Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
na Dunottaru... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...musím to promyslet :)
na Dunottaru... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Táááá ta tááá, táááá ta tááá, táááá ta ta ta, ta ta táááá ta táááá. :oD Že jste všichni poznali, že je to Jesus Christ Superstar? :O)
03.03.2015 00:21:26 | reagovat
na Dunottaru... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
.....a co když někdo "nestačí" na život...má to snad "zabalit"?......
ne,ne,ne.....učit se stačit na to,aspoň v tom nejskromnějším provedení,
to je pro mě to "vzkříšení"....kdy semínko se dostane konečně do
té správné "půdní peřinky",kde může vyklíčit,zakořenit a růst....
a hranatý kolíček najde hranatou dírku...../úsměv/.....i když hranatý
kolíček se vejde do kulaté dírky a naopak,jen tam trochu profukuje.....
..../smích/...ono se to časem utěsní a sedne to..../smích/...
la veille au soir... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Asi proto se říká,že ve víně je pravda.Průhledná a čistá, jako Tvá Mineré:-).
02.03.2015 20:04:46 | Malá mořská vílareagovat
na Dunottaru... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Jedna ze 4 dohod?Dělat vše nejlíp jak v dané chvíli umím.:-)Nehroutit se ale z toho, že nejsem nejlepší?Tak už vím, proč jsem pořád třetí;-).
02.03.2015 19:54:30 | Malá mořská vílareagovat
na Dunottaru... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
I ty jeden hádankáři. :O) Škoda, že nejsi mladá ženská. Tobě by to sešlehání vrbovými proutky vyloženě slušelo. Nikoliv za trest. Když už se má s jarem něco křísit, tak život. No, ale někomu je holt milejší ukřižovaný bigbíťák. :O)
02.03.2015 19:17:34 | reagovat
na Dunottaru... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Nemůžu přijít na to, zda se děj odehrává ráno s nebo večer(?)...mate mně snídaně a večeře.
la veille au soir... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Působivá oslava nedostatku rychlosti.
la veille au soir... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Úžasně dovedeš čtenáře vtáhnout do světa své fantazie a provést ho jím tak, že nadhozený děj, příběh či jen sled obrazů plasticky prožívá.
la veille au soir... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Santé :)
příchozí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
jak zachytit život?
to je umění
náborářská... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
...a nevymejšlíš si...
náborářská... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Na ty štafle bych si dala pozor příteli. Že vlci nevylezou, je jen stále přežívanou pověrou. Osobně jsem měla psa jménem Bobík, pravého, přímého, atestovaného a diplomovaného potomka vlka černého z Yukonu (otec) a srnčího ratlíka vytaženého při stoletých povodních přímo z Vltavy (matka). Tento polovlkopes bravurně slézal žebřík z otesaného kmínku kalifornské jedle, kde příčky tvořily jen nahrubo osoustružené klacky ze zmíněného stromu, zastrčené do, k tomuto určených, děr. Během pár minut dokázal po tomto improvizovaném žebříku vylézt na půdu, obrat zde snášející slepice o podstatnou část jejich snůšky, tu za syrova sežrat a s plným břichem a žloutkovou slinou u tlamy zase slézt dolů. Pokoušela jsem se ho zvykat na omelety, jíst vejce za syrova je přece jen barbarské, ale když měl při šplhu v tlamě pánev, v prdeli plynový zapalovač, na hřbetě soupravu talířů z pravé míšně, v uších servírovací ubrousky a v nosních dírkách kečup a hořčici, nebylo už kam zastrčit plynový sporák. Zůstali jsme tedy u syrové konzumace. Já vím. Chcete jistě namítnout, že pes jaksi spoléhá a bere ohledy ve svém životě na člověka, kdežto vlk nikoliv. Právě proto, bych si být Vámi dala majzla. Ty potvory jsou urputný. Nepřestanou, dokud se jim to nepovede. A už musím končit. Razíme s Bobíkem na horských kolech do Prachovských skal, trénovat sjezd Šikmé věže střemhlav. Tak na seštěkanou. :O)
28.02.2015 14:24:05 | reagovat
v korunách... Publikoval(a): enigman | Básně » Ze života
Jak brzdí nás ta bázeň v srdci zděděná po předcích... co je vášeň, co hřích? Časy se mění a s nimi hranice. Jen vyzývavý smích, za kterým s řachotem zapadá nepronikutelná petlice, tu zimní nocí prosviští na saních...
příchozí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...Taky bych si dala loka......Ji./úsměv/