DVĚ MOMENTKY

hmmm...
my lidé jsme vytvořili standardy žití a chování a my si myslíme, že máme právo hodnotit...
my lidé jsme si v sobě vytvořili štítivost a aroganci oproti jiným, kteří to mají jinak...
my lidé jsme si vytvořili zhnusenost nad někým druhým...
a to jsme se všichni nazí narodili a nazí odejdeme... nevezmeme si nic hmotného, co zde využíváme...
a každý z nás se jednou chybou či více chybami můžeme ocitnout ta, čím pohrdáme... chyby se odpouští, lhostejnost nikoli...
nikdy mi nevadilo podat pomocnou ruku... a že někdy zase spadla tam, výběr...
neměli bychom asi hodnotit proč a jak... můžeme pomoci, jakkoli, třeba jen tím, že nebudeme arogantní, ale slušní... nemusíme opovrhovat lidmi, co žijí jinak a nehodnotit důvody proč...
je to dalekosáhlé téma... proč, jak, kvůli, atd.. někdo tak chce být, někdo ne, někdo je psychicky nemocný,.... ale ta slušnost k zahození ke komukoli není zase tak špatná... :-)

08.04.2017 00:58:35 | zelená víla

Krásné zamyšlení - děkuji, a není třeba nic dodávat, vystihla jsi to hodně podstatné, na co často bohužel zapomínáme a co je dobré si čas od času připomenout, abychom se nestali lhostejnými... Respekt ke všem lidským bytostem bez rozdílu z nás teprve dělá také lidi... :-)

08.04.2017 15:57:19 | Amonasr

Masakr...

06.04.2017 07:50:11 | piťura

;-)

06.04.2017 11:34:58 | Amonasr

...z.

04.04.2017 18:27:34 | zdenka

:-)

04.04.2017 23:43:47 | Amonasr

Já vždycky, když nějakého vidím, jak chodí po parkovišti u obchodu, tak si představím malého kluka a říkám si, co šechno se muselo stát, že takhle dopadl.

04.04.2017 05:53:31 | Philogyny1

Přesně... ;-)

04.04.2017 16:16:28 | Amonasr

...taky mě občas napadlo,že každý,i ti,co na tom jsou tak špatně,
prostě všichni,se narodili a byli miminka.Možná,že rodiny,do kterých
přišli,nebyly zrovna v dobré kondici.A kdybychom rozkličovali
příběhy toho kterého bezdomovce,tak bychom našli v mnoha případech
neutěšené poměry v rodině se silným nedostatkem lásky.Ale cesta
do tohoto stavu může být jednodušší, než se zdá.Vzpomínám si na příběh
jednoho univerzitního profesora,velmi oblíbeného mezi studenty,erudovaného,který si vybudoval kladný vztah k alkoholu díky
bolestnému rozvodu.Proti němu hrálo to,že měl velkou výdrž, co se
týče pití a nebývalo mu špatně,tím se dostal do bludného kruhu,z chlastu
byla ulice a už se to s ním vezlo.Náhodou jej jako bezdomovce objevili
a poznali jeho bývalí studenti,vzali si ho pod patronát,nastavili
pravidla,prostě mu začali v jeho resocializaci pomáhat.Dělali to,protože ho měli rádi a věděli,že to byl skvělý vyučující.Jen nezvládl životní krizi.Zapojili do toho další studenty a už to jelo...práce,bydlení a dál.Vyznělo to optimisticky,ale nevím,jak to
nakonec dopadlo.Někdy je tak tenká hranice mezi žitím v normálu a nějakou ošemetnou situací,která může život naklonit někam nad propast.Občas mě to probleskne hlavou,jak je to na hraně...jak stačí málo.Myslím,že není až tak složité ocitnout se na ulici.
Stačí mít nějakou krizi...rozvod,osobní problémy atd. nebo nemoc duše,
různé závislosti
přijít o práci,nemít na bydlení,být zrovna na vše sám...Někdo,aby na to "zapoměl"sahne po
alkoholu a pak je to řetězová reakce.Myslím,že tomu většinou zabrání
někdo,kdo je dotyčnému kamarádem nebo někdo z rodiny.Když je nablízku
někdo,kdo dokáže podat pomocnou ruku včas,tak je šance odvrátit
průšvih.V tom je nejhorší osamělost a zase jsme u rodiny a lásky,
přátelství....A máš pravdu,jsou takoví"normální"bezdomovci a pak
extrémní případy...velmi zubožené existence.....až si člověk říká,kam
se ztratil ten člověk?A všimla jsem si,že právě v Praze je jich dost.Ji.
Jsem ráda,že si to takto připoměl,to aby si člověk uvědomil,že není
samozřejmé mít domov....jsem vděčná,že ho mám...to místo,kde lze
spočinout.....a taky je fajn mít "síť"přátel...

03.04.2017 21:21:40 | jitoush

Děkuji, Jitko, za krásný, místy v dobrém slova smyslu až dojemný komentář. Mám radost z tak vnímavé reflexe i z toho, že sdílíme velmi podobný úhel pohledu a asociace, které se nám honí hlavou při pohledu na tyto lidi, ke kterým se život obrátil zády. A je myslím jedno, jestli to bylo či nebylo i zčásti nebo zcela jejich vlastní vinou (do výčtu příčin by se daly možná zahrnout i těžší drogy, než je alkohol) - stále jsou to lidé se svými smutky, starostmi, ale i drobnými radostmi, láskami, nadějemi, na což někteří zapomínají...

04.04.2017 16:15:38 | Amonasr

no, ale to mezi tím taky může být fajn... říká se to... znám někoho, kdo prej zná někoho, kdo o tom slyšel... :-)

03.04.2017 20:13:46 | hledač

:-) Pro někoho to možná může být fajn i na tom "konci", neumím se do nich vcítit, i když párkrát jsem s některými příležitostně mluvil a nepřipadali mi vždycky nešťastní. Pokaždé, když ale někoho tak zuboženého potkám (a v Praze je to každou chvíli a snad i stále častěji), musím přemýšlet nad tím, jakým řízením osudu se člověk může ocitnout v až tak bezútěšné a možná i bezvýchodné situaci, kde u něj asi nastal ten osudový zlom. Všichni jsme přece přišli na svět téměř k nerozeznání si podobní a maminky si nás (většinou) piplaly a byly z nás aspoň zpočátku v sedmém nebi... Chtěl jsem jen zachytit ten zneklidňující otazník, který to ve mně skoro pokaždé vyvolá... :-)

03.04.2017 20:27:48 | Amonasr

rozumím ti, jen je to pro mě tak těžké téma, že si z něj zbaběle dělám srandu, asi abych se tím nemusel nějak blíž zabývat... občas od někoho koupím Nový Prostor, občas dám někomu dvacku, celkem to nepomáhá ničemu, teda vlastně jenom mě, jako že něco... a přitom je asi lehké takhle skončit, když se s jedním svět trochu zamotá...

03.04.2017 20:41:49 | hledač

Také Ti rozumím :-)

04.04.2017 16:07:50 | Amonasr