Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
Tak postupně...
1. Řekl jsem, že ateista pro mě těžko může být morální autoritou jako celek. A také si za tím stojím. A stejně tak si stojím za tím, že leckterý ateista mi v konkrétním příapdě může být konkrétní autoritou. Možná by se to mělo říct obráceně. Je mnoho lidí, kteří mi jsou autoritou v konkrétních případech, konkrétních oborech, konkrétních jednáních. Bude mezi nimi i dost ateistů a zřejmě se zde najdou i postavy románové - neexistující.
Ale pak jsou zde další, kteří jsou mi morální autoritou jako celek. Tedy svým životem, svým postojem k životu. Tady je Ježíš na prvním místě a najdou se i další. Akorát v tomto případě tam ateisté moc nebudou. Tady už totiž vadí, že třeba poslali manželku na potrat, byť jinak řídí sociální nadaci.
Není těžké přijmout kritiku ve sportu od trenéra, ve škole od učitele, v práci od zkušenějšího kolegy. Ale už je mnohem náročnější přijmout kritiku od někoho ve svém soukromém životě a úplně nejtěžší je přijmout od druhého kritiku, která se týká osobnosti samé. Proto taky nepřijímám tvoji kritiku, že jsem demagog a ty zase mojí, že jsi neznaboh a morálně mimo.
Rozdíl je v tom, že já mám autority, od kterých to přijímám, protože uznávám, že si to mohou dovolit - Ježíš skrze Bibli, Hus, Ghándí i další. Ty nikoho takového nemáš.
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
To je jednoduché Vladane... Tady nejde ani tak o vlastní kritiku - ostatně ani tvoje manželka tě zase až tak moc nezná a do hlavy ti nikdo nevidí. A psycholog spotřebuje hodně moc sezení na to, aby udělal alespoňm tvůj přibližný profil a našel alespoň ty nejmarkantnější rysy tvé osobnosti a povahy. Je celkem jedno, kdo tě kritizuje a jak moc je ti blízký. Otázkou je, jak kritiku přijímáš.
Pokud kritik není opravdu fundovanou osobností, těžko se člověk s kritikou smiřuje a kritik musí stát hodně nad ním, aby byl jedinec ochoten kritiku uznat. A hlavně aby byl ochoten z ní vyvodit důsledky. Příklady táhnou nemyslíš?
A nevím... kritika profesní nebo oborová je věc hezká. Je super, že áš své "mistry" v tom či onom, ale osobnost není jen soubor jednotlivostí. A tam se pak objevují ony morální autority. Jako byl třeba i Kryl, jako je Ježíš. Je super že zmíš citovat toho na potraty a tamtoho na principy volného trhu a třeba Klause na globální oteplování. Ale oni dohromady nedávají morální profil.
Kdo je tedy tvým kritikem tvého morálního profilu? Možná já, ale já nejsem dost fundovaná osobnost, abys ode mě tu kritiku bral.
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
Já bych řekl, že mě Kryl ve svých písničkách kritizoval dostkrát. Za nedostatek odvahy, málo slušnosti, apod. Stejně tak mě dostkrát kritizovala Bible, potažmo Ježíš, za nedostatek lásky a empatie.
A samozřejmě se mi dostalo kritiky od rodičů, šéfa, kamarádů a jiných. A hodněkrát se mi dostalo kritiky nezasloužené.
Na druhou stranu od některých kritiku nepřijímám. Především od těch co kážou vodu a pijí víno. pak od těch, co každý týden mluví něco jiného a od těch, co podle svých vlastních slov nežijí. Pak nepřijímám kritiku od notorických šťouralů, co jim nic není po chuti a nikdy se jim nezavděčíš.. takové ty, co jim oběd sice chutnal, ale mohlo to být lepší.
Také nerad přijímám kritiku od lidí s úzkým rozhledem, maloměšťáků s jejich morálkou, nepřijímám kritiku od lidí tvrdých a nemilosrdných.
