Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
0 Šedá malta mozku Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Míchačka je nejen mozek, ale i celý vesmír :-)
Dnešní mood Publikoval(a): Zkažená666 | Básně » Pro dospělé
Tak to mě těší. Obdivuji ty, kteří dovedou o erotice otevřeně psát.
Dnešní mood Publikoval(a): Zkažená666 | Básně » Pro dospělé
Žluťákův vzkaz mě zaujal. Možná jsem moc anarchistický. Připadá mi ale škoda se přizpůsobovat a stávat se konformním. Výsledek sice víc vyhovuje místním, ale za cenu, že autor ze sebe mnoho ztrácí. Získá za to něco, co zde už většina lidí má, takže to nemá žádnou zvláštní cenu a nestojí to za to. Jistě je to široké téma sahající do mnoha oborů lidského snažení a není zřejmě v našich silách je uzavřít.
ŠIRŠÁSANA Publikoval(a): Vivien | Experiment » Ostatní
Pěkný to máš! Líbí se mi ten směr dolů.
Na okraji Publikoval(a): Lexi | Miniatura, hříčka » Ze života
Jáchym Topol a OKRAJ:
HOSPODA
Skladba, Psí vojáci
V špinavý hospodě na kraji města
Pro ráno osiřelý
V špinavý hospodě
Na příští dny
V špinavý hospodě
V díře
Na půl boty na dupnutí
V špinavý hospodě
Ve střevech božích
V špinavý hospodě na kraji města
Pro ráno osiřelý
V špinavý hospodě
Na příští dny
Ve střevech božích
V sobotě pražský
V špinavý hospodě na kraji města
Na okraji
A tak dál
O básnících a lidech Publikoval(a): Lexi | Básně » Ostatní
O myších a lidech (John Steinbeck)
Pondělí Publikoval(a): Dreamy | Prozaická miniatura » Příroda
Milá D.,
přeju vše nejlepší k narozeninám. Přeju hodně zdraví, štěstí, pohody. Pokud máš přání, ať se Ti splní. Také mám v mysli maminku, o které jsi nedávno psala. Přeji ať i ona je v pořádku.
Co se týče následujícího, jsem trochu na rozpacích. Myslím si, že Tě to nebude zajímat. Tedy nečti dál. Na druhou stranu by to bez Tvého díla a Tvé osoby nevzniklo, tak mi připadá správné to sem dát. Věci, které jsou v mém psaní obsažené, se asi dají vztáhnout i na kterékoliv jiné dílo.
Díky za pochopení
K.
COPAK JE TO ZA VOJÁKA?
D. sedí u počítače. Píše scénář, podle kterého 679 režisérů vědomí natočí 679 různých filmů. Ve slavnostní premiéře se budou promítat na vnitřní stěnu planetárií lebek. V první řadě bude sedět Franta Zie. Bude mít druhou promítačku a film bude obohacovat dalšími ději.
Nejprve Vám stručně převyprávím originál, který D. napsala.
Je ráno. D. sedne do starého auto a okolo ohrad jede k řece. Svlékne všechny svršky a ponoří se do blahodárného živlu. Ve chvíli, kdy jí chladný tok nahradí oblečení, se zklidní a vychutnává mír a harmonii přírody a svého propojení s ní. Pak něco zaslechne, poleká se, urychleně vyleze, oblékne se a osvěžená vyjíždí vstříc dalšímu parnému dni.
Uhozením na poslední klávesu vytvoří z řeky zemi nikoho mezi zákopy, do kterých se postupně začnou shromažďovat čtenáři a čtenářky. Vyhlížejí dění zpoza protipovodňových valů, aby hlavní hrdince nezasahovali do nerušeného průběhu jejího prožívání. Už ale není jedna hlavní hrdinka. Je jich 679. Čtenáři naskicovali jiné tváře než čtenářky. Naprostá většina D. nikdy neviděla, a tak jí kreslí většinou hezčí, než je. Ona sama svůj popis nepřidala. Čtoucím tedy nezbývá než jej vytvořit z lákavého okolí břehů řeky ve svěžesti letního rána. Dělá to tak, aby střed kompozice nevyčníval z ladného okolí. Naopak ji má harmonicky doplňovat.
D. popisuje příběh z minulosti. Bystrému čtenáři tedy pomáhá, že jí může odečítat věk. Nezanedbatelný podíl na výsledku má i literární styl D. Projevuje se spíše v pohybech hlavní hrdinky. Působí sebejistě, vyrovnaně a klidně podobně jako její sloh.
Muži kreslí D. zepředu, ženy zezadu. Na obrázcích žen se D. stále přibližuje, až s ní splynou a mohou vychutnávat s ní. Mužům, se kterými nejméně hýbají hormony, se děje to samé.
V tuto chvíli jsou všichni přítomní usazeni ve svých činnostech, soustředí se na plátno před svýma očima. To je pravý čas pro Frantu. Začne malovat. Nejprve čtenářům přimaluje myslivecké čepice a falusoidní pušky na rameno, jako by u řeky byli na lovu kachen.
