Básně autora Denael
Nalezeno 361 záznamů. Zobrazuji 321-340.
Nájemní žoldnéři v mé hlavě začali bourat tu neoblomnou překážku, kterou se nedaří ignorovat, protože padlo rozhodnutí, že je lepší ji vidět, než se ji snažit maskovat. A tak nezbývá než čekat a zajít si na kafe s přítelem, který má přezdívku čas.
...vracet se nocí a poslouchat očistný déšt...jedna z nejkrášnějších částí tohoto(včerejšího) dne/této noci...
...často stojíme někde mimo trasu jen jako nezávislý pozorovatelé...
promiňte, ale nešlo to jinak, než napsat...
...před pár večery, byl večer, který nikam nepatří...
Je půlnoc, můj pokoj je plný tmy a jen lampička nad postelí osvětluje zatím prázdný papír, který je jako zázrakem plný...
...možná až příliš zmatené, možná to někomu z vás něco řekne, možná ne... někdy je prostě všechno plné možná, proto nezbývá než se rozhodnout...
... dnes jsem na ta slova narazila a jakobych ani nevěděla, že jsem je psala...ale po přečtení jsem si opět vybavila tu noc, pohled z okna a to jak se zvedám pro tužku a nechávám slova plynout...
http://www.youtube.com/watch?v=lrspFnwMehc ... jediná slova, která z té písně dokážu vnímat od té doby, co jsi mi ji poslal jsou... "save me"
...Vím, že se nerýmuje a vlastně to asi ani není báseň, možná nic, co by dávalo smysl...Ale právě o tom to někdy je, nebo ne? Všechno, co nedává smysl, je vlastně ta nejjednodušší věc, která kdy mohla existovat...
...třeba jednou... :)
...jednou to určitě zapadne do sebe a ozubená kolečka znovu budou šlapat, jak mají... alespoň pořád doufám a věřím...
... strom, list, louka, já a čtyři věty... bloudící v Zemi ničeho...
...budu sama ještě stát u lampy světel a čekat na Tvé kroky?...
... touha dostat se z kolotoče ven ...
Asi už jste taky někdy stáli u zrcadla a došlo vám, že to čím/ten kým jste kdysi byli už dávno není nebo jste stáli a dívali se do očí někomu, koho neznáte...
Když večer zahalil sněhem smutek, všude byla jen bílá tma, jen světelné záře z města svítily k myšlenkám a přidávaly zláštnost okamžikům.
Vše, co mělo smysl, ve snu zmizelo a zůstal jen prach... Proč ve skutečnosti by to tak být mělo? Nevím, snad nepřijde mých nadějí krach...