A i přesto zbývá dost těch, jejichž kritiku přijímám. Přdevším proto, že mi v oblasti kritiky imponují. Proto mi imponuje Kryl, který když mluvil o pravdě, tak raději utekl za hranice, aby tady nemusel lhát a když se to otočilo, tak se nezačal lísat, ale znovu ho zajímala pravda. Imponuje mi Erazim Kohák, který dovede filozofické termíny převést do srozumitelných příkladů. Imponuje mi Karel Čapek se svou kritikou klerikální církve. Imponuje mi nakonec i Václav Klaus, i když s valnou většinou jeho názorů nesouhlasím, ale jeho kritiku bych si poslechl rád.
Ale důelžité je to, že já kritiku přijímám. Od těch, co něčím jsou a něco pro mě znamenají. Netvořím si svá pravidla morálky a života sám. Tvořím je spolu s dalšími a snažím si vybírat ty, co svým životem prokázali kvality své hlásané pravdy. Ježíšem počínaje a třeba tím Krylem konče.
Pokud ty si svá pravidla tvoříš sám a nikdo ti není v morálce dostatečnou autoritou, není to nic divného, takových je kolem dneska spousta. Každý si tvoří to svoje a sám sebe kritizuje... akorát málokdo umí kritizovat sám sebe dostatečně natolik, aby to sám od sebe vzal vážně.
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
Vidíš Vladane... pro mě byl Kryl autoritou nejen jako písničkář. Ale i jako člověk. Pro tebe tedy nebyl... Tpo také hodně ukazuje... minimálně to, že nakonec se ukáže, že pro tebe nikdo není autoritou jako člověk... jen jako odborník svého oboru... takže nakonec jedinou autoritou jsi sobě sám... A to je velmi laskavá autorita... málokdo je ochoten skutečně tvrdě kritizovat sám sebe.
Soukolí Publikoval(a): Magna | Básně » Ostatní
Tak tohle je výborné... Normálně nekomentuji nic, co není buď hodně dobré nebo hodně špatné, takže tohle je ten první případ.
.....v tuhé zimě
.... našel jsi mě
Tohle je nejlepší verš co jsem zde našel za hodně dlouhou dobu. Fakt moc líbilo.
Kreacionismus vs. Evoluce Publikoval(a): Magna | Úvahy » Příroda
Já bych byl opatrný... jednou jsemt aky dostal do ruky jednu kreacionistickou kazetu, která velmi zavěceně ukazovala, že do Noemovy archy se vešla všechna zvířata. Podávali tam velmi objektivní výpočet, počítali velikosti jaké zabere slon, hroch, medvěd, liška a tak pokračovali a pokračovali, až to sečetli a zjisztili že se do archy bezpečně vejdou.
Akorát pak to zapoměli vynásobit dvěma, protože zvířat měl být pár a ne jednotlivec a zapoměli vynásobit sedmi čisá zvířata, kterých mělo být sedm párů...
To jen tak o objektivitě dnešního kreacionismu - a pozor, kazetu vydal švýcarský "profesor" Wilder Smith, tkerý je považován za vedoucího představitele kreacionismu.
Byl bych opatrný na teorie, kteér vznikají opačně - tedy že nejprve mám vymyšleno, jak to bylo a pak pro to hledám důkazy. To je bohužel i kreacionismus, ale i Darwin. Pokud člověk nepracuje obráceně, tedy že nejprve nahromadí obrovský materiál, zpracuje ho a nakonec na základě výsledků vysloví teorii, tak už nepracuje s rozumem, ale s vírou. Nic proti víře...
Darwin na počátku posbíral rozsáhlý faktografický materiál a na základě něj vyslovil teorii. Později z toho ledacos vypadlo a zjistilo se že je to jinak a dneska už se jen paběrkuje na té jeho myšlence, protože je nepohodlné hledat nový způsob... a tak se razí nová štola na konci staré i když je stále jasnější, že se razí špatným směrem, protože stříbro došlo...
A mít odvahu vylézt na začátek a razit novou chodbu, to není vůbec samozřejmé.
Stejnou věc ale vytýkám i kreacionistům. Vzít si Bibli, která mluví o zemi upevněné na sloupech, o pobíjení nepřátel včetně jejich rodin a rozdělit ji na věci, které se nám do kreacionismu hodí a které se nehodí, to je druhá slepá chodba.
