Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
ležérně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Léta už hodinky nenosím, mám vnitřní kompas, pokus omyl, ale jeden v rádiu říkal, že .. No lidi toho napovídají ..
karetní...... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
řekla: „sej mi...“ - a myslela tím jen;
semínka mysli, aby vysypal
tou vibrací by karty bezděk do pořadí dal
- ty tváře pohnuly by výrazy svých stěn
a sklony s jistou podivností sklonily by hlavy
psát do větru jí baví
nožem – i perem – i jazykem taky
on může vstoupit kdykoli
je světlo v jejím životě a bytí nebytí
je chvílí, která nebolí
je v stoncích révy chutí pro zázraky
je plamen, co se rukou nechytí
ač mimo řadu prostoru je vzdálený
vždy jako vůně vytane
oděn do proměny
a zašeptá jí píseň pro zvané...
**
:)**
ležérně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
vždy mi překvapí, co všechno se ví...
karetní...... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
já bych vzal za vděk i rybníkem...
karetní...... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
páni, eni... krásné*
karetní...... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
proč láska zdá se být taková a ne jiná
je to jen naše, nebo i její vina?
to slovo vina je tady vlastně volovina
protože láska to jsou spíš vlny, ne viny
tak vezmem to za konec jiný
o moři jsi psal
to nás sune dál
píseň šeptaná
zamíchá kartama:-)
a "sejmi", znovu vyslovené
hlasem, jež opět patří ženě
osud přiměje
vložit žolíka do děje*
30.03.2025 23:46:56 | cappuccinogirlreagovat
ležérně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Tohle dílko je plný darů
dalo mi
úsměv
(to že jsem zaslechla dozvuk relací)
větší úsměv
(když do mýho života přivedlo FÓRum)
a do třetice - úlevu
(že nejsem majitelkou nadčasovejch hodinek,
ale vím, že je někdo má
a to mi úplně stačí,
páč řekla bych
že nejen byly, ale i dál jsou,
v těch nejsprávnějších rukou...
a teď už - smích:-)))*
30.03.2025 15:18:12 | cappuccinogirlreagovat
ležérně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
..chvála chvílím - kdy občas někdo vykročí
z těkavých stínů, aby polechtal ty jiné ustrnulé
a předá dar všech darů - laškovně povytáhne obočí
a podrbe se na stehně - aby z jikry se vylíh´ pulec
a z něj pak tvor
pro obojživelný děj - tak i pro prostor :)**
*
ležérně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
teď se právě nesmí pálit :)
anesteestetická... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
bod omega se blíží...
triangle... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
ta hodina kupředu je tedy morbidní... ale zase tančit si tady v 3,41 není nikdy k zahození.... :-)
a mluvit a promlouvat s čímkoli je taky super...
někdy si říkám, jak to, že mě ještě neviděl psychiatr, zavřeli by mě do místnosti, přivázali k topení :-))))
malej Mikuláš... takový malý šťastný andílek... na tři nevypadá, ani nic z něj není tříletý... ale je dokonalej, dokonalej malej zázrak... miminko ve tříletém obalu... dožene cokoli, ale nyní, nyní s ním být je tak radostný, jako on je... takhle, kolegyně, to tak radostně nevidí, ale já vím, je zázrak... je malej roztomilej zázrak... a když jsi s ním sám, tak on ví... umí...
já prostě věřím... věřím v ty malý velký věci... a jo někdy to nedopadne, ale mít je a prožívat je, je tak naprosto dokonalý... nikdy nesmíš zapomenout žít...
vím, proč mám vánoční světýlka celej rok... :-)
30.03.2025 03:54:26 | zelená vílareagovat
kolemhory... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
předpokládám, že arganovým olejem, je totiž nejlepší...
líbí se mi tvá všímavost... všímavost k ostatním je vlastně úžasná...
je oázou ve světě, kdy chtějí víc, víc po všech... nezralé děti odložíš ze školy, pro jejich dobro - rodiče jdou jinam a tam jim jupííííí jupíííí řeknou jen je dejte do školy... opožděnému dítěti doporučíš menší školu s logopedií, když v sedmi špatně mluví... obejdou to a radují se, že půjde kam všichni ...
