Sladká Gloria

Tým filmových odborníků a sponzrů se rozhodl, že na letošní vyhlášení cen za nejlepší režii, hudbu, herecké obsazení, kameru a kdoví co ještě, pozvou jako hosta herce či herečku
z éry němých filmů. Těch kandidátů, pravda, již mnoho nebylo, někteří se ocitli v hereckém nebi, o jiných se komise právem domnívala, že by tuto poctu odmítli. Pak si kdosi vzpomněl na"sladkou Glorii" .
Gloria Starlingová bývala hvězdou němých grotesek. Štíhlá blonýnka s roztomilou tvářičkou se proslavila - jak jinak - postavami půvabných dívek, které se vždy dočkaly štěstí
v podobě svatby s továrníkem, či velkostatkářem. Film, který ji vynesl do nejvyšších pater popularity, byl uveden do kin pod názvem "Zákeřná sokyně". Gloria zde ztělesňovala chudou písařku Mary, do níž se zamiluje sám generální ředitel. Onou zákeřnou sokyní je sice movitá, ale nehezká a protivná vdova, která si dělá zálusk na post ředitelovy manželky, což se jí samozřejmě nepovede. Její následná pomsta byla vpravdě sladká. Na svatební hostině , kam se lstivě vloudila, zesměšnila nevěstu Mary tím, že po ní hodila velký, šlehačkou nazdobený dort.
Když film promluvil, Gloria svou kariéru ukončila. Provdala se za postaršího majitele luxusního hotelu a stalal se nejen obletovanou manželkou, ale i skvělou reklamou pro jeho podnik.
Nyní se jí naskytla možnost prožít si znovu ten opojný pocit slávy; bez váhání proto nabídku přijala.
Na pódiu se objevila v oslnivě růžové róbě s poněkud odvážným dekoltem, dlužno však říci, že na svůj věk vypadala skvěle.
Moderátor připomněl několik jejich filmů, zvláště pak snímek " Zákeřná sokyně". Samozřejmě padla otázka, jak se cítila při natáčení proslulé šlehačkové scény. Gloria připustila, že to bylo velmi, opravdu velmi nepříjemné, avšak ona ani na chvíli nezaváhala. Prostě cítila, že diváci se budou dobře bavit.
"A my pro vás máme připravený dárek, takové slaďoučké pohlazení," zalaškoval konferanciér. Stočil dlaně do kornoutků a falešným "tramtaradá" napodobil fanfáru.
V ten okamžik vyletěl ze zákulisí moučník bohatě zdobený šlehanou smetanou a neomylně přistál na pečlivě nalíčené tváři kdysi slavné hvězdy.
Z hlediště se ozvalo překvapené zahučení, které během chvíle vystřídal smích i ohlušující aplaus. Pohotově zacvakaly fotoaparáty novinářů. Než byla sladká Gloria odvedena do zákulisí, vznikl tak bezpočet snímků.
Když ji personál v šatně očistil a uklidnil její hysterický pláč několika sklínkami koňaku, byla odvezena domů s ujištěním, že viník bude dopaden a ztrestán.
Rozjelo se vyšetřování, jenže nikdo ze zaměstnanců nic neviděl ani neslyšel.
"Ten dort měl být dárek pro paní Glorii a nebyl zrovna levný ," zlobil se předseda Sdružení přátel němého filmu. Kromě finanční újmy jej rozčílil i fakt, že tímto hanebným činem byl ochuzen o možnost opentlit předání daru veršovanou zdravicí.
Otevřely se dveře a člen ostrahy postrčil do místnosti drobnou stařenku.
" Tady tu ženskou jsem pustil dovnitř, protože mě uprosila. Prý by moc ráda viděla slavnou paní Glorii. Já vím, že je to proti předpisům, ale vůbec mě nenapadlo, že provede něco takového."
"No a co" ušklíbla se babka, "tak jsem po ní tím dortem mrskla."
Na chvíli se rozhostilo ticho, v očích všech přítomných se zračil údiv. Konečně kdosi promluvil.
"Proboha paní , proč jste to udělala?"
"Aby věděla, jaký to je," pohodila vzdorovitě hlavou.
Z ohmatané kabelky vyňala fotografii a podala ji nejbližšímu členu vyšetřovací komise.
Na obrázku se usmívala půvabná plavovláska.
"Koukáte, jaká jsem byla fešanda," řekla s náznakem koketerie.
Přítomní pánové souhlasně zamručeli.
" Já tenkrát myla nádobí v takový malý kavárně a tam mě oslovil nějaký pán. Zeptal se, jestli nechci hrát ve filmu, že prej se podobám jedný známý herečce.To víte, že jsem chtěla. Tak mě vzal rovnou sebou. Voblíkli mi krajkový šaty, udělali frizúru a já nevěřila vlastním vočím. Prostě celá ta slavná Glórie. Když mě šoupli na plac, nikdo nic nepoznal. Tedy, vono moje oučinkování nebyla žádná sláva. Podle pokynu jsem se votočila směrem k takový hubený ženský a v tu ránu měla šlehačku na ksichtě. Pán, co stál u natáčecí bedny, prohlásil, že je hotovo. Jenže ta Glorie začala ječet, že sem nemožný trdlo. Všecko bylo podle ní špatně, takže umejt, převlíknout a znovu. A pak zas. Teprve po třetí ráně utrousila na půl huby, ať tu špindíru vrátí zpátky ke škopku. Taková vona byla, zlá a nafoukaná."
Pak se obrátila na posluchače a její zlobný hlas, kterým odsoudila Glorii, dostal měkký a trochu kajícný tón.
" Už se na mě nezlobte, milánkové. Původně jsem ji vopravdu chtěla vidět. Jenže když se tam před lidma vychloubala scénou za kterou já nedostala ani floka, vjel vám do mě takovej vztek, že mi ruka tak ňák vyletěla sama."
Ředitel festivalu si odkašlal, nespíš proto, aby zamaskoval úsměv. Z náprsní tašky vyňal dvě složené bankovky.
"Berte to, řekněme, jako opožděný honorář. Ale o tom, co jste provedla nikomu ani slovo."
Babka lačně hrábla po penězích a ukryla je do kabelky.
" Jako hrob, panáčku," ujistila ho, "co bych komu povídala. Mlčela sem tenkrát, budu zas. Mně stačí, že ta fiflena byla veřejně zvostuzená. Zejtra toho budou plný noviny. "
Než vyšla z místnosti, obdařila přítomné zlomyslným úšklebkem.
"Že to ale byla trefa, co? A rovnou do černýho!"

V televizi běží pořad "Co na sebe prozradím". Vyparáděná Gloria Starlingová svým štěbetavým hlasem líčí, že ta dortová scéna na vyhlášení cen byl její nápad, prostě chtěla diváky pobavit. Věří, že se jí to povedlo stejně tak, jako když ji předvedla svého času na filmovém plátně.
Potom s hranou skromností prozradí, že na ni čeká spousta práce. O rozhovor požádala řada prestižních časopisů a také natáčí reklamu na nový druh šlehačkových pusinek "gloriánek", které se budou prodávat v jednom vyhlášeném lahůdkářství.

Stará paní vstane z odřeného křesla a zlostně vypne televizor.
"No todle," reptá, "člověk by si myslel, že pro samou hanbu nevystrčí ani nos. Ale to vona kdepak, producíruje se v televizi, cpe se do novin a teď se po tý potvoře bude jmenovat i cukroví. Je to nějaká spravedlnost? Chlubí se cizím peřím a místo vostudy slízne smetanu."