Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
No, tak jako jsou tam části , co ti jdou a odsejpaj a pak takové , kde to drhne.... ale hlavně mě tam zas prostě fackují takové ty věci jako přesná míra sochy a to ještě v metrech a nevypsaných číslech a jako bunus je u toho pískovcová socha vytesaná z jednoho kusu pískovce....ten pískovec se opakovat nemusí a vůbec rád slova zbytečně opakuješ...
Jinak ta vesmírná Sfinx je dobrý nápad:)...horší je, že ze svého hrdiny děláš bezcharakterního hňupa.... v předchozí části začne zabíjet nějaké tvory jen proto, že se ho jeden dotkl a tady zas něco slíbí a hned ten slib poruší a zabíjí... takhle se prostě charakter nechová.... respektive je to divná zápletka, ta Sfinx by určitě chtěla nějakou záruku.... prostě ho jen tak pustí... to musela počítat s tím, že jeho slovo má váhu... prostě máš divné hrdiny a padouchy (nemají v příběhu žádný jasný kodex, což je divný)...
hrubky nechám být, fakt nemá náladu patlat se s každým i/y
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
já bych dala asi jen to "dno".. nebo "to, co bývalo dnem moře"
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Místo koryta bych dal údolí.
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Hned u druhé věty mě napadá, jestli má moře koryto...nemá koryto jen vodní tok a moře prostě jen dno?
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Bron zjistil, že je v pasti. Neměl kudy utéct. Zaujal tedy bojový postoj, meč připravený udeřit. Jedna z bytostí za jeho zády po něm hodila větvičku. S rychlostí šelmy se otočil. I další obludka (moc opakuješ bytost) po něm něco hodila, pak další a další. Pokaždé když ho něco trefilo, začaly houkat a pomalu se k němu přibližovaly. Jedna stvůrka se dokonce odvážila tak blízko, že se ho dotkla. Přitom do něj zaťala dráp. Cítil, že krvácí.S cuknutím se otočil a na slepo máchl mečem, ale byla rychlejší, uskočila a zmizela v davu. Tos neměla dělat, pomyslel si a na další už byl připravený. Jakmile byla dost blízko, jednou ranou mečem jí rozťal bok až do půlky pasu. Střeva se nalepila na ostří veče a jejich obsah otrávil vzduch. Bytost vykvikla a padla mrtvá do kaluže vlastní krve. Ostatní jak na povel ustoupily. Chvíli se nic nedělo. Bron čekal a nakonec zařval: „Tak poďte! Uvidíme, kdo si tu koho bude prohlížet.“ A vrhl se mezi ně.
(měly mu víc ublížit , jinak vyzní nesympaticky.)
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Zdálo se mu, že čím je blíž tomu místu, odkud zvuk přichází, tím četněji houkání slyší. Tak přece to tu není prázdné, pomyslel si. Když vtom (je rozdíl v tom a vtom) jeho bystrý zrak zaznamenal pohyb. Přímo před ním se pohnulo křoví, jako by jím něco proběhlo. Zastavil se, chvíli počkal a nic. Chtěl jít dál, ale tentokrát se pohnulo křoví vedle něj. Bron raději zaujal bojový postoj a s mečem obouruč zvednutým nad hlavou, byl připravený zasadit smrtelnou ránu.
„Co jsi zač,“ zvolal, „zvíře nebo člověk?“ V odpověď mu bylo jen hlasité vysoké houkání. Přicházelo ze všech směrů. Bron byl připravený seknou naslepo do křoví před sebou, ale rychle si to rozmyslel. Mezi větvemi (křoví dost opakuješ) se objevila hlava. Byla velká, větší než jeho. Nebyl na ní jediný vlas či vous. Uši téměř přilepené ke skráním a nos hodně malý a zvednutý nahoru do špičky, tak vypadalo to stvoření a prohlíželo si ho párem velkých, žlutých očí. Bron sklonil meč, ale zůstával v pozoru, když se na něj usmála pusa plná malých, ostrých zubů. (někde až moc adjektiv)
„Jsi člověk?“ zeptal se Bron, ale odpovědí mu bylo zas jen zahoukání (v odpověď sis nějak oblíbil, protože to opakuješ). „ Takže nejsi člověk,“ konstatoval. A vskutku, nebyl to člověk, spíš, jak odhadoval, jakási slepá vývojová větev; ani člověk, ani opice. Zapomenutý druh, skrytý před okolním světem v hlubokém pralese. (moc slovesa být)
Bron si uvědomil, že mu bytost nechce ublížit, je pouze zvědavá, stejně jako on.(někde se mi zdá kapánek nechtěné inverze) Nemělo cenu se s ní zdržovat. Bron zas pozvedl meč, aby si prosekal stezku dál, ale pro jistotu nespouštěl tvora z očí. Rozpřáhl se a když se chystal seknout do křoví, celým lesem se ozvalo houkání. Rozhlédl se kolem sebe. Kam se podíval (moc opakuješ kolem)byly ty bytosti. Docela ho obklíčily a on si je mohl prohlédnout celé.
