě v metrech a nevypsaných číslech a jako bunus je u toho pískovcová socha vytesaná z jednoho kusu pískovce....ten pískovec se opakovat nemusí a vůbec rád slova zbytečně opakuješ...
Jinak ta vesmírná Sfinx je dobrý nápad:)...horší je, že ze svého hrdiny děláš bezcharakterního hňupa.... v předchozí části začne zabíjet nějaké tvory jen proto, že se ho jeden dotkl a tady zas něco slíbí a hned ten slib poruší a zabíjí... takhle se prostě charakter nechová.... respektive je to divná zápletka, ta Sfinx by určitě chtěla nějakou záruku.... prostě ho jen tak pustí... to musela počítat s tím, že jeho slovo má váhu... prostě máš divné hrdiny a padouchy (nemají v příběhu žádný jasný kodex, což je divný)...
hrubky nechám být, fakt nemá náladu patlat se s každým i/y
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Místo koryta bych dal údolí.
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Hned u druhé věty mě napadá, jestli má moře koryto...nemá koryto jen vodní tok a moře prostě jen dno?
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Bron zjistil, že je v pasti. Neměl kudy utéct. Zaujal tedy bojový postoj, meč připravený udeřit. Jedna z bytostí za jeho zády po něm hodila větvičku. S rychlostí šelmy se otočil. I další obludka (moc opakuješ bytost) po něm něco hodila, pak další a další. Pokaždé když ho něco trefilo, začaly houkat a pomalu se k němu přibližovaly. Jedna stvůrka se dokonce odvážila tak blízko, že se ho dotkla. Přitom do něj zaťala dráp. Cítil, že krvácí.S cuknutím se otočil a na slepo máchl mečem, ale byla rychlejší, uskočila a zmizela v davu. Tos neměla dělat, pomyslel si a na další už byl připravený. Jakmile byla dost blízko, jednou ranou mečem jí rozťal bok až do půlky pasu. Střeva se nalepila na ostří veče a jejich obsah otrávil vzduch. Bytost vykvikla a padla mrtvá do kaluže vlastní krve. Ostatní jak na povel ustoupily. Chvíli se nic nedělo. Bron čekal a nakonec zařval: „Tak poďte! Uvidíme, kdo si tu koho bude prohlížet.“ A vrhl se mezi ně.
(měly mu víc ublížit , jinak vyzní nesympaticky.)
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Zdálo se mu, že čím je blíž tomu místu, odkud zvuk přichází, tím četněji houkání slyší. Tak přece to tu není prázdné, pomyslel si. Když vtom (je rozdíl v tom a vtom) jeho bystrý zrak zaznamenal pohyb. Přímo před ním se pohnulo křoví, jako by jím něco proběhlo. Zastavil se, chvíli počkal a nic. Chtěl jít dál, ale tentokrát se pohnulo křoví vedle něj. Bron raději zaujal bojový postoj a s mečem obouruč zvednutým nad hlavou, byl připravený zasadit smrtelnou ránu.
„Co jsi zač,“ zvolal, „zvíře nebo člověk?“ V odpověď mu bylo jen hlasité vysoké houkání. Přicházelo ze všech směrů. Bron byl připravený seknou naslepo do křoví před sebou, ale rychle si to rozmyslel. Mezi větvemi (křoví dost opakuješ) se objevila hlava. Byla velká, větší než jeho. Nebyl na ní jediný vlas či vous. Uši téměř přilepené ke skráním a nos hodně malý a zvednutý nahoru do špičky, tak vypadalo to stvoření a prohlíželo si ho párem velkých, žlutých očí. Bron sklonil meč, ale zůstával v pozoru, když se na něj usmála pusa plná malých, ostrých zubů. (někde až moc adjektiv)
„Jsi člověk?“ zeptal se Bron, ale odpovědí mu bylo zas jen zahoukání (v odpověď sis nějak oblíbil, protože to opakuješ). „ Takže nejsi člověk,“ konstatoval. A vskutku, nebyl to člověk, spíš, jak odhadoval, jakási slepá vývojová větev; ani člověk, ani opice. Zapomenutý druh, skrytý před okolním světem v hlubokém pralese. (moc slovesa být)
Bron si uvědomil, že mu bytost nechce ublížit, je pouze zvědavá, stejně jako on.(někde se mi zdá kapánek nechtěné inverze) Nemělo cenu se s ní zdržovat. Bron zas pozvedl meč, aby si prosekal stezku dál, ale pro jistotu nespouštěl tvora z očí. Rozpřáhl se a když se chystal seknout do křoví, celým lesem se ozvalo houkání. Rozhlédl se kolem sebe. Kam se podíval (moc opakuješ kolem)byly ty bytosti. Docela ho obklíčily a on si je mohl prohlédnout celé.
