Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
MÁVNUTÍ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ze života
Na černou můru se musí bez bázně a hany - odhodlaně :-)) Díky, Jiří .-)
MÁVNUTÍ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ze života
Přesně tak, Kapko - děkuji za další empatickou reflexi :-)
MÁVNUTÍ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ze života
Takto přímo, Helen, jsem se jí nikdy neptal, ale to víš, že při občasných setkáních mi pohled na ni generuje také podobné otázky. Ona měla vždy velice široký záběr, řadu talentů a patřičný životní nadhled i zajímavou životní filosofii, vůbec ne přízemní, naopak, takže si myslím, že nemá důvod být nespokojená. Ale dnes je už asi víc Američankou než Češkou, čiší z ní takové to "americké" sebevědomí, kterým tam člověk při delším pobytu asi musí načichnout, aby mohl být okolím i vážený a respektovaný. Na takové to české bolestínství a věčné stížnosti se v Americe nehraje a úspěšným se tam nezávidí, jsou naopak obdivováni. Takže kousek té americké by neškodilo naroubovat ani na tu zdejší českou povahu :-)) Opačně to ale, pokud vím, funguje velice dobře, Češi se díky své erudici a improvizačním schopnostem, vynalézavosti apod., v Americe umí zpravidla dobře prosadit.
A myslím, že Ti rozumím. Ani hrdinka tohoto minipříběhu jistě nebyla a není jen pasivní hříčkou svého osudu, ale umí mu jít sama v ústrety - i díky tomu, že nikdy ani předtím nečekala na nic se založenýma rukama a má za sebou pestrou a zajímavou životní dráhu už před odchodem do USA.
Děkuji i za Tvá slova směrem Po(e)títku, mám z nich radost. Pokud by ses někdy chtěla i zúčastnit, byli bychom tím jistě jen a jen potěšeni :-)
MÁVNUTÍ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ze života
Fascinuje mě, jak i směšné prkotiny otáčí někdy našimi osudy. Často si toho ani nestačíme všimnout - některá zřetězení obsahují i naprosto absurdní spojovací články, bez nichž by ale nikdy nebyla, respektive byla by místo nich jiná, možná i tomu nyní výslednému zcela nepodobná... :-)
VY VŠICHNI Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Děkuji za krásné empatické verše, Kapko :-)