Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Co se mi (ne)líbí na církvi, ve které jsem vyrostl Publikoval(a): Dunyain | Úvahy » Bůh, víra
Ano Vladane, před patnácti lety jsem byl jiný... A nepochyboval jsem o existenci Boha, stejně jako o ní nepochybuji teď. Ovšem co znamená nepochybovat? Rozhodně si připouštím, že to celé může být jinak a celkem často přemýšlím o tom, jak by to vypadalo, kdyby Bůh nebyl. Ale na druhou stranu, argument o neexsitenci Boha, který by za něco stál jsem ještě nedostal (a nebo si ho nepřipustil, jak bys řekl ty). O autoritách pochybuji, ale také jim věřím, prostě proto, že jsou autority a mají na svojí autoritu mnoho škol a věkovou zralost. A někdy o nich pochybuji, protože vidím, že ani škola ani věk nestačí k sežrání vší moudrosti. Nicméně, pokud věřím, mám pro to dost důvodů a pokud nevěřím, mám pro to taky dost důvodů. Někdy tak a jindy jinak. A skutečně, před patnácti lety mi bylo patnáct a to jsem si myslel, že svět patří jen mně a že hravě vyřeším každý problém lidstva pomocí jednoduché poučky, která se dá napsat jako volební heslo. Už jsem se poučil...
A katolickou církev jsem se naučil tolerovat a respektovat. Asi jako bráchu, který dělá věci, které bych já dělal úplně jinak. A i když vítám jakoukoliv konstruktivní kritiku jakékoliv církve, budu bránit jakoukoliv církev před kritikou na základě nepodložených a špatně pochopených informací.
Co se mi (ne)líbí na církvi, ve které jsem vyrostl Publikoval(a): Dunyain | Úvahy » Bůh, víra
Jistě, je zapotřebí i v tomto případě pochybovat. A obzvlášť je třeba pochybovat u tezí, které jsou kritizovány kolegy z oboru a nejvíc je třeba pochybovat u tezí, které mají vliv přímo na můj život. A čím širší a všeobecnější vzdělání, tím lépe. A já skutečně nevidím, že by byl mezi lidmi takový zájem po všem vědění, aby ke každému oboru existovala silná skupina lainků, kteří by se uměli kvalifikaovaně vyjádřit k jaderné fyzice nebo k problematice větrných elektráren. Lidem totiž vyhovuje nemyslet a spoléhat se, že ten někdo to ví líp.
Tedy jeden obor se silnou skupinou laiků znám - křesťany. Ti jaksi věnují každý týden několik hodin oné náboženské problematice. A když to dělají celý život, mají slušné a rozsáhlé znalosti v oboru. Leckdy na úrovni vysokoškolsky vzdělaného faráře. jistě i mezi křesťani jsou pohodlní lidé, kteří nemají zájem chápat, jen se vezou, ale to je všude. Japoncům by bývalo taky prospělo mít větší kádr lidí obeznámených s atomem, třeba by někoho napadlo, že může přijít tak velká vlna, že se nacucne do dieselů.
No a pokud bude pokrok pkračovat, bude stále více oborů, které budou stále složitější a bude stále méně lidí, ktří budou rozumět více oborům. Časem se budou muset spoléhat jeden na druhého, že nelžou. A budou muset vypracovat mnohem složitější mechanismy kontroly. Ale to bude muset být víry mezi lidmi...
No a tvrdit, že třeba u křesťanů je celé vyučování jen propaganda, aby lidi neměli otázky, tak stejně mohu tvrdit, že jaderná fyzika je taky jen lobby atomářů, aby vypadali autoritativně a lidi neměli otázky.
No a samozřejmě lidé, kteří jako ty Vladane mají předem jasno i bez vzdělání v oboru, co je užitečné a co není, co je věda a co je pavěda ti samozřejmě nevymizí, ale taky k ničemu nebudou.