Byly asi o dvě stopy vyšší než on, hubené a šlachovité. Jejich hlavy vypadaly až komicky velké, nepoměrně k hubeným tělům. (proč podivnější...navíc je to maličkost, toho by si nejspíš nevšiml, tak ta výrazná červená))Na dlouhých rukách, které končily až u kolen, měli šest karmínově červených prstů o čtyřech článcích, stejně jako na nohách, jak si všiml později.
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Tady jsem ti kus přepsal s poznámkama v závorkách...
Že svět je podivné místo, věděl i Bron, potulný válečník patřící k národu staršímu než Etruskové, Médové, či původní obyvatelé delty Nilu (tamto znělo příliš naivně). Měřil skoro sedm stop (metry jsou pitomá jednotka), byl mohutně stavěný a jeho ošlehaná kůže prozrazovala dokonale se rysující, ocelové svalstvo. Jeho údělem bylo cestovat a hledat zapomenuté poklady z dávných dob, což ho dobře živilo a skýtalo mu značné uznání, nejen v očích obyčejných vesničanů.
Jednou Brona zavedla cesta k neproniknutelnému, prastarému lesu, kde rosty největší stromy, jaké kdy viděl. Byly ještě o mnoho vyšší než nejvyšší smrky jeho rodného kraje a kmeny měly tlusté tak, že by se jimi neprosekala ani nejostřejší sekera. Přes hustá křoviska a další trnitý porost nebylo vidět dál než na vzdálenost jediného sáhu.
(máš občas problém se shodou)
Bron se rozhodl, že se skrz proseká svým věrným obouručním mečem. Sejmul ho ze zad, vstoupil do lesa a sekal do všeho, co mu stálo v cestě. Nejdřív za ním v křoví zůstávala pěšina, ale čím hlouběji se dostal, tím se zdála užší, jako by jí okolní vegetace stačila zarůstat. Raději o tom nepřemýšlel a pokračoval. Až když se unavil, udělal si přestávku a konečně se pořádně rozhlédl kolem sebe. Přes koruny stromů neprocházelo téměř žádné světlo a vzduch byl zvláštně vlhký. Vlhkost, která se mu na těle vysrážela a smísila s potem, zanechávala na jeho kůži a šatstvu mastnou stopu. Ještě podivnější bylo to až neuvěřitelné ticho. Ať naslouchal sebevíc, nezachytil žádnou zvěř ani štěbetání ptáků, jen tiché hučení větru. Přesto se nemohl zbavit pocitu, že ho z okolních křovisek pozorují desítky očí. Do mysli se mu začínal vtírat strach, jenže odvaha a touha objevovat neznámé mu nedovolovaly vrátit se.
Zrovna začal klestit cestu dál, když najednou zaslechl houkání. Přicházelo z velké dálky a nepodobalo se žádnému zvířeti, které kdy slyšel. Byl to vysoký, krátce znějící zvuk a opakoval se vždy několikrát po sobě. V Bronovi se okamžitě probudila zvědavost a donutila ho, aby zrychlil tempo. Ve své snaze nepolevoval, i když začínal mít dlaně rozedřené do krve.