Bibli můžeme brát fundamentalisticky, tedy i kreacionisticky, ale pak berme stejně fundamentalisticky nejen výroky o stvoření světa, ale také o ploché zemi, o zabíjení čarodějnic a o tom, že za rouhání je smrt nejen pro rouhače ale i celou jeho rodinu. Berme pak stejně fundamentalisticky i Davidovy bohatýry, kteří jedním máchnutím prokláli oštěpem 800 nepřátel.
A nebo ji berme jako text náboženský, misijní a povzbuzující, který nemluví o fyzice ani chemii a ani o geologii, ale o rozpoložení ducha a duše. Pak berme Bibli jako náboženskou zprávu lidí, kteří dělali své zkušenosti s Bohem a z nedostatku trefných slov používali jazyk alegorický a mýtický.
Ale buď platí jedno nebo druhé... těžko existuje někdo dostatečně kvalifikovaný, kdo umí v Bibli oddělit bohatýra ohánějícího se že zabíje 500 jednou ranou od potopy světa a říct, co je popis alegorický a co je popis skutečný.
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
no já nemám jednoznačnou kuchařku, jak zacházet s potraty. Ačkoliv by se možná hodila... Stejně jako neexistuje předpis, který by naučil pokrývače chodit bezpečně po střeše aby se zaručeně nezřítil.
Proto jen poukzauju na možná obecná rizika. Ať zdravotní, či sociální, nebo morální. Vyhodnotit si ho musí každý sám. Jen zmiňuji už předem, že zkratovité jednání je problém a stejně tak lehkomyslnost či podcenění rizika. Stejně jako chození po střeše je riskantní z mnoha důvodů, stejně riskantní je i potrat z mnoha důvodů, kteér jsem uvedl. A to že se 20x nic nestane nezmaná, že to tak bude furt.
To že se nic nestalo lidem okolo mě, neznamné, že to bude i se mnou stejné.
Jako křesťan proto říkám - potrat až jako poslední krajní možnost. Potrat ne jako řešení běžného problému, ale krajní možnost, která je riziková z mnoha důvodů a jeden z nich je i morálka a přístup a úcta k životu všeobecně.
Nemám k tomu co dál dodat. Snad jen, že potrat není osobní věcí, protože se dotýká dalších lidí, byť rozhodnutí je jen na matce. Ale to neznamená, že svým rozhodnutím nespustí další řetězec událostí, které mohou bt hornší než potrat nepodsotoupit a naopak.
A proč odbočím k cenám? Považuju za trochu nefér, když na jednu stranu si může žena dělat co chce a stát na to ještě platí. Tak by měl možná stejně platit i pokud se rozhodne naopak... Ono i to ekonomické hledisko potratu může hrát roli... a pak už je to (nezlob se na mě) dost hnusné.... vyvážit život cenou...
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
Chci tím říct, že jít nebo nejít na potrat (byť je uzákoněno svobodné rozhodnutí ženy) není záležitost jen jí samotné. Minimálně se na tom podílel nějaký muž, dítě a těhotenství bude souviset i s její rodinou a přístupem rodiny, ekonomická situace, apod.
Považuji za velmi důležité, jak se žena projeví ve vztahu k početí, těhotenství a vůbec životu a bude za to od svého okolí také posuzována.
V mnoha případech bude potenciálním partnerem uznána za nezpůsobilou k založení rodiny, protože jí nezáleželo na dítěti, které nosila. Rozhodnutí se pro potrat nebo naopak není rozhodnutí jakou kabelku si vybrat nebo zda si koupit či nekoupit hamburger.
Rozhodnutí o potratu bude mít vliv na vztah minimálně s jejími rodiči, partnerem a dalšími lidmi, ale o tom se vůbec nemluví.
A i když ženě nikdo nebude bránit v jejím rozhodnutí, toto rozhodnutí bude mít obrovský vliv na její budoucí život. A výsledek, kdy dá kariéře přednost před dítětem se může jednou otočit proti ní, protože až dítě bude chtít, už to nepůjde a nebo nebude mít s kým. A obávám se, že těchto důsledků se nebývá vědoma ani mladá holka po "nehodě" ani její matka a jejich rozhodování bývá mnohokrát zkratovité ovlivněné příslušným zjištěním.
A další věc... potrat je částečně hrazen ze zdravotního pojištění... to mi přijde jako nesmysl. Porvedení potratu stojí cca průměrně 20.000,- proč platíme 25000x20.000= 500.000.000 tedy půl miliardy ročně za problém,který si v 99% případů zavinila sama matka.