Co se mi (ne)líbí na církvi, ve které jsem vyrostl Publikoval(a): Dunyain | Úvahy » Bůh, víra
No a teď k těm autoritám. Ano, každý čloěk má tendenci věřit... autoritám. Ostatně já také tak nějak věřím, že vzdělaný právník chápe zákony lépe než já. Také věřím, že ostřílený politik sice není žádný charakter, ale pokud ohodnotí nějakou situaci, tak má podstatně hlubší vhled do problematiky. Když mi Drábová řekne, že Temelín je bezpečný, tak si myslím, že to tak je. Ne že by mi byla její křivá huba sympatická, ale její tituly před i za jménem jí jaksi na autoritě dodávají. (Kolik takových Drábových asi ujišťovalo Japonce že Fukušima je taky zcela bez rizika).
Poslední, kdo se nemusel spoléhat na ničí autoritu, byl asi Komenský a jeho doba. Tehdy ještě mohl mít jeden samotný jediný člověk v hlavě v podstatě všechno lidské vědění. Od té doby už se to do jedné hlavy nevejde a tak vznikl proces specializací, které umožňují, že do jednoho mozku necpeme všechno, ale jen jeden obor (a dneska i podobor oboru a podobor podoboru) A tato specializace také předpokládá, že onomu specialistovi budeme věřit i když nemáme čas ani chuť si to ověřovat. Ostatně já opravdu nemám čas studovat jadernou fyziku jen proto, abych si ověřil, jestli Drábová nekecá. A ty taky nebudeš studovat chaldejský dialekt aramejštiny, abys ověřil jestli je současný překlad Bible autentický.
Abychom mohli autoritám v oboru věřit, vznikl celý ověřovací proces od státních zkoušek na VŠ, vnitrouniverzitní konkurence, publikování výsledků ve vědeckých časopisech, opakování důkazních experimentů, sympozia, disputace, přednášky, teorie, teze, apod, apod, apod.
Tento systém se uplatňuje nejen ve fyzice, ale i v teologii, filozofii sociologii psychologii a dalších. Opravdu nemám důvod si myslet, že titul ThMgr je horší než Mgr jen proto, že se nezabývá kinematikou ale náboženstvím.
Co se mi (ne)líbí na církvi, ve které jsem vyrostl Publikoval(a): Dunyain | Úvahy » Bůh, víra
A teď k té minulosti a poučení z ní. Ano Vladane, já mnohokrát tvrdil, že lidé kdysi také lhali, nechápali, nevěděli. A také tvrdím že i my mnohokrát lžeme, nechápemem, neznáme a navíc ještě koukáme skrz prsty na ty před námi.
Ale věc má i svojí druhou stránku. Nejen že lidi lhali, ale také mluvili pravdu. Nejenže nevěděli, ale také občas něco věděli. Nejenže žili v bludu, ale také z něj občas vyvázli. Nejenže nechápali, ale občas taky něco pochopili. Dějiny (i ty křesťanské) nejsou jen dějinami krvavých válek a fanatismu, ale také dějiny nemocnic, solidarity a zdravého rozumu. A potíž je v tom, že se to nedá od sebe oddělit. Nebyli jen fanatičtí inkvizitoři upalující na potkání, ale také inkvizitoři, co dělali první kriminalisty v Evropě. Nebyli jen fanatičtí upalovači čarodějnic, ale také první lékaři, matematici, technici, filozofové, astronomové. Nebyl jenom proces proti Brunovi, ale také disputace ohledně diferenciálního počtu.