... pochopit to, čemu někdo nerozumí...
... někdo rozumět nechce...
... ustoupit a jít jinak...
a pak najednou potkáš člověka a volá, já si vás pamatuju z nemocnice... jéééé, ... to bylo fantastický...
a pak potkáš přítele před pětadvaceti lety a řekne, to bylo s tebou fakt fantastický...
pak potkáš známého, co se vaše cesty rozešly a on ti pošeptá, chybí mi naše přátelství...
pak ti doma poví, jak moc tě milují a že jsi to nejlepší, co je mohlo v životě potkat...
... nic není nemožné...
30.03.2025 03:35:31 | zelená vílareagovat
hlasně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
joooo... jenže poslední se ještě nenarodil :-)
pokušení není vůbec špatný... pokušení nás dovede kamkoli... myslím pokušení mysli...
kdo je lepší člověk? než ti ostatní? asi slovo lepší... je lepší ten, kdo má okopanou zahradu, upravené nehty, upravený celý svět? než někdo, kdo má hlínu pod nosem, květiny všude a nudli u nosu...?
je lepší právník nebo instalatér?
a pak je lepší mluvit pravdu nebo lhát? ´
slovo lepší je tak zdánlivý... možná naštěstí, nutí nás přemýšlet...
je lepší biologický rodič, co dítě trápí nebo adoptivní, co miluje a dá vše? a přitom odsuzování v tomto případě je tak markantní... adoptované dítě - horší dítě, člověk...
zažila jsem tolik dětí, lidí s touto nálepkou stát se lepšími ...utvrdit v tom okolí, že jsou dobří, ale oni byli dobří i s tím, co si nesli v sobě... a taky těch, kterým nepomohlo nic...
Potměšilý host od Hegerky je dokonalý text, muzika i prezentace... a ano jsem staromódní...ráda jsem staromódní...
30.03.2025 03:11:03 | zelená vílareagovat
efekt pohledu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
vidět krásu je něco neskutečnýho, vlastně skutečnýho, vidět ji ve všem... prostě jen tak i v těch blbejch a hloupejch chvílích, situacích vidět krásu, ona tam je, jen jsme někdy tak zahleděni do situací, věcí, chvil, doby... že jí nevidíme...
možná je krása strašně blízko vděčnosti... protože když to předešlé budu vyprávět psychiatrovi, patrně mi napíše prášky na realitu...
myslím, že mi taky potkaly chvíle, kdy jsem radost neviděla, ani tu vděčnost... a někdy někomu říkala věci o vděčnosti, že by mi nejraději nakopal zadek...
zraju... stávám se psychopatickým samotářem milující známé... já vlastně fakt začínám milovat samotu nad blbou společností... a někdy se společnosti fakt vyhýbám... ale mám velkou výhodu, baví mi být sama se sebou, umím to... a pak taky mám blízké co milují mě... mám štěstí...
klid, taky mám ty, co by mi nejraději uší uřízli... :-) nebo taky něco horšího...
30.03.2025 01:51:05 | zelená vílareagovat
hlídkující... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
jojo, dneska hlídkuju... po strašně dlouhé době tady a asi i po strašně dlouhé době jsem teď vzhůru a jsem ráda, že jsem si tohle přečetla...
miluju noc, je tak přívětivá, tichá, mohu rozsvítit svíčky, světýlka, mohu být sama se sebou a dnes jsem doma sama, možná dnes později budu koukat jako výr, ale teď si to užívám...
noc je průhledná, tichá, dávající...tančím si tady svými pocity, flákačstvím - který je někdy dobrý :-), pouštím si Duška a zalévám kytky...
jojo, je dobrý být někdy vzhůru a někdy je dobrý být vzhůru úplně, úplně sám...
30.03.2025 01:38:46 | zelená vílareagovat