Zajímalo by mě, kolik by bylo potratů, kdyby je ovlivnila i tato cena...
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
A samozřejmě dodávám, že mě jako křesťana toto netrápí, jelikož případy těhotných šestnáctek jsou u nás méně časté než výhra ve sportce. My křesťané spolu spíme s vědomím, že chceme a můžeme mít děti. pokud je náš vztah jakkoliv v nepořádku, většinou neuzavíráme manžesltví a vůbec se sexualitou nezačínáme.
Potrat, jeho zdravotní, morální a sociálně-patologické důsledky jsou výlučnou doménou vás ateistů. A vy se s nimi musíte vypořádávat. Nejen v případě komplikací dalších těhotenství (jak se třeba vypořádáváte s tím, že po prvním potratu se narodí dítě s vadou, přičemž to souvisí s poškozením dělohy při kyretáži...), ale také v komplikaci ve vztahu k partnerovi, který třeba dítě chtěl (a měl by tedy mít naporosto shodné morální právo takovou ženu opustit...), nebo vztahu k rodičům, kteří svou dceru k potratu dotlačili, apod.
A že z těchto rozhodnutí vznakjí mnohdy vážné důsledky, které se táhnou dlouhá léta či desetiletí, to je prostě fakt. A nesmíme zapomenout, že ženě nevzniká jen právo na potrat, ale odpovědnost za toto rozhodnutí ve vztahu ke všem, kterých se to byť jen částečně dotýká.
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
Ok, ani já jako křesťan nezpochybňuji právo ženy na potrat a tedy především právo na její osobní ničím nezmanipulované rozhodnutí. A slovo nezmanipuované bych podrhl. Protože rozhodnutí takové šestnáctky není tak svobodné jak se zdá už jen tím, že není plnoletá a nátlak ze strany rodičů a okolí může být velmi silný.
Stejně tak v opačném případě u křesťanské šestnáctky.
Ale jako křesťan rovněž říkám, že v mnoha případech je potrat pouze výsledkem sobectví a ukazuje na neúctu k lidskému životu a sexualitě vůbec. Stejně tak říkám, že existují i otcové a minimálně pokud si žena pozvala nějakého muže za účelem zplození dítěte a pak si to rozmyslela, byť ten muž s tím počítal a očekával svého potomka, tak tam bych nebyl tak jednoznačný co se týče práva ženy. Ostatně slib je slib a nevím, zda je možné právo na potrat nadřadit smlouvě mezi dvěma lidmi. Ostatně exsitují normálně právně uznané smlouvy, že žena nesmí otěhotnět (v příapdě hereček, apod, kde je porušení také sankcionováno) a v takovém případě pak vidím další problém - kdy je dítě odstraněno ve jménu smlouvy.
Potrat není jednoduchá záležiost. A i když nejsem pro zavádění polské legislativy, přece jenom bych nechtěl zůstat u současného teoretického stavu práva ženy na protrat, přičemž její svobodné a nikým nezmanipulované rozhodnutí není v mnoha příápadech vůbec naplněno.
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
A ne, nezdá se mi, že plácám... a prosil bych bez invektiv a urážek. Tím, že mi říkáš, že plácám mi také mimoděk vyjadřuješ, jak si vlastně stojí můj názor. A podle tohoto úsloví to vypadá jako když se nebavíc rovný s rovným, ale jako když odbýváš zlobící dítě.
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
Já totiž ani nemohu přiznat žádnou možnost a to ani s rozšiřujícím komentářem.
Když řeknu ano, považuji to za podstatný nedostatek nebo naopak nepovažuji, tak tím přijímám tvůj systém hodnocení - tedy jednoznačně extrémní a fundamentalistický na obě strany. Já jako křesťan nejsem zcela proti potratům, ale nejsem také zcela pro ně. A také dovedu rozlišit mezi předmanželským sexem jako určité citové záležitosti a nebo čistě promiskuitní podobě.
Ani hodně liberální ateista není zcela pro potraty a zcela proti nim a také není tak úplně pro bezbřehý sex kdykoliv, kdekoliv a s kýmkoliv.