Budu s tebou souhlasit, že je třeba nespoléhat na autority a dogmata, ale je třeba používat vlastní rozum (Abych s tím nesouhlasil, když to napsal františkánský mnich Roger Bacon už kolem roku 1300). Ale je třeba také říci, že středověk nelze jedním tahem odmítnout a říct, že to byla doba která nás nemůže ničemu naučit. A to je to co na tobě kritizuju. Že máš svět rozdělený na lidi, co tě mohou a co tě nemohou nic naučit. Že máš vědu rozdělenou na tu tvrdou - ovšem podle vlastního klíče - která se ti zdá užitečná a pak neužitečné, zbytečné a hloupé pavědy. Jen si vzpomeň na tvoje komentáře o tom, jak filozofie roste z bordelu pojmosloví (přitom filozofická sympozia jsou nejklidnější a nejméně kontroverzní) A samozřejmě takové pavědy podle tebe neobsahují ani tolik moudrosti a pravdy aby ti stálo za to se jimi zabývat.
Já naproti tomu vidím nějakou moudrost dokonce i v tobě (a to tě fakt moc nemusím, obzvlášť od jisté doby) Ale to nic nemění na tom, že za sto let s enajde jiný vladan, který řekne, že jsi byl hloupý, omezený a řekl jsi spoustu blbostí (totéž si bude myslet o mně i o celé dnešní době) a řekne, že mu tvoje názory nestojí vůbec za námahu. Na druhou stranu za sto let bude existovat i nějaký Dan, který v souladu s Novovladanem řekne, že jsme nakecali spoustu pitomostí, ale sem tam jsme se docela trefili. A když použije sůj mozek a nebude to jen šmahem rozdělovat, tak se z toho může i něčemu naučit a nebude muset všechno "vynalézat" znovu. Ostatně abay uvedl na pravou míru naše omyly, to bude stát času a úsilí až až.
Takže ano, za dějiny jsme o něco dál než byly generace předchozí, ale zase ne o tolik, aby to byl důvod k radosti a kromě pokroku jsme dosáhli i hnusných negativ. A nedá se to rozdělit na základě momentálních sympatií
Co se mi (ne)líbí na církvi, ve které jsem vyrostl Publikoval(a): Dunyain | Úvahy » Bůh, víra
Takže začneme tou předurčeností. Ono jde především o to, čemu říkáme mít volbu. Křeček v bludišti se může rozhodnout, zda se vydá doleva na zrní a nebo doprava na sýr. Ale ve výsledku dojde nakonec tam, kde ho chceme mít. Je pohyb molekuly plynu předurčený? Její pohyb je náhodný, ale přesto podléhá naprosto jasným pravidlům. Mohu snadno říci, že molekula je předurčena k pohybu v uzavřené nádobě, ale detaily jejího pohybování se mění v závislosti na mnoha srážkách. Použitím této pararely bych chtěl říci, že člověk předurčen existovat v našem prostoru a čase a nevyváže se z něj. Ale detaily jeho fungování mohou být náhodné, respektive určené jeho osobními kvalitami a vizemi.
Jinou pararelou by se dalo říci, že člověk je jako ten křeček v bludišti. Bůh mu určuje chodby, otevírá před ním dvěře a jiné za ním zavírá. Ale také mu snadno může nechat i křižovatku. Bohu nemusí vadit, že existuje víc cest, ve výsledku mu může další vytvořit ať se rozhodl jakkoliv.
Bůh může snadno svoje předurčení dávkovat - máš osmiproudou dálnici, kterou prostě musíš jet, ale pruh ti nechá vybrat.
Křesťanské učení neříká, že Bůh nepředurčuje - Ostatně zpracování predestinace už tady bylo u Kalvína. Říká, že v celém tom předurčení a omezení člověka na tři rozměry a lineární čas nechává Bůh člověku prostor. Bůh může kohokoliv dovést kamkoliv i proti jeho vůli a může někomu práci usnadnit a někomu ztížit, ale může mu také nechat vybrat. Prostě místo jedné cesty mu nabídne deset, každou jinou. A nám těžko hodnotit, proč je to jednou tak a jindy jinak.
