Nalezeno 25 záznamů. Zobrazuji 21-25.
Padlo jen pár slov, možná víc. Ne pro každé uši. Pro ty vyzváněl zvon. Chvíli po setmění tahal muže z postelí. A ti koně ze stájí. Všude pobíhali lidé. Málokdo měl prázdné ruce, a málokdo věděl, co se děje. Jen pár mužů. Co doopravdy, nikdo v Turákle.
Na jihu mrzne, v Turakle prší. Tři staří vojáci sedí nad místním řídkým pivem a po každém loku, podle zvyku, odplivnou na podlahu. Baví se o Siveku, Meraše, Kalirbaku a Nazptaru, spojeneckých městech. Až dopijí,půjdou se konečně vyspat.
Tak, a teď se dozvíte něco o domácích mazlíčcích a k čemu je dobré modlení. Tedy teď ještě ne, ale nakonec. Pokud se ke konci někdy dostanu.
Když na pomoc nepřispěchají přátelé, nezbývá, než se spolehnout na sebe, nebo nepřátele. Pak není těžké dostat se z malých potíží do větších. Zvláště,když na jejich počátku stojí jedno hloupé ráno. Ráno, jako každé jiné.
Osamělá žena. Zachumlaná v zabláceném potrhaném plášti. Opírá se o starou hradební zeď. Na jediném místě, z něhož je v téhle části města vidět nebe. Na někoho čeká.Možná se dočká, možná ne. No co, poradí si sama. snad...