Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
ALGORITMY Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ze života
:-D) Nádherná metafora, šerý! :-) Úplně živě vidím ten dav řítící se kamsi do neznáma a jeho bezradný opuštěný rozum, který se zapomněl pohnout ze zmizelé startovní čáry... :-))
RADOST POST FESTUM Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ze života
Jo, kdysi se mi rok jevil jako nepředstavitelně dlouhá doba, například ten desetiměsíční školní, jeho konec byl zpočátku úplně v nedohlednu. Dokonce i pouze dvouměsíční prázdniny byly docela slušný časový úsek, ještě teď cítím, čím vším byl provoněný. A dnes, sotva jeden roční cyklus skončí, už se děsím konce toho dalšího. No, hlavně abych se ho opět ve zdraví dožil, ať už bude s přibývajícím věkem sebekratší... A to přeju všem, komu se trvání všech časových úseků (hodina, den, měsíc rok) zkracuje podobně jako mně... ;-))
ZE SNU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Humor
Díky za připomenutí - už jsem úplně zapomněl, že jsem něco takového někdy napsal a naštěstí i to, že se mi něco podobného někdy zdálo. Ale na tom zvykání si už raději asi setrvám... ;-))
BÁSNĚ JSOU JAKO LIDÉ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Díky za milé přijetí :-)
RUBÁNÍ, TAVENÍ, CIZELOVÁNÍ A OBĚTOVÁNÍ NEZNÁMÉMU BOHU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Že bys pro samé uhlí neviděl, co se to v něm třpytí? Nechce se mi věřit, blázne - ještě, že máš své vděčné čtenáře, ti si tam to své už najít umí :-) Mimochodem - ani kvalitní uhlí není žádná hlušina ;-)
RUBÁNÍ, TAVENÍ, CIZELOVÁNÍ A OBĚTOVÁNÍ NEZNÁMÉMU BOHU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Ano, následky bychom si vždycky měli nést statečně sami, na svou vlastní odpovědnost a bez výmluv ;-))
SNÍLKŮM Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Víla se prostě nezapře - díky za empaticky zveršovaný komentář, Gabrielo :-)
SEDIMENTY Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
A právě s těmi vnoučaty jsi to, myslím, pěkně rozštípnul :-) Je asi důležité, aby v člověku zůstalo kus té čistoty a naivity mládí, včetně toho "blbnutí", ovšem zároveň se nezaseknout někde v minulosti. Asi si nebudeme hrát na slepou bábu na dvoře činžáku se svými vrstevníky, ale vyblbnout se podobně s dětmi, proč ne? Případně si zablbnout i s vrstevníky, ovšem přiměřeně věku - a místo brblání nad svým údělem se raději společně i pitvořit a smát se všelijakým nesmyslům. Je fajn si v sobě pěstovat tu uvolněnost mládí, ale asi to nebudu dělat před šéfem v práci apod. Pokud člověk není suchopár (a takové fakt nemusím), tak si asi vždy najde způsob, jak a kde se hezky a patřičně vyventilovat. Například i ve verších. To je pak třeba hotové neštěstí pro básníka, když je svým založením suchopár... ;-)
ŽIVOT JE PES Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ze života
Díky za vtipnou písničku :-))
SEDIMENTY Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
To se mi dobře čte, Bakchu, ale odpovědět na to asi neumím... Díky :-)
SEDIMENTY Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Jj, ono to časem všechno sedimentuje :-) Pokud jde o třídní srazy, mám z nich s přibývajícím věkem čím dál rozporuplnější pocity. Je mi sice milé vidět vždycky své spolužačky a spolužáky z asi v životě nejkrásnějších, tj. gymnaziálních let, ale už to nejsme my, co kdysi, marná sláva. Ty, co zůstali v regionu, spojují stále i současné záležitosti, a mají se tak o čem bavit, pro mě už je ale trochu od věci diskutovat o tom, jestli je náměstí v Jeseníku dobře vydlážděné a jestli se na něm ženám při chůzi lámou podpatky a vyvrkávají kotníky, resp. který radní za to může, obrazně řečeno. Milejší je mi zkrátka představa, že nám bylo kdysi krásných sedumnáct, a do koho všeho jsem byl tenkrát zamilovaný, můj současný život už je ale svázaný s úplně jinými reáliemi. Vstřícné úsměvy a jiskření v očích mezi námi sice nejsou hrané a je to fajn, ale to se rychle vyčerpá a navazovat nové spojnice už je hodně těžké, zvlášť pro introverta mého typu, který neumí nevázaně plkat jen tak o ničem... :-))
Předevčírem jsem se také víceméně náhodou dozvěděl, že před půl rokem zemřela jedna z mých nejlepších kamarádek z dětství, s níž jsme k sobě měli v té době opravdu hodně blízko. A s hrůzou jsem si uvědomil, že je sice pevně zakotvená někde v základech mé osobnosti, ale že nás život natolik postupně vzdálil od sebe (zpočátku hlavně geograficky), že jsme už neměli později potřebu se v životě vídat či spolu blíž komunikovat, přestože si mě dokonce dala do přátel na facebooku. Zkrátka každá etapa života má své hlavní hrdiny, kteří z ní nikdy nezmizí, ale jsou časem vystřídáni úplně jinými, což je asi i poměrně přirozené. Ale ta zpráva mě samozřejmě hodně zasáhla i tak a zabolela - minulost v nás stále nějak žije, i když už třeba není přímo naší současností...