A jakmile přestneš brát čas lineárně jedním směrem, snadno se dá Bůh představit jako někdo, kdo sedí u vesmíru jako hráč před počítačovou hrou ktrou si sám naprogramoval, která se automoaticky co planckovu konstantu ukládá, která má jasně definované prvky náhody, které moho být víc a složitější než jen náhodné číslo, kteoru Bůh přehlédne od začátku do konce a pak se vrátí ke kterémukoliv bodu a provede změnu, aby se výsledek stále více blížil konci, jak si jej Bůh představuje. Pro tebe se to stalo už dávno, ale to jen proto, že se tam Bůh vrátil po mnoha a mnoha kvintilionech miliard změn.
Neříkám, že to tak je, ale takhle se mi ta představa usnadňuje. A je mi jedno, jestli zbylý prostor pro výběr z osmi pruhů ale ke stejnému cíli nazveš předurčeností nebo prostorem pro vlastní vůli.
Co se mi (ne)líbí na církvi, ve které jsem vyrostl Publikoval(a): Dunyain | Úvahy » Bůh, víra
Tvůj problém jsem před nějakými patnácti lety zažíval taky. Ono ostatně taky není divu. Člověk se přestane držet máminy sukně a najednou zjistí že na svoje dětské otázky dostával zjednodušující odpovědi (aby přestal otravovat) a že svět, život, náboženství i víra jsou věci o dost složitější. Člověk také najednou zjistí, že ti které považoval málem za pánaboha, jak se mu zdáli moudří, rozumní a hezky oblečení jsou vlastně jen obyčejní lidé s obyčejnými problémy, obyčejně zatrpklí, poznamenaní životními prohrami i flustracemi, že vůbec nejsou chytřejší ani nějak kvalitnější. To je dost důvodů pro slušnou depresi...
Z takového hlediska ti opravdu může připadat, že život mimo církev plyne tak nějak snadněji a radostněji. Není divu, tam ti nestojí pořád někdo za zadkem a nenapomíná tě, nikoho nevyvede z míry nějaké to neslušné slovo, ale ani neslušný čin, nikdo tě do ničeho nenutí.
Přesto bych byl opatrný. Lehkost onoho života vyplývá totiž nejen z prakticky bezbřehé tolerance k čemukoliv, ale také z bezbřehé lhostejnosti k čemukoliv. A svět, kde člověka nikdo neupozorňuje, všechno je dovoleno, nic není tabu, svět kde se nejen mluví pravda, ale také se tam lže a podvádí, ten člověka většinou taky pěkně vyšplouchne. I s tím lehkým žitím. Církevní prostředí sice napomíná a vyžaduje jistou důstojnost a opatrnost a není příliš příznivcem nějaké velké radostnosti, na druhou stranu ale také chrání a zajišťuje. Svět mimo církev je sice snadnější a nenucenější, ale jen dokud nevznikne problém, pak je najednou lhostejnější a cyničtější.
Co se mi (ne)líbí na církvi, ve které jsem vyrostl Publikoval(a): Dunyain | Úvahy » Bůh, víra
Já jsem Vladane neřekl, že potřebuješ představu Boha. Ale kldině řeknu, že já ji chci a potřewbuju. Jestli ji potřebuješ ty a nebo pisatel, to je mi celkem putna. Už proto, že že pokud Boha nechceš a nepotřebuješ, tak se ti nebude vnucovat. Ani se ti nezačne vnucovat, až názor změníš...
A že někdo přemýšlí sám? To vítám a velmi vítám. Ale když má někdo jen otázky a nesatojí o odpovědi, jen si chce ponechat otazníky a neřešit je, tak to už je horší. A stejná hloupost je, když máš pocit, že člověk se musí otázkami o Bohu a otázkami o církvi propbrat zase od začátku snad od doby kamenné. Je v tom je pohrdání lidmi před tebou, že na nic nepřišli, jen lhali a nevěděli, žili v bludu, ale ty už jsi z něj vyvázl... podle stejné logiky bude jednou někdo posuzovat i tebe. Ovšem pokud o to stojíš... otázky ohledně Boha a odpovědi na ně jsou tak na jeden lidský život... ale pokud je člověk ochoten poslouchat i druhé, tak si to může dost usnadnit. Já jsem neřekl, že musí souhlasit, ani jsem nijak neupřesnil k čemu se má přiklonit, ale rozhodně by měl poslouchat. Dokonce i tebe by měl poslouchat a pak přemýšlet, jestli z toho pro něj něco plyne. ALe je rozhodně zbytečné začínat někde u starých egypťanů a u jejich otázek a odpovědí.
