Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
když vám cosi pošimrá ucho... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Na "hučení" jich stačí pár,třeba když vytáčíš med. Už párkrát jsem po jejich "vlnění" přišla o obličej dívky, vždy dočasně...alespoň si myslím. :-)
když vám cosi pošimrá ucho... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
... slova a věty u tebe nabourávají nebe ...
... dmou se, podpírajíce se navzájem ...
... v nesmrtelnost ...
když vám cosi pošimrá ucho... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
já nevím, někdy rostou do veliké hloubky...
06.05.2017 05:02:45 | Philogyny1reagovat
může našinec připomínat zvěřinec?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
ST, mě si připomínal člověka, ale je jasné, že...
no, myslím ti tam ještě něco chybí :))
05.05.2017 19:53:35 | Malá mořská vílareagovat
může našinec připomínat zvěřinec?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Jednou mi bylo řečeno že se směju jako žížala...
může našinec připomínat zvěřinec?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
pozoruju svou třináct a půl letou holku...
jsem jí... s ní...
nejí, bdí a já jí budu budit a vzbouzet dál...
kdyby byl příměr tak si sedni k ní a ke mně a buď...
a jak jste na tom vy?
https://www.youtube.com/user/Damienrice
05.05.2017 01:43:15 | zelená vílareagovat
může našinec připomínat zvěřinec?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
někdy o sobě slýchám
že jsem kráva, stojící
se zaníceným vemenem...
koza s rohama nahoru
pichlající ježek
zobající datel
trkavá koza
lísající koza
vztekající býk
mazlivá kočka
chameleon měnící
labuť věrná
křeček křepčící
králík hryzající chleba...
slon v porcelánu
sova bdící k ránu
kohout řvoucí
pavouk šlapající
závratně
05.05.2017 01:26:12 | zelená vílareagovat
kdesi uprostřed života... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
nedávno jsem vyšla na kopec, slunce zářilo,oheň byl, buřty se smažily....dcera jezdila na koni, glosovala, psiska se mnou kroužila, partner a kamarádi kroužili kolem a já byla kolem prahnoucí... odvolala jsem koncert zpěvačky Lucie a byla bičována a stálo mi to za to... kroužit kolem spíš než s Hanou stát někde na pódiu... kouzlo... nesla jsem si zpět kameny a naprosto cizí dáma pronesla, to máš do sbírky do obýváku, co? zarazila a rozesmála mě...štěstí loupané v kůře pomeranče...
pozoruju Ajinu, mručí i beze spaní... zvu ji k sobě na sedačku... málo jí, objímám jí... tuhle třináct a půl letou dámu, kterou miluju neskutečně... dívám se na fotky, co tu s ní po domě jsou...a miluju ji ještě o kousek víc... a říkám jí ještě ne, ne...
víte milá Serendipity
všechno to co nás obklopuje
možná nevnímáme úplně stejně
ale přesto tak
že to není možné necítit a nepřijmout
třeba jako tenhle úžasný den
kdesi uprostřed života
https://www.youtube.com/watch?v=z0GKGpObgPY&index=9&list=RDojRj2JK5oCI
ještě...
05.05.2017 00:48:09 | zelená vílareagovat
rybniční... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
24 hodinový orgasmus pocitů...
dala jsem si sklenku višňového vína, který miluju od návštěvy Moravy... a pokračuju ve čtení...
miluju roubenky a v pár z nich jsem prožila kus chvil... do dvou z nich pozvala své přátele... předminulou sobotu jsme seděli s přáteli a kamarád řekl stop... a zeptal se... koupím roubenku, budete tam za námi jezdit? a usmál se na mě... ne, zaručeně ne... :-))))
zítra jedou do pěti se podívat... ¨
v té první se smažil polonahý u krbu, vařil polévku z hub, co jsme našli... spal na gauči a ráno topil pro nás... v té druhé obdivoval mramor... tančil,nasbíral tolik hub o kterých snil... hladil štěně Stellovaté... a v té třetí, své... očekává... :-)))
potom ten čas zmizí
voda zčerná
oheň dohoří
hvězdy se přestanou třást
a člověk si začne broukat
možná trochu ze strachu
který zůstal z dětství
...
těším se na další roubenku, kterou budu milovat...
