Balady, romance autora Hanuš
Nalezeno 10 záznamů. Zobrazuji 1-10.
Díky téhle chvíli, Cítí sílu neznámou, A ví, že perly z moří, Zítra v nebi rozkvetou. Tekutý kameny, V koutě vrství, Svléká kabát, Marně zkouší s nimi hnout..
Lítám vysoko, Nechci klesat níž, Chci letět daleko, Na chvíli být ti blíž, Jsem totiž uragán, Ty moje slečna Bouře, Na holé pláni široko, je nám spolu dobře...
Ona ví, kde cesta končí a útes začíná, Ona je tvůj poslední nádech a nejasná vteřina, Ona je bouře, co bere světlo z majáků, Ona je vítr ve spirále z bodláků...
Své oči k nebi připoutám, milosrdná je dnešní noc,v lásce a smrti žiju tady i tam, já nemohl ti přijít na pomoc, Možná teď stojíš tam u nebeských bran, opojně krásná je ta noc, v lásce a smrti žiju tady i tam, dnes přišla jsi mi na pomoc
Jdu dál z těžkých pastí a ledových krust, zbaven všech pout, dlaně mé teď ve svých drž a prosím nepusť, všechno nech volně plout
Luna tápe, zbyl tu chladný stín, Vlci vyjí, možná zabloudím, Řekou skel se k tobě přebrodím, Jen pád můj teď zadrž
Za stěnou matných skel, hledám znovu cestu ven, cítím chlad z lánu zvadlých slunečnic, na holou zem padá to zvláštní, těžké nic.
Hvězdy mluví, v dálkách plují, náš křehký sen v té válce nezradí, až zavřou se mé oči a tvé slzy ozdobí
Do údolí vcházel soumrak, šel jsem sám, mé stopy nikdo neviděl, ze spánku se zvednul vítr a těžky mrak, byli jsme si rovni, nikdo z nás nezáviděl
Ohněm války projdu sám, strach mě dusí, Kde hledat Tě mám?