Chtít žít a jít po cestě smrti.
Prolog: Všichni jdeme za stejným cílem. Jen po různých cestách a některé z těchto cest již cílem jsou. Nikdy ale není pozdě uhnout a čas do cíle si prodloužit, nebo zkrátit? Smutek není konečný a štěstí není věčné, proto utišme svůj hlas a naslouchejme svým krokům.
Kniha o nekonečném optimismu uvědomění si, že nám ještě zbývá čas něco změnit, i když hodiny odbily půlnoc. Buďme vděčný za každý den, kdy v této knize nenajdeme svou tvář.