Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Oči uplakaný Publikoval(a): Dreamy | Básně » Láska
Bolest jako pila, paradox čehosi, co svírá a trhá zároveň, místo slz zasychají rány. Pro mimozemšťana by to bylo zvláštní první setkání s tuto planetou. Promiň, že je to nejspíš nejapné, jako bych sám byl mimozemšťan. Měj se alespoň trochu dobře v tomto snad i pro Tebe hezkém ročním období.
Jen naše Publikoval(a): Dreamy | Ostatní » Láska
Velmi se mi líbí, jak je to pojaté. Je to plné nepostradatelné lehkosti bytí, za řádky je ale cítit pachuť jejího opaku v realitě. Jak hezké by bylo roztáhnout křídla a vzletět.
Zas mi voníš Publikoval(a): Dreamy | Básně » Láska
Budu teď psát o něčem, co neumím. Zároveň to mají lidé hhodně různé. Budu tedy psát o většině. Myslím si, že většina lidí se ráda setkává s lidmi, kteří mají podobně velkou knihovnu, nehrozí, že by se jim měli klanět a zároveň ani jim se protějšek neklaní. Může vzniknout nějaká forma rovnoprávného rozhovoru/setkání/sblížení.
RITUÁLY Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Dovedl bych to namalovat Vivien. Použil bych jen jasné barvy. Jistě by tam byl maják a bílá, červená a modrá. V dálce by přeprchávala trocha smutku stereotypu. Udělal bych tam i řez hotelovým pokojem, kde by najednou byly všechny možné jiné barvy, hlavně okr a žluť a žádná bílá. V hotelovém pokoji bych rozehrál parodii, jak si děti radostně rovnají oblečení do komínků (promiň tu prvoplánovitost a zaměření na slova a ne na spojení).
Zas mi voníš Publikoval(a): Dreamy | Básně » Láska
Myslím si, že se lidé nepočítají ani na řádky, ani na stránky, ale na knihy. Každý jsme celou knihovnou. Další věc je, že v každém z nás je jen pár knížek česky, ale většina je čínsky, svahilsky a dalšími velmi těžkými jazyky. Chceme jít do rizika a učit se těmto velmi těžkým řečem s nejistotou, že žádná kniha není o králících (a nás nejvíc zajímají králíci)?
Podle mě člověka jako knihu vnímají jenom muži. Ženy ho vnímají třeba jako sbírku cdček. Hrdina Bajaja nejen že poslouchá cd, ale učí se i čínsky, aby jim rozuměl. Gerda (Zimní královna) zase čte knihy a učí se svahilsky.
Jaká je knihovna toho, komu jsi napsala svou báseň?
Na druhou stranu znám muže, který poslouchá audiotéku své ženy a pozvolna se učí čínsky. Podle mě ale jediné, po čem ona touží, je naopak to, aby se vyjadřoval jen česky a knihami.
Zas mi voníš Publikoval(a): Dreamy | Básně » Láska
Tak to nemyslím, ale není to z toho, co jsem napsal, poznat.
Někomu(i když třeba jen virtuálně) jsi napsala tuto báseň. Kdyby ji naopak napsal on Tobě, asi by jsi mu dala vědět, že jsi ho ještě nedočetla a že jsi o tom ani tak neuvažovala.
Zas mi voníš Publikoval(a): Dreamy | Básně » Láska
Může si Tě někdo dočíst? Kolikátá je Tvoje poslední stránka (nebo řádka)?
Dotkni se Publikoval(a): Lioness | Básně » Romantické
Ranní mlhou se k Tobě prokousávají reflektory očí seubjektu Tvého zájmu a Ty se nebojíš, že Tě přejede, ale že utopíš v plné nádrži jeho touhy.
Promiň, to je má nejapná obraznost.
Ve Tvých posledních dvou básních necháváš nahlídnout jak je to z té druhé, ženské strany. Děláš to navíc neotřele, originálně. Je to autentické, krásné. Je to k závidění?
