Komentáře odeslané

Zář... Publikoval(a): zelená víla | Básně » Ostatní

Děkuju za Tvé pocity...vidíš a mně přijde jak všichni nevnímáme podobně... jestli Ti má slova dávají, tak to jsem moc ráda, je to milé a překvapující...

02.03.2017 20:18:56 | zelená vílareagovat

když má obloha odstín perlové modři… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

je kouzlo vracet se...
pozor hořím...
jste mimo nebezpečí...
zhasněte světla, zářím...

---

taková je Lubet v tvých očích...
https://www.youtube.com/watch?v=MjBzElQrm4E&list=RDGzKFEx-wsJo&index=11

24.02.2017 03:12:24 | zelená vílareagovat

ještě jednou... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

brouzdám, někde poprvé někde znovu a zas...

Cigarettes After Sex - Nothing's Gonna Hurt You Baby

24.02.2017 03:03:58 | zelená vílareagovat

v letu vážky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

při nočních se ten svět tak zvláštně chvěje... snad pro ten klid...
co tady dělám? tuhle otázku mi připomíná jedna malá holka, co nemluví, ale cokoli dokáže tělesně vyjádřit a její děda, co si ji adoptoval... tahle malá holka okouzluje... a nikdy jsem nepocítila tolik klidu, co v jejím dědovi... Lucka odměňuje každou chvilku svou bezprostředností... a on svou láskou k ní... co tady dělám? uvědomuju si... určitě vím, co doopravdy chci? vím, uvědomovat si... vidíš měla bych Pepovi napsat jak se daří..kdysi jsem si musela koupit tři anděly, co kdosi vyráběl.. jeden klečí s rukama pod bradou,, druhý sedí a opírá se levou rukou o levou tvář,, a ten třetí sedí objímá si kolena a opírá se o ně...všichni tři sedí na kuchyňské lince... jsou součástí...
táta má výročí... přemýšlím, co by mi řekl... zda je rád...
vážka... tak jemná, nedotknutelná... chvějící... jako to vše tady kolem mě...

pak se ti stane
uprostřed pustiny
že potkáš člověka v žabkách
stisknete si ruku
že jste ještě živí
kdo ví
na jak dlouho ještě

https://www.youtube.com/watch?v=SK7Be_3bAxA
https://www.youtube.com/watch?v=CwpARGF4Zmk&list=RDGzKFEx-wsJo&index=7

... klid...

24.02.2017 02:55:48 | zelená vílareagovat

vše v jedné... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

víš jak, přejme připraveným :-)

24.02.2017 01:34:13 | zelená vílareagovat

Mýtus o moudrosti... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ze života

nebo pravda...
40 minus jedna je 39... tak to zrovna v tomto roce očekávám...
jsem moudřejší než loni? jsem vůbec moudrá?
a chtěla jsem to vůbec někdy taková být?
vždy mi takový bavili, ale raději jsem jim naslouchala, než abych se svým kouskem....
ale už teď neumím jen mlčet, když...

24.02.2017 01:26:26 | zelená vílareagovat

Kdesi v zrcadlení... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

kdo chce kam... snad ti chodící po špičkách,uculující se nám dávají víc... neženou se, jdou...

24.02.2017 01:20:15 | zelená vílareagovat

O samotě... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

prostě být a žít... protože tak to chci mít... :-)

24.02.2017 01:17:51 | zelená vílareagovat

v kartotéce deformací... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

vždyť si vždycky všechno myslíme, ne?
nedávno jsem se s kolegou bavila o tom, jak by měla vypadat dáma jeho srdce... nevím, jen by měla být drzá?
jak to myslíš? zeptala jsem se... potkal jsem jednu, byla hezká, milá, jen jí chybělo to něco, dívala se na mě jak na svátost... a co se ti na tom nelíbí? chybí tam to něco, ta drzost...
co je pro tebe drzost? no že se na mě nedívá jako na svátost... usmála jsem se...
štípnul mě do tváře a pronesl, ty jsi drzá víc než je zdrávo... já? ano... nebojíš se mě, nebojíš se mě setnout a ještě se tomu směješ.. pošleš mě k šípku a stejně tak umíš pohladit... neděláš z ničeho vědu, ale taky jsi děsnej pitval... já? zvědavej jsi ty z nás dvou, zvědavější než já a že já jsem zvědavá... a víš co, nesrovnávej se mnou, jsem v jiném levelu než ta... jsem si to celou dobu myslel...
co je absolutní, tak tomu tedy moc nevěřím... a absolutní důvěra? jen bolí...

