Anotace: Ticho prolamoval překrásný hlas Davea Matthewse, v hlavě jsem měla temno, které jsem po několika týdnech konečně oficiálně přejmenovala ze "splínu" na "depresi". Z okna mi spadla lampa, která okamžitě přestala jít a dosud nesvítí. Táta mě volá...
Nemám slova...Nevím co na to napsat...Bylo to užasné, dojemné.A snad jen zopakovat to stím kloboukem. Máš talent.
20.01.2010 22:40:00 | mexx
nádherné dielo,má v sebe toľko bolesti,zúfalstva ale aj konečného odhodlania (ak som to spávne pochopila),úžasne precítené,silné verše....
klobúk nemám,tak aspom budem písať si diakritikou :)
29.03.2009 18:00:00 | Terulienka
Týkrávo, a já su prej silná povaha, teda asi nejsu když bulím jak želva, ale nikomu ani muk!
(Možná kdybych tě neznala, nebylo by tomu tak, ale stejně to je psycho.)
29.03.2009 12:30:00 | Pokusný králík s melounovou náplní
Z toho konce mě zamrazilo.
Takový výkřik, takový odpor, takový pláč...
Uf.
28.03.2009 23:58:00 | ludmil
...musím zařvat kurva...uf...dílo hodno starých mistrů
...za všechno dštím jen a jen chválu...úklonami si rozbíjím hlavu...vřískám brááávo...a pokorně tleskám
...klobouk již dávno při čtení odhozen...a závěr poctím minutou ticha
28.03.2009 22:18:00 | WAYWARD