Výběr autora Veru

...

  Spáchal jsi atentát   .   Byla to   anexe invaze i vpád     (za hranice všech morálních hranic)     *     Už jsou překročeny  

...

    Až spočítám  všechny svý  prohry   a obrečím  životní ztráty      zbude ze mě  kůl v plotě      a na něm  rezavý  ostnatý dráty  

Všechno je jen dočasné. ~~~

    Měl's pro mě jenom kousek místa   ve svých dlaních     I tak nechala jsem srdce   (aspoň chvíli) na nich       -to se přeci může

Nic a trvající nekomunikace

    A ticho se zhmotnilo     ***     Jak může NIC nabýt tak obřích rozměrů    ( odraz zdejších poměrů )      zrcadlí se  v prázdný

~~~

  * Máš v sobě něco co mě vnitřně nutí   Spáchat ještě aspoň jedno špatný   *   -rozhodnutí-       .

Věnováno někomu...

    Chtěla bych
objetí
* v něm
souznít

a k tobě
ladit

...

ne jen překážet     -A v

-bez pravidel- #

    Vymyslel jsi hru   na překračování (intimních)   hranic    *   Přešla jsem  je všechny       A je mi ze mě   -na nic-   .  

Bez anotace a bez věnování...protože tohle vlastně vubec neni muj styl psaní.

  Unavené Slunce dneska večer asi vykrvácí    ( Je tak strašně  smutně kulaté,   že už se neudrží na nebi )   A padá k zemi za obzor  

...kraťounká

  Znamená-li mlčet zlato   máme doma zlatý důl     Já s tebou chtěla jsem být celá     -A je mě sotva půl-   ...   Když ticho hrany

Jen kratičká.#

...   Sama před sebou  vysvlečená    Až nestydatě  nahá    Bosá a neobutá    ***    Chodí pravda      -krutá-             .

O čem se nahlas nemluví

Měla muže, s kterým žila

Hodná a prý i trochu hezká byla,

ale neuměla uklízet
a vařit ani prát

měla hezký úsměv,

Tichá jak zátiší - volám a nikdo mě neslyší

Domácnost tichá
jak zátiší

Volám
a nikdo mě neslyší


Domácnost jak zátiší
zvadlejch kytek

Stojím