24.02.2017 01:09:19 | zelená vílareagovat

zamlžena... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

mlha přede mnou, mlha za mnou...
rozsvítit mlhovky a jet, jít dál...
mlha se jednoho dne rozpustí... ale my si leckdy myslíme, že to co bylo v ní není vidět, naopak... ono se to rozprostírá... :-)
hrajme si v mlze, smějme se, tančeme, dívejme se... ono se to později znásobí... :-)

24.02.2017 00:44:14 | zelená vílareagovat

e-motio... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

miluje totiž své důvody víc, než miluje toho druhého... zajímavý úhel, tohle mi nikdy nenapadlo... asi neumím právě takhle milovat... a vlastně bych právě takhle ani být milována nechtěla... :-)
láska je křehká, ale když miluju, tak jak to je, i ty chyby, co všichni máme... jasně, že láska i tvaruje, protože ten, kterého milujeme nám odkrývá něco dalšího... teď jsem se rozesmála, páč jsem si vzpomněla na partnera... kupoval mi k něčemu knihu, rozbalila jsem ji a on napjatě čekal a ptal se hned, líbí se ti? podívala jsem se na něj s otázkou, já ji neznám, ale ano je hezká napohled... ulevilo se mu kupodivu a pronesl, já vím, že si knihy kupuješ ráda sama, ale já prostě chtěl ti udělat radost a tak jsem zašel a nakukoval do knih a která mi přišla obsahově naprosto divná, tak jsem ji koupil s pocitem, že to pro tebe bude to nejlepší... potěšujícně to znělo, říkám skvěle... ta se mi bude líbit... :-))) kdysi mi koupil knihu o psech, děsně radostně se usmíval a byl nadšen... ta kniha byla jen o psích nemocech, zavřela jsem ji po třech stránkách... a položila jsem mu ji na noční stolek... copak? nahlédni... před časem byla má psí přítelkyně Ájina nemocná...poprvé nebyla na dovolené u moře, nejedla a byla smutná...je asi jen nastydlá říkala jsem si a trávila s ní čas... jeden den byla apatická a já s ní ležela na koberci a neuměla zastavit pláč... pojď vykoupeme ji a tak jsme udělali... seděla jsem na podlaze a otírala ji osuškou a plakala... ležela a jí šla utřít břicho a vyletělo z ní moc hnisu...jedeme k doktorovi pronesla jsem... a jeli jsme... zánět dělohy, injekce, krev... okamžitě na sál... když ji šli uspávat říkám, já tam nemohu, objala ji i když neskutečně smrděla, dala jsem jí pusu a říkám jí, jsem tady, ale tam za ty dveře musíš sama a taky se musíš vrátit, jasno? podívala se na mě zastřeným pohledem dvanáctiletého psa... odešla jsem ven a dívala se, jak ji vezou tam ... za hodinu a půl volali, tak si pro ni přijeďte, byla jsem šťastná... je tu... rozeběhla se z klece ke mně a úprkem pryč... já vím,je to zvíře, ale pro mě je to partnerka, v životě, v práci... a ta láska není o tom důvodu proč ji milovat... ta láska je čistá z obou stran... a až jednou bude odcházet, budu s ní... ona mi ukázala tolik rozměrů čehokoli v člověku, pomáhala a pomáhá mi v životě i v práci, že musím s ní být, musím, protože jí miluju... starou, hluchou, kulhající, někdy nevrlou... miluju.... :-)