Byly asi o dvě stopy vyšší než on, hubené a šlachovité. Jejich hlavy vypadaly až komicky velké, nepoměrně k hubeným tělům. (proč podivnější...navíc je to maličkost, toho by si nejspíš nevšiml, tak ta výrazná červená))Na dlouhých rukách, které končily až u kolen, měli šest karmínově červených prstů o čtyřech článcích, stejně jako na nohách, jak si všiml později.
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Tady jsem ti kus přepsal s poznámkama v závorkách...
Že svět je podivné místo, věděl i Bron, potulný válečník patřící k národu staršímu než Etruskové, Médové, či původní obyvatelé delty Nilu (tamto znělo příliš naivně). Měřil skoro sedm stop (metry jsou pitomá jednotka), byl mohutně stavěný a jeho ošlehaná kůže prozrazovala dokonale se rysující, ocelové svalstvo. Jeho údělem bylo cestovat a hledat zapomenuté poklady z dávných dob, což ho dobře živilo a skýtalo mu značné uznání, nejen v očích obyčejných vesničanů.
Jednou Brona zavedla cesta k neproniknutelnému, prastarému lesu, kde rosty největší stromy, jaké kdy viděl. Byly ještě o mnoho vyšší než nejvyšší smrky jeho rodného kraje a kmeny měly tlusté tak, že by se jimi neprosekala ani nejostřejší sekera. Přes hustá křoviska a další trnitý porost nebylo vidět dál než na vzdálenost jediného sáhu.
(máš občas problém se shodou)
Bron se rozhodl, že se skrz proseká svým věrným obouručním mečem. Sejmul ho ze zad, vstoupil do lesa a sekal do všeho, co mu stálo v cestě. Nejdřív za ním v křoví zůstávala pěšina, ale čím hlouběji se dostal, tím se zdála užší, jako by jí okolní vegetace stačila zarůstat. Raději o tom nepřemýšlel a pokračoval. Až když se unavil, udělal si přestávku a konečně se pořádně rozhlédl kolem sebe. Přes koruny stromů neprocházelo téměř žádné světlo a vzduch byl zvláštně vlhký. Vlhkost, která se mu na těle vysrážela a smísila s potem, zanechávala na jeho kůži a šatstvu mastnou stopu. Ještě podivnější bylo to až neuvěřitelné ticho. Ať naslouchal sebevíc, nezachytil žádnou zvěř ani štěbetání ptáků, jen tiché hučení větru. Přesto se nemohl zbavit pocitu, že ho z okolních křovisek pozorují desítky očí. Do mysli se mu začínal vtírat strach, jenže odvaha a touha objevovat neznámé mu nedovolovaly vrátit se.
Zrovna začal klestit cestu dál, když najednou zaslechl houkání. Přicházelo z velké dálky a nepodobalo se žádnému zvířeti, které kdy slyšel. Byl to vysoký, krátce znějící zvuk a opakoval se vždy několikrát po sobě. V Bronovi se okamžitě probudila zvědavost a donutila ho, aby zrychlil tempo. Ve své snaze nepolevoval, i když začínal mít dlaně rozedřené do krve.
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Jako nenarocne becko bez hlubsiho smyslu, by to nekdo jako treba Jirka i ocenil, kdyby cetl i jiny veci nez komiksy:D...ale chtelo by to vic akcnich scen, krve, strev a rozteklych mozku ...nejaky cervy, pijavice...proste gore. Tohle je takove suche.
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Ty jo! Přečetla jsem jedním dechem! Úplně jsi mne vtáhl do děje! A na nějakou gramatiku jsem si ani nevzdechla. Ono - ani nevím, co by se dalo vytknout a není to pro mne důežité. Pro mne je důležitý zážitek z četby. A ten jsem opravdu měla! Díky!