Potom do vzdáleného, skrytého místa domaluje auto s francouzskou poznávací značkou, a ještě dál deku s milujícím se postarším párem. Pár využil okamžik, kdy po dlouhé cestě jejich dcera konečně usnula. Vzali si deku a schovali se za křoví. Jejich dcera se ale brzy probudila a vzhledem k blízkosti řeky se rozhodla se vykoupat a umýt.
Zde dochází k nárazu. Dcera není D. Nepřimalovala tedy na břehy svým psaním čtenáře a už vůbec ne myslivce, za které je proměnila Franta. Dcera je navíc Francouzka a pamatuje si na zkazky svých emigrantských rodičů, kteří těžko utíkali z rodného Československa. Její úlek promění myslivce v pohraničníky strážící břehy hraniční řeky. Nenechává jí to chladnou i když už je oděna do studených šatů vody. Vrhá se po proudu a snaží se svým pozorovatelům uplavat, jako by byla kachnou.
Nastává náraz číslo dvě. Myslivci přestávají být pozorovateli, ale začnou se rojit a tím potvrzují obavy unikající plavkyně. Uvědomili si totiž, že po proudu je zabijácký jez. Jejich chování začalo opravdu připomínat rozvášněné pohraničníky.
Franta si utřela čelo a na chvilku se zastavila. Příběh má stabilizovaný. Samozřejmě nejdéle do okamžiku, kdy přijde jez. Jen tu a tam se z těla dívky podaří odtrhnout nějaké čtenářce, která je nyní totálně rozčarovaná. K čemu je jí nyní cizí, přikrášlené tělo, když se v něm nemůže producírovat před lačnými mužskými pohledy, ale na místo toho se s ním žene do záhuby jezu? Jak leze z vody ven, má šaty zráchané nervozitou. Trpně opouští řečiště neustále si opakujíc: „Je to jenom na plátně, je to jenom na plátně“. Žádné mužské oči jí v této ponižující chvíli nevidí. Mají je jen pro nahou matku všech těchto zráchaných.
Franta horečně těká mezi dvěma variantami. Jednou je, že přiběhne otec plavající v nedbalkách a češtinou s francouzskými rezidui donutí čtenáře odvést hledáček kamery někam do poklidu vrbiček, aby mohla nahá dívka v klidu vylézt. Druhá spočívá v namalování mostu přes řeku, nechání vběhnout myslivce na most, skočit do vody a vytvořit se zachraňovanou zatýkanou, znásilňovanou, zachraňovanou květenství, kdy ona bude ve středu a oni jí budou tvořit okvětní lístky.
Nechá se naverbovat do komplikovaného vykreslování mostu nebo se pustí do boje s větrnými mlýny, ve kterém se bude snažit odlákat pohledy 679 býky z purpurového cáru dívčí nahoty?
V tomto místě přítel, který výjev sledoval z lesa na kopci, odložil dalekohled a dloubl do mě loktem. I já jsem s překvapením sklonil svůj triedr. „Mě zajímá to palivo,“ byl jeho první komentář. „Jak to myslíš?“ zeptal jsem se překvapeně. „Palivo, proč jsi to vůbec napsal,“ reagoval on. „Palivo vchází do řeky, aby uhasilo můj chtíč,“ odtušil jsem nahlas. „Máš pravdu, je to tak se vším, co píšu. Na začátku je vždy něco pudového. Mocné, nekontrolované proudění horké páry, které někdy nechám proudit do válců, nechám je usměrnit do pohybů pístů, nechám rozjet tažný stroj.
Nahota je největší kamarádkou Inspirace. Je krásnou blondýnou, vždy stejnou, ale vždy jinou. Vždy je na ní něco zajímavého k objevování, jako by si nikdy nebrala dvakrát ty samé šaty, šperky, doplňky, které jako by ale měla jen proto, aby je mohla odložit. Nyní stojí na kozlíku parní lokomotivy. Ta jako by ta byla vyrobena v horku hutí a továren jen proto, aby se oči Nahoty mohly vykoupat v proměnlivých krásách světa. Při jízdě se nic nesmí pokazit. Je potřeba, aby každá součástka fungovala tak, jak má a vezená mohla z fungování soustrojí nabýt klidu a jistoty.
Kavalír je strojvůdce Vědomí a topič, který zažehl plamen pomocí zmuchlaných aktů, je Pud. Vagóny jsou naložené nápady a text vzniká jaksi samovolně jako by byl vepsán do oblábčku, které vycházejí z úst lokomotivy, která projíždí jednotlivými políčky komiksu, jako by ji někdo filmoval.
Strojvůdce vědomí přelézá tendr a odchází do vagónů pro nanuky nápadů. Nahota a Pud zůstávají sami velíně. Nahota se zaměří na přístrojovou desku. Nejvíce jí připomíná rejstříky varhan bez klaviatur. Pud jí ponouká, aby se nebála se dotýkat ovládání. Nahota uvěří tomu, že Pud něco odkoukal. Pohne táhlem rejstříku, hormony se vypustí do oběhu a stroj začne konat bez ohledu na barvu na návěsti. Nahota oblečená do obrovského stroje s černým kondomem zanořujícím se do závojů bílých košil páry učinila první taneční krok v pomalém, ale zrychlujícím se rytmu. Stačí chvátající strojvůdce s tajícími pamlsky zabránit kolizi s rozjetými soupravami manželství?