Kolikrát ještě? Publikoval(a): Lioness | Básně » Romantické
Výborné
KOŠARISKÁ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ostatní
Milá Vivien, nikdy jsme se nesetkali. Znám Tě tedy jen omezeně. Místo, které popisuješ neznám. Nevím, kdy bylo pro Tebe důležité/zaujalo Tě. Vnímám to všechno jako výhody. Mohu ocenit, že na světě jsou lidé jako Ty(krása lidského ducha), kteří se radují z toho, co Ty("tíhnu k této kráse". Když jsem četl Tvou báseň snažil jsem se být co nejméně sám sebou. To má výhodu, že si od sebe mohu na chvilku odpočinout, třeba i od své únavy, kterou aktuálně intenzivně pociťuji. Přesto bez sebe sama to nemohu ocenit. Musím v sobě najít něco z minulosti, co nechám Tvými řádky rozeznít. Třeba je to něco nedokončeného, co mi Tvé řádky pomáhají uzavřít/naplnit. Jistě to musí být hezké nebo alespoň zajímavé, protože jinak bych se k tomu těžko vracel. Leda že bych to ošklivé potřeboval uzavřít nebo se jím sebetrýznit. To není tento případ. Netřeba to rozebírat. Dovedla si rozechvět/znovu nalézt nějakou strunu ve mě. Nebo že by jsi svým zážitkem dovedla dodat strunu novou(nejspíš pomocí zrcadlících neuronů)? V každém případě kompozice je následující: Dívám se na Tebe a Ty se díváš na horu, na krajinu. Vidím v Tobě ale asi nějakou jinou paní v jiné krajině s výrazem v obličeji, který se mi někdy tehdy líbil, ale pořádně jsem mu nerozuměl. Nyní jsem s tou paní Tvým prostřednictvím začal rozhovor a dostal se do naděje, že mi svým příkladem třeba pomůže zprostředkovat svoji radost - je to jako by se ve výjevu radovala z toho, že vidí třeba sviště a ukázala mi ho. Tyto řádky kompozici pro Tebe ještě zesložitily: Nabízím Ti k vidění tuto kompozici: Můžeš se podívat do mých zad, jak se dívám před sebe na druhou Tebe, jak se díváš do krajiny a na horu.
Nejspíš se chci jen vykecat, promiň.
KOŠARISKÁ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ostatní
Krásné! Člověk jako by tam byl (navíc ještě v Tvém doprovodu, s Tvýma očima). Možná je v tom i kus cestování v čase.
ODCHÁZENÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Ve mně se tím otevřelo něco, k čemu mám potřebu ještě něco dodat. V církvi i v tvých řádcích se mluví o tom, že je dobré se rozloučit a učinit další věci. Když jsem padal ze skály, stačil jsem mnoho věcí promyslet. Asi jsem vztahově rigidní, ale mě osobně to spíš vyhovovalo. Ukazovalo to možnost si mnoho této nepříjemné a obtížné práce ušetřit. Zřejmě to u kazuje nejen na mou rigiditu, ale i na to, jak moc smrt vytěsňuji, což je i současný mocný trend. Mohli bychom rozebírat, jak moc je smrt pro okolí neatraktivní a do jaké míry tomu bylo i v minulosti. Asi to není na místě. Z minulosti nemám informace, jen nějaké představy.
ODCHÁZENÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Jako dítě jsem viděl smrt u ostatních a myslel jsem si, že má smrt bude také taková. Když jsem pak padal ze skály, viděl jsem, že když umírám já, je to úplně jiné a lepší, než jak jsem to vnímal u ostatních. Teď jsem byl na přespávačce pod převisem v oblasti, kde jsou vlci. Když jsem šel v noci močit, představil jsem si smrt. Byla ošklivá.
Umírání na nemocničním lůžku, kdy je umírající obklopen blízkými: Umírá nejen on, ale i kousek z blízkých. Není potřeba jen připravenost umírajícího, ale i jeho okolí. Někdy jej nechtějí pustit. Je to pro něj nepříjemné setrvávat kvůli někomu z venku.
Pokud částečně umíráme už nyní, třeba právě prostřednictvím smrtí druhých, je nás stále méně. Čím méně nás je, tím je smrt logičtějším vyústěním.
Takto od stolu se to ale snadno píše.
Myslím na to, co napsal Lustig: Po příjezdu se Židé dělili na ty, kteří to chtějí za každou cenu přežít a na ty ostatní. Přežití bylo i formou odporu vůči nepříteli. Nevím, jaký způsob byl lepší. Ti ostatní pak prý velmi rychle umírali.
Takto od stolu se to ale snadno píše.
ODCHÁZENÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Umím odejít v klidu, lehnout si a umřít? Statečně přečkat bolest z toho, co jsem mohl a měl udělat, ale neudělal? Mám o to usilovat? Už nějaké zážitky blízkosti smrti mám.
Následující už jsem psal paradoxy:
Mám na mysli strach lidí, kteří už dosáhli požehnaného věku, hodně trpí, a přesto se vyhýbají smrti. Mohu použít termín vlastnictví. Někdo jiný (a teď nemyslím konkrétně Boha) je majitelem mého života. Je to, jako by mi někdo nabídl zájezd na hory i když nemusel. Kývnul jsem mu na to. Týden vypršel. Má po uplynutí smysl se schovávat ve skříni, v lese, dupat do země jako pominutý, že se mi nechce zpátky? To přece neděláme. Ani nás nenapadne udělat něco jiného než nasednout do modrého autobusu. Nepátráme po tom, zda někdo v historii zotavovny dokázal prodloužit svůj pobyt.
Proč to neumím, co se týče smrti? Protože mi chybí nadhled. Lze mít vůbec nadhled, když mi alespoň připadá, že nic jiného kromě života nemám? Třeba mohu mít alespoň „poloviční“ nadhled. I ten je lepší než žádný.