Ke svobodné vůli už jsem se vyjádřil... a vůbec mi envadí, že je možná jen tak svobodná jako Brownův pohyb, protože okolnosti i náš mozek a vůbec všechno jede podle nějakého modelu. A hlavně, jás i opravdu netroufám chápat, jak vlastně vypadá časová posloupnost z pohledu vyšší dimenze, ani nevím, jestli neexistuje nějaká vyšší časová posloupnost (asi se jí bude říkat jinak). Ale ve výsledku to nic nemění, že my žijeme v čase lineárně. A vůbec mi nedere nervy, že třeba láska, pravda, čest i spravedlnost mají ve čtvrtém či pátém rozměru stejně univerzální zákonitosti jako v tom našem gravitace. A vůbec mi nedere nervy, že z toho vlastně vyplývá (fylozoficky) předurčenost, která je neovlivnitelná.
Konec lží - část 2. - smrt humanismu Publikoval(a): Trystan ap Tallwch | Úvahy » Bůh, víra
Nejvíc mě bere ten nadpis - "Konec lží...." je to jak bulvární titulek. A zbytek je také bulvár. Aneb jak pomocí poloinformací, polologiky, poloznalostí, poloznaků a polopravd dojít ke konci lží.... :-) To je jako dojít k požární ochraně pomocí napalmu. Ten přece taky hoří jen když ho zapálíš.
Co se mi (ne)líbí na církvi, ve které jsem vyrostl Publikoval(a): Dunyain | Úvahy » Bůh, víra
1. Pokud se modlíš, neposíláš tím Bohu žádnou oběť. Respektive možná mu "posíláš peníze" ale on je fakt nepotřebuje. Pokud se člověk modlí, tak většinou naopak on potřebuje Boha. Má problém, nedovolá se pomoci lidí, tak se dovolává pomoci Boha. Navíc si většinou utřídí myšlenky, zklidní se a lecos si uvědomí. A navíc - pokud věřím že bůh existuje, stejně tak je možné věřit, že může pomoci, že může něco dát a že může něco vzít. Že je možné za lecos děkovat a je možné za lecos prosit.
2. Jak o nás mohl Bůh vědět už před narozením a jak je možné, že některé stvořil už takové, že jsou špatní, když to o nich věděl předem.
Tak tady je chybně položena otázka, protože vychází ze špatného předpokladu, že Bůh vnímá čas stejně jako člověk. Jestliže ovšem řeknu například, že Bůh je nadčasový, to znamená, že čas je pro něj jen další veličina, která není konstantní a které Bůh nepodléhá, pak je celá časová posloupnost vesmíru pro Boha zároveň na konci, zároveň na začátku a zároveň i uprostřed. Pro Boha neexistuje žádná minulost současnost a budoucnost, pro něj je to všechno zároveň. Což ovšem také znamená, že může kdykoliv zasáhnout do svého stvoření a to ne pouze časově, ale i zpětně, na počátku i na konci. A to není jediný možný výklad.
3. Nemoderní církev... Tak jednak neexistuje jediná církev, církví je víc a některé vznikly teprve minulé úterý. Čili že by byly neaktuální se říci nedá. A že některé z nich amjí historii dlouhou 2000 let, to tak je a rozhodně to není vina současného vedení, že si dovolili mít tak starou církev. A změny v organizaci čítající miliardu členů (suverénně největší světová firma) se nedají dělat za rok, ba ani za desetiletí. Ovšem za lidský život už to je znát. Dokonce tak moc, ža mnoho starších členů svou církev kritizuje za novoty. I ta stará církev se postupně mění a i když to není dynamický proces, existuje. Heslem katolíků je, dělám změny pomalu, protože je možná dělám špatně.