24.02.2017 00:27:36 | zelená vílareagovat

nemusela si minulost vymýšlet... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

už ten název mě zaujal... byly roky, kdy mi minulost bolela... nevěděla jsem, jak to pobrat, jak to pochopit, ... když vyšlo vše na povrch, tak jsem znejistěla, vše jsem brala jako podvod a jako jakousi formu lítosti... všechny lidi a lásku ke mně jsem hodila do velkýho pytle a nazvala ji lží a lítostí v jednom... a cítila jsem se sama uprostřed toho všeho, sama... nevěřila jsem nikomu, myslím, že ani sobě ne... protože jsem nedokázala pochopit a pojmout proč... pak jsem se změnila, uvěřila jsem sobě a zjistila, že i mě může mít někdo rád... přijala jsem to a začala si ten pocit zase užívat...
to vše mi něco dalo, hodnocení a měřítka jiných lidí vůči mé minulosti jsou mi volný... nemohla jsem ovlivnit nic z toho dřív a rozhodně to nesnižuje mě jako člověka... ať si kdekdo říká cokoli... asi mě celé to osobnostní peklo, kterým jsem si prošla mělo význam pro to budoucí,což je myslím podstatnější než ta minulost...
díky za připomenutí... to ty umíš... a hlavně pro mě za větu pamatovala si totiž minulost která se k ní hodila...
v jednom zařízení pro děti je malá holčička, je neuvěřitelně krásná, její máma fetuje, táta není... holčičce jsou necelé dva roky, její oči hladí, když se usměje září a když přiběhne a obejme mě, svět se zastaví... hladím ji, vyprávím, chválím... je nádherná,strašně jemná, citlivá... občas trochu vystrašená, ale uklidní se, když se jí jen dotkneš... jedna žena pronesla, hned bych si ji adoptovala a její máma na ní fakt dost děsivým tónem zahřměla, to snad nemyslíš vážně... geny,ať tě to ani nenapadne a pak stejným tónem pronesla, nikdy bych si dítě neadoptovala, nikdy , i kdybych měla celý život prožít bez dětí... geny jsou svinstvo a tyhle všechny děti mají v sobě zlo... podívala jsem se na ní... měla jsem husí kůži jen z toho tónu natož z těch slov... a pronesla jsem, kdyby každý takto uvažoval, dětské domovy by byly přeplněné a spousta lidí nikdy nepoznali štěstí být rodičem... a geny? nedokážete ovlivnit své děti v dospělosti, její máma byla z plné rodiny a kde se tedy vzalo tohle chování? dáma neřekla ani slovo, jen mě sjela pohledem... snad mě dala do škatulky drzá... :-)

23.02.2017 23:43:31 | zelená vílareagovat

i pozorovat znamená něco dělat... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

co by se stalo kdybychom byli úplní? asi tu neúplnost potřebujeme právě k tomu mířit k úplnosti i když se k ní nikdy zcela nepřiblížíme... ale máme to zkoušet, právě kvůli tomu, abychom více vnímali, učili si žít... :-) kdo ví...

23.02.2017 23:10:34 | zelená vílareagovat

krouživě... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

jak tak koukám dokonalé chvíle jsou krouživě savé ... :-)

23.02.2017 23:06:00 | zelená vílareagovat

v usedlosti... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

nedávno jsem seděla s mojí kamarádkou, popíjely jsme víno a povídaly si... vykládaly karty a smály se...
najednou mi povídá, víš, že jsi mi změnila? udělala jsi mi lepší...
usmála jsem se... já? čím?
ty a tím, že mě máš ráda... já do té doby jen brala, ale nikdy nikomu nic nedávala a ty jsi mi to jednou řekla...
já si to ale nepamatuju, pronesla jsem... to je fuk, ale já si to pamatuju, nebála jsi se mi to říct dost jasně na to, abych to pochopila...
hmmm... najednou mě objala a dala mi pusu...

kolem se vyjasnilo
a na stěnách se chvěl
křišťálově zlatý závěs
nízko položeného slunce
s nekonečně dlouhými stíny stromů
na stříbrných mýtinách

23.02.2017 23:03:40 | zelená vílareagovat