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Jako nenarocne becko bez hlubsiho smyslu, by to nekdo jako treba Jirka i ocenil, kdyby cetl i jiny veci nez komiksy:D...ale chtelo by to vic akcnich scen, krve, strev a rozteklych mozku ...nejaky cervy, pijavice...proste gore. Tohle je takove suche.
Loď z papíru Publikoval(a): Nikotin | Básně » Ostatní
Si s tou básní asi věříš, když se ptáš.:D
Nic proti...já se přiznám, že tomu prostě nerozumím, možná to bude dobrý.:D
Krystal Publikoval(a): Jezero | Povídky » Filozofické
To je zajímavá úvaha, že kdybych měl totálně jinou povahu a choval se úplně jinak, tak bych měl jedno téma, o kterém bych psal...jo, to je možný.:D ...ale taky to možná nemá žádnou souvislost:D...
Vzpomínky na budoucnost Publikoval(a): Petrlesna | Povídky » Fantasy
Tak jsou tu zas Vánoce a každý píše povídku o Vánocích. V každé musí být obchoďák, protivné vánoční melodie a lamentování (jedno zda expilicitní či implicitní) nad tím, že jsou všichni v obchoďáku.:D
Ale technicky...tohle tady vídám často a nejen u tebe:".,..bodů, které jste za tento nákup získali. A také informace, kolik by ve skutečnosti stál tento nákup..."
...slova "tento nákup" jsou tam úplně zbytečně a jen zdržují...čtenáři dojde, že pořád mluvíš o nákupu...
Na poště Publikoval(a): Anděl | Povídky » Ze života
Taky nemám rád zbytečné popisy. Není třeba divný, když má u sebe dřevorubec sekyru, ale když třeba někdo jede tramvají, tak je prostě divný, když najednou na konci povídky sejme z hlavy sombréro a není o tom předtím zmínka... i když i takový člověk v tramvaji jet může.:D
...kdyby se to aspoň nezmiňovalo o Vánocích, hned by to bylo o něco míň kýčovité a obsah by se tím nijak nezměnil, protože by se to klidně mohlo odehrát i v červenci... ale asi soutěžíte o největší vánoční slzodojku:D
Na poště Publikoval(a): Anděl | Povídky » Ze života
Jo a ještě drobnost...celofán se dnes už moc nepoužívá, takže by kytku z něj už nejspíš nevybaloval...můžete zas nostalgicky brečet nad ztraceným celofánem, bez kterého už ani ty růže nejsou, co bývaly.:D
Na poště Publikoval(a): Anděl | Povídky » Ze života
Nepřišlo mi to vyloženě zlé, ale.... když se odprostím od toho, že tu postavu (monology) úplně nevěřím, tak je divné, že najednou má nějakou růži, o které nepadla předtím ani zmínka... otázka je, proč ji vůbec měl. Lidi s sebou na poštu běžně růže netahají a on se zmiňuje, že na něj stará čeká v autě...nebo to vezl tý mámě na hrob...ale proč ji tedy nenechal v autě...samé otázky:D...no aspoň že v druhé ruce nedržel kytaru a nespustili milostný duet:D
...taky to na mě moc tlačí na city a vytahuje kýček...mrtvá matka+ Vánoce, dojatá pošťačka+ vzpomínky na dny kdy byla i tráva zelenější... kdybych to hodnotil procenty, tak tomu dám tak za 60%...jako že to nebylo úplně zlý, ale na tip v tom nic nevidím...
Lit.weby Publikoval(a): Jezero | Recenze » Smutné
Nemyslíš spíš radu knížecí než královskou?
Nemyslím si, že by většina rad byla knížecích... i když se najdou i takové a jiné zcela zavádějící.
Každopádně jde také o to, z jakého prostředí kdo pochází a jaké má vzdělání. Pokud má někdo kolem sebe vzdělané lidi a celkově inspirující prostředí, tak je jasné, že moc rad od někoho po internetu ani nepotřebuje.:D