Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
byla jako studna... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
zdobila jsem stromek dnes večer... Kateřinka odmítla cokoli řešit a ani dívat se nechtěla, byla nastydlá a poslední dva dny má naštvané na vše... a tak jsem si z půdy přinesla ozdoby z dětství...jako svátost jsem otevírala ty krabice a usmívala se... přivírala jsem oči a uvnitř se tetelila blahem... brala jsem do ruky každou tu kouli,pohladila jí a viděla tátu... cítila jsem ho...celý večer se dívám na ten dvoumetrovej strom a hltám odrazy v těch koulích... je krásnej a já dnes tisíckrát byla tou malou holkou...je úžasnej... jako dítěti stromek nosil Ježíšek, ale Kateřinka od mimina ho se mnou zdobí, zdobíme ho pro Ježíška a poprvé od tátova odchodu jsem vyndala tyhle ozdoby... kdybych tušila, že to nebude chladit, ale hřát udělala bych to dávno... :-)a mně se vůbec nechce spát...
12.12.2015 01:25:23 | zelená vílareagovat
ne děl.. Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
jela jsem v autě z práce a jela jsem sama... automatický dávám flešku do zařízení a poslouchám koncert pro Hapku, v tom okamžiku se usmívám a notuju si... a pak si uvědomuju, že musím zavolat na jedno oddělení, zastavuji zavolám tam, a informaci předám a zjišťuju, že stojím před květinářstvím... a tak jo, koupím stromek, mají jen ohromnej, je krásnej, dotýkám se ho a říkám si,nevejdeš se, nevejdeš...a tak nasednu do auta a říkám si, ne já ho dnes koupím, je třeba sundat síť ze zadního prostoru auto a tak v šatech se pokouším toto zařízení vyndat, nejde mi to, hlavou mi projíždí, hmmm... tuším, že na tu hlavní silnici vystrkuju své pozadí a začínám se smát a měním polohu, nakonec si uvědomím, že síť lze jen sesunout, dělám to a přejíždím kousek do jiného květinářství... srdce zaplesá mají je... vau, a už hladím ty stromky...vyjde paní se slovy, dobrý den, mohu vám pomoci?? jéé dobrý den, vybírám stromek, jasně, já vám ho vyndám a ukážu..směju se a říkám netřeba, já dávám na lásku na první pohled, tenhle bude vánoční ... zaváže mi ho, zaplatím jí a ptám se, pomohla byste mi s ním do auta?ale jasně... a už ho drží a odnáší... volám na ní, že ji pomůžu, nene ráda vám ho tam dám a pomáhá mi s ním i do auta... přeje mi krásný vánoce a já vyštrachám v kabelce andílka a dávám jí ho... moc děkuju a krásný vánoce a dávám jí ho... zvedne ke mně oči a usměje... ježiš děkuju, ... říkám pro štěstí a ještě jednou děkuju... rozzářila mi den, milostí, ochotou... :-) a není to samozřejmost... tohle je také lepší než číst Vergilia...
12.12.2015 01:07:56 | zelená vílareagovat
klovy bez zobání... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
dneska jsem se mírně vnitřně vytočila... šla jsem na poštu, mám takový dojem, že na poštu je první předpoklad podle kterého přijímají své pracovníky - nepříjemnost... jednu takovou jsem pozdravila a podala jí občanku se slovy dobrý den, mám tu dva balíky na toto jméno a adresu, nemám k tomu poštovní lístky, protože řidič, co mi to vezl neměl drobné a tak jsme se domluvili, že mi to odveze sem... mrkla na mě za sklem a nacvakala cosi do pc... mám tu jen jeden!!!a zamračila se na mě za sklem, já se usmála a říkám, nikoli máte tam dva, řidič měl dva a dva jsem objednala... říkám vám, že tu mám jen jeden, takže vám dám ten... ano, dejte mi ten jeden a zjistěte mi, kde je ten druhý, víte, potřebuji oba a tak bych ráda věděla, kde ten druhý je...máte tu jen jeden a ten vám dám ... dobře, dejte mi ten jeden a poraďte mi, kde by mohl být ten druhý... cosi vytiskla a zmizela... tak jsem si prohlížela pohledy, co byly nalepené na skle... vyšla druhá, která za dveřmi vycucla tak kilo citrónů a setřela mi, že neví,kde je a že něco ještě nemá v počítači a že toho má moc, tak ať ji neobtěžuji a přijdu jindy... usmála jsem se a říkám všichni máme něčeho moc a něčeho málo a jestli mi dá informaci, že onen balík v tomto objektu je a třeba není zpracován, ale že ho získám, třeba kdykoli, bude velmi velmi hodná a já na toto místo budu jezdit třeba třicetkrát denně... vyslala ke mně vichřici, ale prohrabala se papíry a řekla, jo, je tu... jste laskavá, já si přijdu a vzala jsem si ten jeden a šla jsem do háje... :-))k účinkujícím, detailu, polokompetu, kompletu, šmíru, přiblížení, hovoru on-line, zkomolenině,rozpočtu a chuchvalci přidávám odejít se ctí... :-) u dveří jsem zakopla o zarážku dveří, vyrovnala jsem to a s chechtotem vlítla jakémusi muži do náruče... no někdo toho má opravdu moc :-)))
12.12.2015 00:52:18 | zelená vílareagovat
v modravém elektrizujícím rozbřesku… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...dokázat vpustit světlo
aby bylo možné
podat obsah srdce...
krásná myšlenka...prostě odtemnit :-)
ST- moře umí vyprávět a Ty to umíš napsat enigmane ;-)
11.12.2015 22:36:21 | Malá mořská vílareagovat
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...ono vůbec se dotýkat těch na zem spadlých...
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Nádherný, úžasný text s hlubším zamyšlením, jemně vlídný...
Zřejmě jsi našel Cestu, a nadechl se Života... děkuji :-)
11.12.2015 18:31:45 | Helen Zaurakreagovat
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
....dotýkám se úsměvem.....Ji./úsměv/
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
nedotýkejte se ani drátů spadlých na zem..milujte se v objetí..nebuďte dotýkanou obětí...
v modravém elektrizujícím rozbřesku… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...už jsem se zaposlouchala....Ji./úsměv/
v modravém elektrizujícím rozbřesku… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
na chvilku jsem se ocitla na pevnině,vodní pěna odlivu mi už témeř omývala kotníky a koukala jsem na lekníny,ale komentář pode mnou mě děsně rozesmál :-)
10.12.2015 17:24:57 | střelkyně1reagovat
v modravém elektrizujícím rozbřesku… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Tlukot srdce nezapřeš ani pomatenou písní mořských panen, natožpak flétnovým bubnováním na mušle se zátiším lásky...
v modravém elektrizujícím rozbřesku… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
kéž nás provázejí příběhy "flétnového šepotu mušle"...:-D
v paroxysmu emocí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Věčně vyjímečná noční
během noční jízdy pioneerem... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Kleopatra na motocyklu bravurně ovládla situaci
během noční jízdy pioneerem... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
taky sem jako odrostlejší dítě jezdil na Pionýru, ale jen do chvíle, než jsem málem přejel sestřenku, do níž jsem byl tehdá připozamilovanej...