Co se mi (ne)líbí na církvi, ve které jsem vyrostl Publikoval(a): Dunyain | Úvahy » Bůh, víra
Heleď kverulante... problém není v tom, že se ptáš, dokonce ani v tom, že se občas ptáš na věci, na které se špatně odpovídá a které nejsou jednoduché na vysvětlování.
Problém ani není v tom, že bys kritizoval církve (i když moc často v kostele nejsi že?)... Problém je v tom, že neposloucháš odpovědi. Jsi jako prvňáček, který se diví, že po půl roce ještě pořád neví, jak funguje reaktor.
Aby člověk trochu pochopil funkci církve, musí také chápet její historii a to starší i mladší. Aby člověk trochu rozuměl, jak se vlastně taková církev k Bohu staví a co se řeší v rámci teologie, to znmaená nejen nedělní mše (nebo bohoslužby) ale také nedělní škola, biblické hodiny v týdnu, různé skupinky a další a další.
Pravda, církve toto většinou řeší pro mladší lidi - tak pro děti mladšího školního věku a ve tvém věku by člověk měl mít nejen zmáknoutou Bibli ale i většinu otázek, které nadhazuješ.
Ale aby to nevypadalo, že jen kritizuju, jen tak namátkou na pár z nich odpovím:
Upřímnost Publikoval(a): Alfííík | Úvahy » Ze života
Jo, máš pravdu... Podle toho, jak to vypadá, tak se v pojetí dneška upřímnost a pravda pojí jenom s tím negativním. Vypadá to, že upřímně se dá lidem jenom vynadat. Taky jsem slyšel už spoustu upřímných lidí, kteří mi řekli pravdu do očí a kupodivu vždycky jsem se dověděl, že se nemožně oblíkám, že jsem trapnej, divnej, hloupej... Zdá se, že pravda je jen to, co člověka bolí.
Ovšem už dlouho jsem neslyšel, že by někdo za někým přišel, že mu musí říct pravdu o tom, že je to férovej a hodnej člověk. Ani za mnou už dlouho nikdo nepřišel, aby mi řekl, že jsem něco udělal dobře, že jsem se hezky oblékl, že dnes dělám velmi příjemný dojem... No pokud budou lidé v této zemi spojovat pravdu jen s tím, aby někomu pořádně vynadali a nikdy pravdou nikoho nepochválí, tak není divu, že se tu tolik lže.
Česká "demokracie" Publikoval(a): Stalker | Úvahy » Politické
Přidám vtípek:
- Ahoj, tak koho budeš volit?
- Komunisty!
- To vím, ale ze který strany?
Milovat neznamená chránit... Publikoval(a): Notturna | Úvahy » Bůh, víra
Já si dovolím odpovědět...
Proč někdy děti provádějí hrozné hlouposti? Proč rodiče nezabrání tomu, aby trpěly? Proč dává rodič peníze dítěti i když ví, že je probendí? Proč se rodič někdy jen bezmocně kouká, jak jeho dítě bere drogy, kouří, pije, neučí se a vůbec si kazí život? Proč s tím rodiče něco neudělají, když je evidentní, že některé děti nemají na to být samostatné?