A já se odmítám vyjadřovat k tomu, že vytvoříš modelový příklad, který ovšem v reálném světe neexistuje a na základě toho pak vypracuješ rozhodnutí, protože ty se třeba s modelem ztotožníš.
těžko můžeš podat modelovou osobnost několika slovy - ateista který uznává potraty... To je dost málo. Také by chtělo říct, zda je ateistou vědeckým, nebo jen neuznává žádné vyšší principy, neřekls, zda potraty připouští vždycky jako rozhodnutí ženy, které přísluší jedině a nesmazatelně jen jí, aniž by k tomu měl co dodat třeba lékař (ano pro jisté pacientky je potrat rizikovější než těhotenství). To bys měl rozšířit. Ostatně ono se dobře teoretizuje, ale když pak budeš mít těhotenství a rozhodování o potratu v rodině, bude situace vypadat zase jinak. Ovzvlášť když třeba budeš mít zeťáka, kterého sis oblíbil a který si oblíbil tebe, který dítě chce a naopak ddcera ho nechce. tam přestane celá záležiost být jednoduchá.
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
Pokud VLadane očekáváš, že na tvou otázku bude vždy odpověděno přesně v duchu odpovědi, kterou vlastně očekáváš, tak se staň právníkem. Tam je základní pravidlo u soudu pokládat otázky na které znáš odpověď předem.
Ale v běžné diskusi je zcela běžné, že dotazovaný zareaguje na otázku jiným než očekávaným způsobem a není nikde řečeno, že musí odpovědět ve stylu otázky, protože otázka může být zavádějící.
Když si přečteš protokoly z Husova slyšenív Kostnici, tak tomáš úplně typické. Ostatně v Bibli je to totéž. Farizeové také chtěli Ježíše nachytat na otázce, kde je každá odpověď zavádějící. Přečti si spor o daň císaři.
Totéž jsi použil ty v případě Paula. Zavádějící otázka, kde odpověď ano vytvoří fundamentalistu a odpověď ne vytvoří dojem, že neví co vlastně chce. Žádný div, že Paul na to odmítnul v tomto duchu reagovat. Ani žádné rozvedení odpovědi tomu totiž nepomůže.
Diskuse není výslech...
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
A ještě Vladane:
K tomu, jak prý křesťané v diskusi často uhýbají...
víš, když se budeš bavit s nějakou vědeckou kapacitou o matematice nebo termonukleární reakci, nebudeš si samozřejmě předstírat, že oboru nějak extra rozumíš, klidně připustíš, že to tak není a také připustíš, že ona kapacitav oboru musí vysvětlit spoustu věcí kolem, historii objevu, teorie, kteér to vysvětlují, zabrousit do dalších oborů, aby ti mohl nakonec složit celek, kterému porozumíš. Nemáš s tím problém, protože objektivně připouštíš, že nejsi odborník.
Ale když jde o náboženství, tak se každý druhý považuje za naprostého odborníka, který má k problému co říct, byť bibli viděl z rychlíku a sotva do ní nakoukl. A zřejmě i kdyby ji přečetl, nebude o moc moudrřejíš než kdyby si přečetl skripta kvantové fyziky. A protože se považuje za odborníka, dráždí ho, že mu někdo vysvětluje kontext, odbíhá k dalším souvislostem a považuje to za uhýbání. To není uhýbání, jen snaha o kontext, aby nakonec mohl být problém osvětlen nejen v tomuzoulinkém pohledu tázajícího, ale prostě aby to mohl pochopit.
Ostatně s jiným křesťanem není nutné odbíhat od tématu, protože ten je v kontextu vzdělán. Stejně jako je mnohem snazší dojít k shodě mezi dvěma fyziky.
Co je vlastně víra? Publikoval(a): diggy | Úvahy » Bůh, víra
Vladan:
Což mi ovšem nebrání nevidět morálku nikoliv jako aritmetický průměr morálek svého okolí, případně v lepším případě aritmetický průměr morálek lidí kterých si vážím.
Morálku nepovažuji za lidský konstrukt i když uznávám, že tak funguje. Nositelem morálky pro ně není člověk, ani člověk jehož považuji za autoritu, ale Bůh, potažmo Kristus.
A protože jsem křesťan, je pro mě nejvyšší autoritou Kristova morálka.