Rychle jsem přiložil triedr zpátky na oči. Po prašné cestě rychle ujíždělo auto s francouzskou SPZ. Výmoly s ním házelo tak, že nadskakovalo nahoru a dolů. Auto toho ale nedbalo a ujíždělo dál bez ubrání plynu. I obláčky prachu byly obláčky pro umístění textu komiksu. Autor je ale nevyplnil, a tak jsem se nikdy neměl dozvědět, co si posádka říkala.
AŤ ŠŤASTNY JSOU VŠECHNY BYTOSTI Publikoval(a): paradoxy | Básně » Ostatní
Teď se za něčím pachtěn. Má ctižádost napnula síly. U Tebe jsem toho mohl na chvíli nechat a občerstvit se. Díky
TAK TROCHU NEVÁNOČNÍ POHÁDKA Publikoval(a): Vivien | Prozaická miniatura » Ze života
:-)
TAK TROCHU NEVÁNOČNÍ POHÁDKA Publikoval(a): Vivien | Prozaická miniatura » Ze života
Exupery píše něco na tento způsob: Katedrála je takové uspořádání kamenů, které dokáže uskutečnit, shromáždit, uskupit (marně hledám nejvhodnější sloveso) ticho.
TAK TROCHU NEVÁNOČNÍ POHÁDKA Publikoval(a): Vivien | Prozaická miniatura » Ze života
PS: Třeba náš sbor je složený z manželských párů, které do církve chodily nejprve jako děti, pak se spárovaly na sborové mládeži a pak se vzaly a nemusely absolvovat nějaké šílené alkoholové mejdany a další šílenosti. Vzniklo to přirozeně. Nemáme žádné nařízení, jako mají třeba Svědkové Jehovovi, že se musíme brát jen mezi sebou. V církvi se má neoficiálně za to, že výběr zevnitř církve eliminuje různé patologie. Také si to myslím, ale nikomu to nevnucuji. Jako starší sourozenec jsem byl rád, že jsem nejprve pořádně vyrazil do světa a než jsem se vrátil opět domů, pořádně jsem se ve světě vyráchal (i když to dost stálo).
TAK TROCHU NEVÁNOČNÍ POHÁDKA Publikoval(a): Vivien | Prozaická miniatura » Ze života
Myslíš si - co se škádlívá, rádo se mívá. Fanoušek Sparty si najde fanynku Slavie. Milovnice opery se dá dohromady s horolezcem. Vlastně je v tom schovaná podstata - nositelka ženského těla, mozku a osudu se dá dohromady s nositelem mužského těla, mozku a osudu. Já ale znám i případy, kdy se dají dohromady dva horolezci a pak je problém, když se jeden z nich zraní a začne se projevovat jinak.
U nás jsem konvertoval první já. Manželka dost nelibě nesla, když jsem v neděli ráno chodil do kostela místo toho, abych přišrouboval poličku. Jezdíme na křesťanská setkání manželů. Jeden z chlapů říkal, že je pro manžele důležité, aby se sexuálně sladily. Když se to podaří, je prý největší problém se sladit spirituálně a naopak úspěch, když se třeba společně modlí. Nesoulad může být i uvnitř křesťanství - jeden je progresivní, druhý konzervativní.
Nechci se s Tebou dohadovat ohledně stresu. Proto tu nejsme. Také ho nemám rád. Třeba včerejší dopoledne bylo strašné. Jsou ale chvíle, kdy je dobrý - potřebuji uskočit před nebezpečným autem. Potřebuji zorganizovat pohřeb blízkého - stres mě vytáhne, donutí myslet na pár konkrétních zařizování a já nejdu skočit z mostu. Teď zbývá posoudit, zda skutečnost prosince před slunovratem se nějak podobá pohřbu.
TAK TROCHU NEVÁNOČNÍ POHÁDKA Publikoval(a): Vivien | Prozaická miniatura » Ze života
Pěkně jsi ve svém textu vystihla vánoční zeď, která není jen vánoční, ale na Vánocích je dobře pozorovatelná. Nejprve se plahočíme na jedné straně zdi, kde ve stresu chystáme vše potřebné, abychom pak na druhé straně zdi nemuseli vstávat od stolu.
Narozený Ježíš Kristus je na té zdi, přenáší na druhou, zázračnou stranu i ty, kteří nedoufali, že se tam dostanou.
Věřím, že předvánoční stres může být prospěšný. Zahání prázdnotu, depresi, tmu a chlad. Půst bych mu ale neříkal. Půst má jiné ovoce. V tom jsem se spletl. Půst patří k duchovním Vanocům, stres ke konzumním, které dokázaly velmi dobře dosednout na místo dřívějších duchovních.
PS: Myslíš si, že se přitahují póly křesťanů a ateistů? Není to nedorozumění?