Měsíční základna Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Sci-fi
Ten druhý stejný komentář klidně prosím tě smaž, ono mě to odhlásilo dřív, než jsem ho stihla dopsat. :-/
Měsíční základna Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Sci-fi
Ta čísla mě taky uhodila do očí. Určitě bych do jakéhokoli díla psala "desetičlenný". Každý autor to tak píše. A pokud by to nebylo do uměleckého díla, tak správně se to píše 10členný. Žádné "-ti", ani "ti", to je fuj. :)
A dál mě uhodilo to, že je tam třikrát napsáno blízko u sebe "co se vlastně stalo". Kromě té první věty to tam vůbec nemusí být znova.
Jednou je tam "by jsme". Pravopisně správně je pouze "bychom". (Je to v odstavci začínajícím: "Šli jsme dál.")
"KuželY světla nám ukazovalY"!
"Chapadla začalA", ne "začali". A později tam je stejná chyba se skloňováním sloves u chapadel. Jsou "TA chapadla, takže všude "a".
Úplně mi to celé připomíná jednu z mých (nezveřejněných) povídek, takže chápu, že šlo hodně o to popsat to prostředí, osud té předchozí mise, a pak popsat tu akci. A hlavně se s tím moc ne*rat, ať to není příliš dlouhý a protahovaný a ať to nikoho nenudí. Ale tenhle přístup je celkem na škodu. Mně tam chybí emoce toho vypravěče. A navíc chapadlovitých zlých příšer je už všude dost.
Oceňuju ale to, že je tam vysvětlení, co byla ta nestvůra aspoň zhruba zač. A ten závěr, že si média vymyslela verzi přijatelnou pro veřejnost, to je taky dobrý nápad. Jenom je to na mě celé takové příliš popisné, chladné a málo osobní.
Měsíční základna Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Sci-fi
Ta čísla mě taky uhodila do očí. Určitě bych do jakéhokoli díla psala "desetičlenný". Každý autor to tak píše. A pokud by to nebylo do uměleckého díla, tak správně se to píše 10členný. Žádné "-ti", ani "ti", to je fuj. :)
A dál mě uhodilo to, že je tam třikrát napsáno blízko u sebe "co se vlastně stalo". Kromě té první věty to tam vůbec nemusí být znova.
Jednou je tam "by jsme". Pravopisně správně je pouze "bychom". (Je to v odstavci začínajícím: "Šli jsme dál.")
"KuželY světla nám ukazovalY"!
"Chapadla začalA", ne "začali". A později tam je stejná chyba se skloňováním sloves u chapadel. Jsou "TA chapadla, takže všude "a".
Úplně mi to celé připomíná jednu z mých (nezveřejněných) povídek, takže chápu, že šlo hodně o to popsat to prostředí, osud té předchozí mise, a pak popsat tu akci. A hlavně se s tím moc ne*rat, ať to není příliš dlouhý a protahovaný a ať to nikoho nenudí. Ale tenhle přístup je celkem na škodu. Mně tam chybí emoce toho vypravěče. A navíc chapadlovitých zlých příšer je už všude dost.
Oceňuju ale to, že je tam vysvětlení, co byla ta nestvůra aspoň zhruba zač. A ten závěr, že si média vymyslela verzi přijatelnou pro veřejnost, to je taky dobrý nápad. Jenom je to na mě celé takové příliš popisné, chladné a málo osobní.
01.12.2017 14:26:30 | nepřihlášený komentátorreagovat
Schizofrenie Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Ze života
No, tohle není špatný... až na ty hrubky a vynechaný čárky. Tentokrát byl hrdina celkem uvěřitelný v takovém tom tragickokomickém smyslu i ta lehce obstarožní mluva se k tomu hodí. Navíc tady zlo není venkovní podstaty... nepochází od nějakého srandovně kouzelného předmětu, vychází z lidí. Jen by mě zajímala ta paní, co o něj pečovala tím, že mu ochotně kupovala alkohol... asi vážně dobračka.:D
Šepot Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné
Tak určitě existují i texty, který mají ten smysl, že si v nich má každý najít něco jiného... ale tohle se fakt nepočítá. Přitom by stačilo málo... domýšlet to.:)
Šepot Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné
...asi si rozbiku klávesnici hlavou. :D
Nemusíš nic sáhodlouze vysvětlovat, ale dostat do toho smysl.