Odpověd je přece jasná, protože se ti stejní rodiče nechávají obměkčit svými dětmi... protože právě ty děti se ohánějí tím, že chtějí mít důvěru, chtějí být dospělé, rozhodovat sami o svém životě, nechtějí poslouchat rady rodičů, které jsou staromódní a úplně mimo realitu. Slyšel jsem spoustu dětí, jak o rodičích mluví jako o fotrovi s matkou, kteří jenom prudí a prudí. A proč to rodiče snášejí? Proč nakonec nechají svým dětem svobodu? Proč je pak krmí, platí za ně dluhy a znovu a znovu chtějí věřit, že se napraví? protože svoje děti milují
No a stejně to máš i s Bohem... kdyby lidi poslouchali ty staromódní názory ohledně desatera s nepokradeš i nesesmilníš, kdyby poslouchali ty hloupé názory o milování bližního svého o milování svých nepřátel, nevypadalo by to třeba jinak? A nebo nebylo by všechno trochu jiné, kdyby si lidi pořád jenom nechtěli žít po svém i když to vůbec neumějí?
Nebo má Bůh nějaké další povinnosti, díky tomu, že je všemocný? "Ne, Bože, nech mě bejt, nekecej mi do života, já vím sám nejlíp, jak chci žít," říká člověk - a Bůh ho nechává... a nebo má povinnost zasáhnout i když si chce člověk žít po svém? Má povinnost ho vždycky vytáhnout z maléru i když člověk neměl zájem s Bohem udržovat jakýkoliv kontakt? To je dost odvážný předpoklad.
Zajímavé je, že tam, kde člověk Boha neposílá do háje, kde naopak má zájem, aby ho Bůh učil, kde má zájem udržovat s Bohem kontakt, tam je bolesti nějak míň a mnohem lépe se s ní vypořádává. A tito lidé vůbec nepochybují o tom, že je Bůh v maléru nenechá, že jim pomůže. Že nebudou muset prožívat ani tu doutnající zlost, ani hádky, ani nic podobného. Dokonce i s tou smrtí se vyrovnají.
Sprostá slova neexistují Publikoval(a): Rezkaaa | Úvahy » Ostatní
Je třeba říci, že vývoj řeči a vývoj slov není úplně totéž i když spolu souvisí. Například japonština skutečně nemá žádné hanlivé výrazy, protože vývoj řeči tam šel maličko jiným směrem. Spousta původních afrických i amreických jazyků vyjadřuje pohanu (tedy to, co my vyjadřujeme sprostým slovem) pomocí citoslovců.
Jazykový a řečový vývoj není věc individuální, ale kolektivní a sporstá slova jsou sprostá proto, že se používají hanlivým způsobem - tedy za účelem druhého shodit, provokovat, potupit, apod. A protože jde o kolektivní vývoj, významy některých slov se v hanlivých prostě usadily.
Před sto lety se mrdalo při každém řezání dříví, protože původní význam slova je rychlý pohyb sem tam. Stejně tak se šukalo, protože to znamená hledat a uklízet. Naproti tomu dnešní oslovení "vole" už skoro nikdo za hanlivé nepovažuje, stalo se z něj téměř familiérní označení mezi přáteli.
Prostě každé slovo, které se začne používat jako nadávka, ať už jde o parchanta (levobočka) hajzla (záchod) nebo jakékoliv jiné, včetně všech výrazů že má jít člověk do řiti, má si vymrdat a podobně se stávají sprostým a hanlivým výrazem. Nikoliv pro jejich označení třeba i choulostivých partií lidského těla nebo choulostivých činností, ale pro jejich použití ve smyslu hanlivém, pomlouvačném, nadávajícím, apod.
Aťanova politická předpověď Publikoval(a): Aťan | Úvahy » Politické
Já osobně nejsem takový "optimista". Ryby si rybník nevypustí ani když jsou naštvané a dračí hlavy se v pohádkách vždycky hádají mezi sebou, ale jen dokud se neobjeví princ. Pak začnou zázračně spolupracovat...
Takže is myslím, že se toho tak moc nezmění. Šedé eminence půjdou dělat ministry a ministři půjdou dělat šedé eminence, prachy jsou prachy a všichni ve vládě dobře vědí, že volby jsou krajně nejistá věc, obzvlášť v takovém rozpoložení veřejnosti jako teď. Však už teď se jaksi všichni polekali své odvahy...