v takových chvílích
se povídají věci
které nikdy jindy neřeknete
navazují se přátelství
která jindy nevzniknou
a milenci se milují nejvíc
https://www.youtube.com/watch?v=y8AWFf7EAc4
05.05.2017 00:19:11 | zelená vílareagovat
sváteční... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
která vášeň obstojí, každá :-)
moje... nemusím být kýmkoli, aby slovo moje bylo ...
moje kopřiva, moje třešeň... moje cokoli... nu, neumím to já...
moje jsem já... :-)))
moji jsou přátelé, protože to tak cítím já... proto moji...
moje je láska, protože ji cítím...
ale hezky zaznamenáváš, určitě se v tom moje tolik lidí najde... :-) jen bystři smysly a utvrzuj, potvrzuj, přitvrzuj... :-)
nepředstavuj si
jak se točí
zvoní a víří
ten krásně pomalovaný
pohádkový kolotoč
a jenom na tebe nešťastného
nevyšel nalakovaný dřevěný koníček
důvěra klid něha
náhlé nápady a prožitek
každá chvíle je lepší
pohleď co nabízí
moje Eva to vnímá... a jsem vděčná za ty, co jim tak krásně hladíš to jejich moje... :-)
Umíš... víš, tvoje moudrost je hebká...
04.05.2017 23:55:46 | zelená vílareagovat
nesmyslně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
nesmysl není nikde mantinelován jako smysl...:-) smysl a nesmysl... jééé... kolik polemik o tom můžeme vést, my lidé...
nedávno jsem s kamarádkou polemizovala a povídala o tom, že změním práci...říkám jí, že mi ty okolní věci tolik demotivují, že mám chuť prásknout dveřma... to nemyslíš vážně, to je přeci nesmysl... nesmysl? proč? reagovala spoustou argumentů, že musím to a to... že bych měla a že pro tohle jsem určená... třeba bych byla geniálním realitním makléřem, přitvrzovala jsem... ty? nesmysl... ty jsi k tomuhle stvořená, být, naslouchat, mluvit... to bych dělala taky, ne? nesmysl... usmívala jsem se... pak se zeptala, tobě by nechyběli? kdo? pacienti? klienti? klienty bych měla a pacienti? nevím... jak nevíš? nevím, musela bych to vyzkoušet... a co děti? v očích se mi rozbřesklo... ty moje děti...zamyslela jsem se... moje děti s cestou, kde mě na kousku potkají a pak jejich cesta pokračuje... ani neví, že jsem kdy byla, ale mně, mně by ta moje cesta s nimi chyběla... asi jo, říkám, chyběly, protože bych nepotkávala další a další děti... já je neprotkávám celou jejich cestou, jen okamžikem...
dnes jsem byla v jednou zařízení, kde mají své tety, vždy a všude kam přijdu mají svoje tety... dnes jsem byla v tom jednom a kolegyně co jsem přišla mi začala vyčítat, nedělej to, nechovej Kajku, ona to potom chce po nás... komanduje mi takto už delší dobu , ovšem dnes se netrefila, říkám jí, přestaň s tím, přestaň mě kibicovat, já jsem tu od toho dotyku a chvíli být s nimi... no ale ony ty děti tě mají raději... ne raději, ale já jsem tu pro ně, jak to tady vedeš ty je tvoje věc, ale mě takhle úkolovat co mám či ne nebudeš, ano? podívala se na mě dosti divně... ok? ok... a nežárli, není to nutný, jen dělej něco jinak a pak uvidíš změnu, je to jen na tobě, pronesla jsem mezi řečí a šla s dětmi stavět dům z lega a mazlit se mezi tou činností... pak jsem se cítila tak divně vůči ní, ale přešlo to...
slovo pro ni mělo význam
který kdekdo nepochopí
a když se dostala do ráže
zářila jako ohnivá písmena
mám je ráda ty moje děti i dospělé... tak "moje" jako je jiskra v očích ... jako vibrace člověka... tak jako experiment... :-)
přesto jsou moji, tam uvnitř mě, tam na tom místě mně cenném...
04.05.2017 23:35:53 | zelená vílareagovat
může našinec připomínat zvěřinec?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
mě říkají občas, že jsem pěkná sketa, je to vůbec nějaké zvíře? :-)
04.05.2017 17:01:50 | reagovat
1000+1 navíc... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
... i pod stromem blaha ...
... prostě jeden život nestačí ... tahle přítomnost je ušlechtilá ...
kdesi uprostřed života... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...nesmrtelní jsme odjakživa...
rybniční... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
čas...uvědomění...si...ona chvíle...štěSTí...Úsměv.Z.