Přerov

Od Přerovského nádraží vede zcela nenápadná,na první dojem sídlištní cestička přímo do města.Našlapovali jsme dost lhostejně,co může banda patnáctiletých puberťáků čekat od nějakého Přerova?Nanejvýš otřískané sídliště jako u nás.Jsem ráda,že se naše očekávání nevyplnila.Po pár metrech chůze se před námi vyhoupla stará věž a romantické uličky města.Nenapravitelné mlsouny jako jsem já uhodila do očí Přerovská cukrárna v historickém stylu.Učitelé nám milostivě udělili rozchod,a sígři se rozeběhli do trafiky pro tabák,veční sazkaři do TipSportu,holky se jen tak potulovaly kolem,a já zamířila nejprve s mým milým do hudebnin a pak jsme se vydali tou nejstarobylejší uličkou k obrovskému muzeu Komenského.Vstavovali tam úžasné exponáty nejen z Komenského života a učení,ale i například školní třídu stylizovanou do padesátých nebo šedesátých let,k dispozici byla návštěvníkům i věž a historické kousky z dob první a druhé světové války.Když už jsemměla hlavu dostatečně nabitou novými poznatky,začal se ozývat žaludek a tak se další zastávkou stala cukrárna.Zákusky byly neobyčejně velké,barevné,čokoláda a polevy na nich se vyzývavě leskly a ovoce vypadalo jako čerstvě utržené ... :-)Kousek dál se chlubil další pult obrovskými káděmi,které byly plné různých šlehaných smetanových zmrzlin,od hruškové,jahodové,čokoládové až po stracciatelu a další i netradiční příchutě.Cukrářka kupovidu neotírala srblicky každou nabíračku se zmrzlinou jako u nás,ale prostě kecla do kornoutu plnou porci neotírané zmrzliny lahodné chuti.Rozplývala se sice nejen na jazyku,ale už i v kornoutu bohužel,ale to bylo tím zatracených horkem ... :-)