Psal se květen...
Psal se květen...
Sbírky » Próza
(13.12.2013 - rozpracováno)
Prolog: Dovolte mi, abych Vám představila kalendář s opravdu krásnými obnaženými slečnami. Chápu, že po takovém úvodu, je značným zklamáním dostat do ruky text. Ale pokud mezi námi žijí lidé, kteří si skutečně oblíbili Monology vagíny, stále žije naděje, že i tenhle kalendář si najde své čtenáře. Co týden se jiná dáma nechá svléknout až do čisté podoby svého melancholického tragikomična, (je i není náhodou, že kalendář začíná na prvního máje) které je popsáno se špetkou sarkasmu a nadsázky pro zmírnění počtu pohledů ke stropu, slzavých údolí a skoků ze skály po přečtení. A kdo ví, možná jednou za čas se mezi naše věčně se převlékající se Avignonské krásky přidá i nějaký muž.
Hlavní motto tohoto projektu je vzkaz pro všechny, kteří neustále opakují, že nerozumí ženám: Nesmutněte, neexistuje život s jednou ženou. Každá z nás jich má v sobě hned několik (o kterých kolikrát ani ona neví), jež si ze zásady mezi sebou nerozumí a čas si krátí hrou na schovávnou. Proto i rozhodnutí poznat jednu ženu je závazek opravdu na celý život a zároveň Vás přiblíží k pochopení i těch ostatních.
Hlavní motto tohoto projektu je vzkaz pro všechny, kteří neustále opakují, že nerozumí ženám: Nesmutněte, neexistuje život s jednou ženou. Každá z nás jich má v sobě hned několik (o kterých kolikrát ani ona neví), jež si ze zásady mezi sebou nerozumí a čas si krátí hrou na schovávnou. Proto i rozhodnutí poznat jednu ženu je závazek opravdu na celý život a zároveň Vás přiblíží k pochopení i těch ostatních.