Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Toho bys nepřehlédla - i když v anglickém parku by se možná uměl schovat i za nějakým rozložitým dubem... ;-))
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
To už je spousta let, co jsem kolem něj občas kdysi chodil, ale tipoval bych ho tak bratru na 3 metry. Ale fakt netuším, kde nakonec skončil... ;-))
OSAHÁVÁNÍ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Tak to mám velkou radost, Jiří - díky za souznění :-)
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
:-D)) To musíš mít hodně velkou zahradu ;-)) Ale pokud se Ti tam ještě nějaký vejde, doporučuju akvizici Knížákova obřího trpaslíka v nadživotní velikosti, který byl dokonce kdysi exponátem v Národní galerii, nevím ale, jestli je někde nyní k mání. Čímž se zároveň klaním všem vášnivým sběratelům nejen sádrových trpaslíků... :-))
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Z Tvé reakce mám milá Xono opravdovou radost - protože je také fakt taková zapáleně opravdická a to mám moc rád v jakémkoliv textu, ať už jde o dílo či komentář :-) A nemám vlastně ani s čím polemizovat, protože bych všechno i sám podepsal. Není důležitá uhlazenost ani nějaká myšlenková vycizelovanost - umění je především o emocích, a ty Ti nikdy nechyběly. Tak jsem hodně potěšen, že ses tak vášnivě rozepsala. A ta závěrečná myšlenka o umění jako cestě k čertu, je úžasná - pokud je snad dokonce z Tvé vlastní hlavy, určitě si ji nech okamžitě patentovat, než Tě někdo předběhne... ;-))
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Dík za jistě zajímavou odezvu, v zásadě s Tebou i souhlasím. Ty uvedené často omílané metafory byly jen tím prvním, co mě napadlo, a na co jsem i dost alergický – je to ale myšleno spíš jako přátelské varování začínajícím autorům, aby se jich a mnoha podobných pokud možno vyvarovali, protože se jejich užíváním vydávají zbytečně do slepé uličky. Křídla jsem zvolil jako jednu z vůbec nejotřepanějších metafor, bezčasí naopak jako tu, která se tváří sice zdánlivě progresivně, ale je poslední dobou až neskutečně inflační a tím pádem také už značně vyčpělá. Čímž jsem chtěl říct, že i kýč má své dobově inertní i moderně aktuální varianty. Nejspíš se těmto obratům někdy nevyhnou ani ti nejzkušenější básníci, ale pak musí přijít opravdu s nějakým novým zasazením do kontextu nebo posunutým významem či překvapivým propojením s nějakým kontrapunktem, originální myšlenkou apod., aby se dalo ještě hovořit o umění. S Tebou uvedenou tezí, že básník musí především ohromovat, zřejmě přišel některý ze současných postmodernistů a postpostmodernistů či jaké ještě nové nálepky se stále rojí, protože to se mi zdá jako opravdu typický stihomam mnoha současných módních autorů – ohromovat čtenáře za každou cenu, čím větší pitomost, tím líp. Až to nakonec ohromuje především svou bezduchostí a pouhou slovní ekvilibristikou. Já bych s tou tezí souhlasil mnohem raději, kdyby se slovo ohromovat nahradilo slovem provokovat nebo se tam aspoň doplnilo. To bych spíš spojoval s posláním umění – burcovat lenivého ducha publika, aby kladl otázky především sám sobě a hledal na ně odpovědi také hlavně sám u sebe. Pouhé ohromení je podle mne víc atributem konzumu a vzbuzuje spíš touhu po senzacích (a tomu se současné umění opravdu konjunkturálně i většinově podbízí), než po kultivaci (třeba i bolestivé) emancipovaného ducha čtenáře.
Sice se mi tu vášnivé polemiky o kýči moc vést nechce (už mám svá nejbouřlivější léta za sebou), ale jako štír, který se tu vědomě pustil na poměrně tenký led, musím samozřejmě počítat i s příslušnými následky ;-))
Rosette Nebula Publikoval(a): Helen Zaurak | Básně » Ze života
I v naší nepatrnosti je zakleté zrnko čehosi velkoryse všeobjímajícího... :-)